Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Africké pivo z Ostravy - ukázka z cestopisu Češi v zemi zlata, platiny a diamantů

Jihoafrická republika má rozlohu přes milion dvě stě třicet tisíc kilometrů čtverečních, takže z Kapského Města na špičce její jižní části až po nejsevernější výběžek na hranicích se Zimbabwe je to asi dva tisíce kilometrů. Pretoria se stala od roku 1865 hlavním městem Transvaalské republiky, od roku 1910 je metropolí celé Jižní Afriky. Prezident Nelson Mandela vytvořil pro zemi velmi mobilní vládu, vždy tři měsíce působí v Pretorii, stejnou dobu pak v Kapském Městě.

 ,,V Pretorii patří prezident černochům, v Kapském Městě zase bílým Jihoafričanům," má jasno Roman, pětadvacetiletý číšník z Plzně, který několik let od roku 1995 pokoušel štěstí mezi Johannesburgem a Pretorií.

Chvíli jako šéf obsluhy pětihvězdičkové restaurace v hotelu Hilton, pak zase zase majitel květinářství, v němž spolu s indickým Jihoafričanem vyráběli květinové koše pro exkluzivní firmy v nejdražších mrakodrapech.

Pretorie je metropolí Transvaalu. Když vyjedete rychlovýtahem na některou z jejích výškových budov, můžete si být jistí, že jste v nadmořské výšce určitě vyšší než jakou má naše Sněžka. Město bylo založeno v roce 1855 Búry, kteří ho pojmenovali podle svého politika a vojevůdce Andriese Wilhelmuse Jacobuse Pretoriuse. Tento muž složitého jména řídil neméně složitou búrskou kolonizaci severní části jižní Afriky a byl v čele vojsk Búrů ve válce s kmeny Zuluů, aby se po vítězství nad nimi postavil do čela bělošské republiky v Natalu.

,,Tady jsou hlavně černoši a pobožní Búrové, samé kostely, muzea a univerzity. Najít pořádnou hospodu je jako hledat jehlu v kupě sena," lamentuje Roman, jemuž se na jihu Afriky zřejmě nejvíc líbila johannesburská hustota barů na jednom hektaru.

Búrové jsou velmi skromný národ. Přesto v sobě nosí pýchu na svoji historii. Bez ohledu na období apartheidu. Ale který národ neměl svoji dobu temna? Pretorijské muzeum prvního búrského prezidenta Pauluse Stephanuse Krugera je malý domeček, v němž tento státník žil. Kromě běžných domácích propriet tohoto bývalého farmáře jsou zde i důležité listiny, svědčí o jeho sice krátké, ale významem věčné politické kariéře.

Zatímco jeho předchůdce Pretorius bojoval s černochy, Kruger musel v čele své armády úspěšně vzdorovat v roce 1880 vojensky mnohem zdatnějším Britům. V muzeu je možné si přečíst také blahopřejný telegram, který dostal prezident Transvaalu od německého císaře Viléma II. po odražení jednoho z britských útoků. V búrské válce nakonec potomci holandských přistěhovalců Britům podlehli, a přestože už dnes přes třicet let jihu Afriky vládnou, jejich vnuci a pravnuci se na Jihoafričany britského původu pořád dívají přes prsty. A obráceně.

,,Místem, které je podnes nepsaným symbolem rasismu v JAR, je támhle na kopci ten obří pomník!" ukazuje mi Roman do nabroušených slunečních šiků, v jejichž světelné lázni se vypíná jakoby hrubě otesaný hranatý kvádr ze světlého dřeva.

,,Je to ústřední afrikánský památník Voortrekker Monument, který postavil architekt Gerhard Moerdyk. Je v něm spousta fresek, které zobrazují cestu Búrů na jejich pouti Great Trek z jihu na sever a jejich válku se zuluskými bojovníky i s Brity," překvapuje mě Roman svými znalostmi. ,,Pravidelně se tady scházejí ultrapravičáci a vykřikují, jak černochům zakroutí krkem. Jsou to volové," odfrkne znuděně Roman a vyprahle polkne. ,,Kdoví, jestli nová vláda památník jako protičernošský nezruší."

Jakoby četl myšlenky černochů, kteří se rozhodli alespoň částečně skoncovat s vžitým termínem ,,propretorijský režim", úzce spojený s apartheidem. Proto byl název Pretoria zrušen. Zatím však zůstane hlavnímu městu, jen metropolitní oblast Pretoria se změní na oblast Tshwane, spojenou s tradicí zdejších černošských kmenů. A když jednou přijedete do přistavu Port Elizabeth, nesmí vás překvapit, že na cedulích už bude jiné jméno - Port Nelson Mandela.

Jak se podniká v Jo´burgu

Roman je mladý a bezstarostný. A navíc ani nevím, komu tady v Africe fandí. Poněkud víc pragmatický už je jeho kamarád a jihoafrický obchodní partner ing. Aleš z Ostravy, který vystudoval Vysokou školu chemickou v německém Halle a v roce 1990 se vydal do JAR zkusit štěstí v podnikání.

,,Když máš žízeň v tropickém vedru, které je v létě v Pretorii skutečně vražedné, zastavíš u nejbližší restaurace s jediným úmyslem - pořádně se osvěžit. Samozřejmě pivem," povzbuzuje mě Aleš v africkém vedru. Je rok 1995 a já brzy jeho iniciativu chápu.

,,Už vím jakou značku vyberu," dělá jako by musel nějaké pivo teprve vymyslet. ,,Bude to Vivo, přestože se v JAR vyrábí tucet jiných a světovějších značek pivního moku. Vivo bude totiž skoro napůl české pivo. Vlastně moravské. Právě ho vaří v pivovaru stejného jména v Pretorii sládek z ostravského Ostravaru Anton Barnošák."

Brzy jsou mi Alešovy reklamní slogany zcela srozumitelné. Byl u zrodu této pivní spolupráce, když do Pretorie přivezl z Ostravy pár láhvových piv značky Koník. Chutnaly a tak se do hry vložil opavský podnikatel Radim Masný. A protože každá mediální zmínka o těchto aktivitách přijde snaživému podnikateli vhod, je vítána i moje snaha něco o tomto obchodu napsat.

V roce 1998 rozvířil v České republice Radim Masný, předseda představenstva akciové společnosti Draft-OVA a podnikatel vlastnící v Opavě mimo jiné restauraci, extraligový hokejový klub a firmu Bohemex Trade, hladinu veřejného mínění nákupem 33 procent akcií firmy Chemapol Group, jejíž zadlužení bylo koncem toho roku skoro čtyři miliardy Kč.

Mecenášské curriculum vitae Radima Masného je pozoruhodné. Napřed sponzoroval opavskou ODS patnácti tisíci korunami, aby poté půjčil ČSSD osm miliónů. Stává se překvapivým předsedou představenstva pivovaru Ostravar a málem se dostal do čela i pretorijského Viva. Brzy však končí se snem o ostravském pivu na jihu černého kontinentu a odchází z Ostravaru již jako člen Občanské demokratické strany, do níž vstoupil v roce 1991, aby ji ale ve stylu svých nečekaných příchodů a odchodů zase brzy opustil. Jak sám řekl, i nadále s ní sympatizuje. Naopak prý nefandí ČSSD. Svým osmimiliónovým sponzorstvím tuto stranu prý jen ,,podpořil ve špatných časech". Vlastně šlo údajně o výhodný byznys - při roční půjčce na 14procentní úrok byl brzy jeho účet o více než milión korun bohatší.

Investice do Chemapol Group mu přinesly mnohem víc. I šanci stát se senátorem. Za přispění své tiskové mluvčí, kterou nebyl nikdo jiný než Miss ČR a Europe´95 Monika Žídková. Ani její půvaby však Masnému senátorské křeslo nepřinesly. Těsně předtím ale stačil prodat dva extraligové hokejové kluby. Napřed v Opavě, následně v Havířově.

,,Pan Masný patří k prvním českým podnikatelům po roce 1989 v Jihoafrické republice, kteří zde mají smysluplné záměry. Je to jeden z nejschopnějších našich obchodníků, ještě o něm uslyšíš," tvrdí Aleš Mazgaj. ,,Kolem roku 1992 jsem na africký jih jeho prostřednictvím přivezl tři kamióny ostravského piva, které mělo úspěch, takže se o pár měsíců později rozjela spolupráce Ostravaru a nově otevřeného černošského pivovaru Vivo v Pretorii."

Ambiciózní ostravský chemik Aleš si založil v Jihoafrické republice svoji obchodní firmu Lighthouse Int., která zde zastupovala kromě několika desítek českých podniků rovněž obchodní zájmy Radima Masného.

Známosti jsou dobrá věc. Se Zdeňkem Hofírkem jsem se dostal na světový golf a do platinové rafinerie, s ing. Tellingerem do Amandelbultu za nejúspěšnějším českým horníkem v Africe ing. Luďkem Marešem a s Alešem zase do pivovaru Vivo v Pretorii. Ten byl pár měsíců skoro ostravský. Voněl tady Ostravar, o což se přičinil moravský sládek Anton Barnošák.

,,Přijel jsem v roce 1994, abych v Africe za čtyři měsíce navařil na čtyřicet tisíc hektolitrů piva," hlásí mi hrdě, když mě přijímá ve své kanceláři obchodního ředitele ve Vivu.

Chystá tady sice nové pivo, ale zároveň je výrobním ředitelem a jediným bělochem v jinak černošském vedení tohoto pivovaru.

,,Afričané navíc chtějí, aby jim firma Radima Masného postavila nový pivovar na klíč, jelikož ostravská pivní receptura, podle níž Tonda Barbošák v Pretorii pivo navařil, všem náramně chutnala a jen na její obří reklamu včetně laserového show bylo v Johannesburgu a okolí vynaloženo na čtyři milióny randů," vysvětluje mi ing. Petr Janík, který působil v Pretorii jako specialista na technologii výroby piva z české poradenské firmy Pivo Praha. Také jemu připadalo spojení pivo - vivo docela melodické i symbolické.

Nutno dodat, že šéfem velkorysé reklamní kampaně, prezentující pivo značky Vivo na třech jihoafrických televizních kanálech a několika rozhlasových stanicích, je Michal, syn ing. Júliuse Tellingera. Takže je v akci jedna velká česká rodina.

Sympatická černoška na sekretariátu Viva se na mě usmívá a ptá se, jestli si přeji nějaký drink. Nejraději bych si dal zdejší klasiku, která mi tak zachutnala při včerejším brajování půlky selete u Antona Barnošáka - francouzský koňak s coca colou a ledem. Jsem ale v pivovaru, navíc s takřka ostravským pivem, takže zkouším nápoj, po němž by se měli Afričané jen mlsně olizovat.

,,Nejsem sice pivař, ale nezdá se vám málo hořké?" ptám se opatrně, abych neurazil renomovaného ostravského sládka.

,,Pravé české pivo s jeho tradiční hořkostí a řízem se pije jen v Česku," tvrdí Anton Barnošák. ,,Všude jinde mají raději piva sladší. Proto tady používám německý slad a chmel, jihoafrickou kukuřici a rovněž zdejší cukr. Zbytek receptury je můj a ten ti neprozradím."

,,Byli bychom nejraději, kdyby nám tady Češi postavili na klíč celý pivovar," říká generální ředitel pivovaru Vivo, urostlý černoch Mzi Mpanza. ,,Ostravar by měl složit svůj akcionářský vklad ve výši zhruba 35 milionů randů. Teprve potom bude tato spolupráce podle našich představ."

Ještě zřejmě netuší, že tato představa se stane pouze zbožným přáním a ostravsko-pretorijský pivovar Vivo -Ostravar zůstane jen na papíře.

,,Proběhly další testy, opět s velkým úspěchem. Brzy budeme pivo stáčet do sedmičkových láhví a do plechovek o obsahu 340 a 450 mililitrů," bez zlé předtuchy své africké zbytečnosti si libuje Anton Barnošák, jak mu jde práce od ruky. ,,Prodávat se bude v obchodech za 2,5 randu půllitr, tedy asi za dvaadvacet korun."

Všichni se těšili, jak konečně české pivo udělá pořádnou díru do světa. To se však na jihu Afriky dočepovalo ještě dřív než se na něm udělala pořádná pěna. Naopak majitelem tří největších českých pivovarů se stala koncem druhého milénia jihoafrická pivovarnická společnost South African Brewerles (SAB).

Afrika je báječná země, zvláště když se na jejím jihu našinec setká s množstvím krajanů, kteří ho na cestu v horkém africkém létě vybaví baterií piva. A i když to není vychlazené české pivo s řízem jako křen, není po něm kocovina jako z míchání whisky či koňaku s colou.