Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Blízkovýchodní taškařice, aneb Něco za něco po palestinsku

Blízkovýchodní taškařice pokračuje. Něco za něco po palestinsku a židovský stát je tak opět světovým unikátem. Zásobuje elektřinou, vodou, potravinami i dalším zbožím Gazu, tady území, které zcela ovládá hnutí Hamás, jež si klade za cíl zničení Izraele.

A aby toho nebylo málo, pouští židovský stát po etapách na své území přes hraniční přechod v Erezu desítky palestinských uprchliků, zejména členů Fatáhu, kteří prchají před běsnícími teroristy Hamásu. Najednou je ,fašistický okupant´ dobrý, aby jim poskytl azyl před pronásledováním jejich soukmenovci, kteří každého zrádce trestají smrtí.

Procitli také Arabové z východní části Jeruzaléma, kteří po zprávách o dělení města teď obléhají úřadovny izraelského ministerstva vnitra, aby vyplnili žádosti o udělení občanství. Činí tak z obavy, že jejich část města bude předána Palestinské samosprávě a oni tak přestanou být izraelskými rezidenty a tím přijdou o přístup k izraelskému sociálnímu systému a zdravotní péči. Plán na předání části izraelského hlavního města arabské autonomii načrtl minulý měsíc vicepremiér Chaim Ramon.

Palestinská správa si stále nárokuje celou východní část Jeruzaléma, která se nacházela v letech 1949 až 1967 pod jordánskou okupací. V této části města žije přibližně čtvrt milionu Arabů, z nichž však jen asi dvanáct tisíc má izraelské občanství, zbytek má v drtivé většině občanství jordánské, tedy „občanství palestinské autonomie.“

Současný systém je k získání izraelského občanství nikdy nenutil, neboť pro poskytování sociálních a zdravotních služeb je v Izraeli podstatné místo pobytu, nikoliv občanství. O udělení izraelského občanství za poslední čtyři měsíce požádaly zhruba tři tisíce  jeruzalémských Arabů, zejména těch, kteří žijí v okrajových částech města, o nichž Chaim Ramon hovořil jako o oblastech, jichž by se Izrael měl vzdát především.

Pokud by tito Arabové přestali být izraelskými rezidenty, přišli by měsíčně o sociální podpory, přídavky na děti a další dávky v celkovém objemu statisíců dolarů. Arabové masivně žádají o izraelské občanství a chtějí se tak přidat k 1,4 milionu izraelských Arabů, zatímco Palestinská správa požaduje, aby území budoucího Palestinského státu bylo Judenrein, tedy etnicky vyčištěné od všech židovských obyvatel.

Jako dokonalá komická jednoaktovka pak působí slova ředitele Agentury OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) Johna Ginga, že „uzavřením hranic nelze kolektivně trestat 1,5 milionů lidí.“ Izrael se sice hranice uzavřít nechystá, pokud se tak stane v Erezu, bude to jen dočasné opatření po dohodě s nově jmenovanou vládou Palestinské samosprávy, v níž už není ani jeden člen Hamásu.

V tom případě by ale měl Gingo říct jediný důvod, proč by měl Izrael živit své nepřátele, zatímco jejich arabští bratři – se sousedícím Egyptem v čele – pro ně nehýbají prstem. Naopak izraelská vláda schválila uvolnění několika stovek milionů dolarů pro nový nouzový kabinet palestinského prezidenta Mahmúda Abbáse. Peníze z fondu patří palestinským institucím. Izrael je zadržoval od voleb v lednu 2006, kdy odmítl podporovat tehdy nově vzniklou vládu vedenou radikálním Hamásem.

Peníze vybral Izrael na clech ze zboží určeného Palestincům, které směřovalo přes izraelské území. Dříve vybíraná částka, až padesát milionů dolarů měsíčně, sloužila k výplatám asi 160 tisíc palestinských úředníků. Vrácení peněz je jedním z prvních opatření, kterými chce Ehud Olmert podpořit nově vzniklou Abbásovu vládu. Oficiálně měl izraelský premiér krok potvrdit na summitu v Egyptě. Mělo se jednat o převod zhruba 350 milionů dolarů z celkové částky 700 milionů, kterou požaduje palestinský prezident.

Finanční částky se izraelská vláda rozhodla dávat v několika etapách poté, až se přesvědčí, že putují přímo k nové vládě a ne k Hamásu, jehož chce Izrael v pásmu Gazy odříznout, jak ekonomicky a diplomaticky, tak i vojensky. A ví zřejmě, co dělá; Taufík Tiráví, velitel zpravodajské služby loajální předsedovi samosprávy Abbásovi, otevřeně obvinil Islámskou republiku Írán z výcviku a financování Islámského hnutí odporu.

Vláda Palestinské správy premiéra Fajjáda, loajální k předsedovi autonomie a Fatáhu Mahmúdu Abbásovi, schválila zákon proti praní špinavých peněz. Chce jím zastavit financování Hamásu ze zahraničí. Podle ministra informací Rijád Malkího má nový zákon zavést kontrolu všech převodů peněz z ciziny na autonomní území. Hamásu tak má být znemožněno převádět z ciziny peníze, získané v „charitativních sbírkách“ a od zahraničních stoupenců.

Částky se pohybují v řádech milionů dolarů měsíčně, a to i proto, že Hamás nabízí svým zajišťovatelům financí tučné provize. Ti, kdo pro něj získají peníze, si z nich údajně mohou ponechat až pětinu. Hamás je štědře financován hlavně z Íránu a od soukromých dárců ze zemí Perského zálivu. Peníze jsou převáděny zejména prostřednictvím charitativních nadací.

Cílem jednodenní dárcovské konference, která se uskutečnila 17. prosince 2007 v Paříži, bylo získání příslibu darů ve výši až 5,6 miliardy dolarů, které by měly být použity na realizaci snu palestinské samosprávy – vznik Palestinské státu v Zemi Izrael. Přestože z některých náznaků – např. školních učebnic a televizních pořadů – vyplývá, že se Palestinci nevzdali ani dlouhodobého cíle, jímž je zničení Izraele, v současnosti je jejich cílem vytvoření vlastního arabského státu v Judeji, Samaří a Gaze.

USA slíbily částku 555 milionů dolarů, Evropská Unie 650 milionů dolarů a Německo a Velká Británie společně 780 milionů, Japonsko dodá dalších 150 milionů dolarů. Konference v Paříži se účastnili zástupci 70 států a 20 světových organizací.

Před zahájením konference samé přijal předsedu samosprávy Abbásem v Elysejském paláci francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Izraelská ministryně zahraničí Cipi Livni (Tzipi Livni) v tutéž dobu jednala se svou americkou kolegyní Condoleezzou Rice v domě amerického velvyslance ve Francii.

Jakoby Izrael zapomněl na rok 1993, kdy zásobil Palestince zbraněmi, aby si sami hlídali své teroristy. Izraelská vláda 21. listopadu 2007 na žádost svého předsedy Ehuda Olmerta schválila dodávku 25 obrněných vozidel a 2 milionů kusů munice pro bezpečnostní sily předsedy Palestinské správy Mahmúda Abbáse. Jedná se o další „gesto dobré“ vůle před nadcházejícím summitem v Annapolis a premiér jej prosadil i přes nesouhlas Všeobecné bezpečnostní služby (Šin Bet, Šabak), která má obavu, že zbraně budou opět použity k protiizraelským útokům.

Velitel zpravodajské služby Tiravi řekl, že celý plán převratu, v němž měl Hamás získat vládu nad Gazou, byl vypracován společně s Íránem a Írán ve všech fázích puče poskytoval Hamásu zpravodajské informace. Velitel výzvědné služby upozornil, že další fází může být zahájení převratu Hamásu v Judeji a Samaří. Současně také obvinil sousední Sýrii, když zdůraznil, že za převratem stojí právě tam sídlící vůdce Hamásu Cháled Mešál, který se pár dnů před propuknutím puče sešel v blíže nejmenované arabské zemi s veliteli vojenského křídla Hamásu z Gazy k posledním konzultacím.

Írán obvinění odmítl s tím, že „je udivující, že arabské země ignorují západní země, USA a sionistický režim“ a obviňují Írán, který se chová „zodpovědně“. Íránský ministr zahraničí pak Hamás a Fatáh vyzval, aby „obrátili své zbraně proti Izraeli a ne proti sobě navzájem.“ Je zřejmé, že se jedná o taktické prohlášení, jehož cílem je uklidnit současnou situaci na arabských autonomních územích ve chvíli, kdy Hamás již plně ovládl Gazu a v tuto chvíli naopak díky zákrokům Fatáhu ztrácí pozice v Judeji a Samaří.

Íránským lžím zasadil těžkou ránu také jeden z vedoucích představitelů Hamásu Mahmúd al-Zahar, který se v obsáhlém rozhovoru pro německý časopis Der Spiegel mimo jiné pochlubil, že on sám převezl pro Hamás z Íránu 42 milionů dolarů v hotovosti a že se Hamásu daří úspěšně též pašovat zbraně podzemními chodbami mezi Egyptem a Pásmem Gazy.

A že si nevymýšlel, prokázalo se brzy poté, kdy izraelská armáda odkryla velký tunel, vedoucí ze severní Gazy pod bezpečnostním plotem do západního Negevu. Měl být použit k velkým teroristickým útokům. Brigáda Golani tunel, který začínal v rajčatovém skleníku u Bejt Lachíja 700 metrů od bezpečnostního plotu, objevila na základě zpravodajských informací Všeobecné bezpečnostní služby Šabak.

Izraelská armáda proto nyní testuje použití senzoru otřesů, který je schopen zaznamenat jakýkoliv pohyb okolo bezpečností zdi. Zařízení je schopno rozlišit podle druhu otřesů chůzi od jízdy auta a může být naprogramováno tak, aby např. jízdu auta pohraniční izraelské hlídky ignorovalo, ale vyvolalo poplach při zjištění lidských kroků.

Systém ihned na mapě ukáže oblast, kde k narušení došlo, a jsou-li namístě kamery, je možné na ně neprodleně přepnout. Systém je svojí podstatou nezávislý na počasí, viditelnosti, světlu a dalších meteorologických vlivech.

Je zřejmé, že v barvách Izraele i nadále se střídavými úspěchy bojují USA, které přitlačily na Egypt a jeho úřady sdělily, že plánují zničit řadu domů ve městě Rafiáh, kterým prochází hranice mezi Egyptem a Gazou. Obyvatelé byli již v minulosti nuceni opustit budovy, které byly blíže než 50 metrů od hranice. Nyní chtějí úřady vysídlit všechny, kdo bydlí od hranice do 150 metrů.

Plán je součástí egyptského úsilí bojovat s přeshraničním pašováním zbraní a značných finančních částek do Gazy poté, kdy Sněmovna reprezentantů Kongresu USA odhlasovala pozastavení pomoci ve výši 200 milionů dolarů, dokud Egypt nezačne aktivně s pašováním bojovat. Pomoc byla zmražena na základě nového zákona, který omezuje pomoc USA Egyptu z 1,3 miliardy dolarů na 1,1 miliardy ročně. 

„Egypťané mohou podniknout okamžité a rozhodné kroky k zastavení (pašování zbraní), ale neudělali to během posledních sedmi let...Egypťané hovoří rozeklaným jazykem... Žádný rozumný Egypťan, Izraelec nebo Palestinec se nemůže vyhnout závěru, že Egyptu nevadí silný Hamas v Gaze. Mám za to, že Egypt má zájem mít silný Hamas,“ řekl 27. srpna 2007 v rozhovoru pro izraelský armádní rozhlas Avi Dichter, izraelský ministr veřejné bezpečnosti, bývalý ředitel Všeobecné bezpečnostní služby (Šin Bet, Šabak).

Egyptské bezpečnostní síly objevily 5. ledna 2008 pět podzemních tunelů používaných k pašování zbraní a zakázaného zboží do pásma Gazy. Vstupy do skrytých tunelů poblíž přechodu Rafáh z Egypta do Gazy se obnažily poté, co svrchní zeminu spláchly silné deště, oznámila agentura AP. Do dané oblasti byly vysláni bezpečnostní odborníci, kteří mají tunely zničit.

Země faraonů argumentuje tím, že monitorování propustné hranice s pásmem Gazy se zkomplikovalo po podpisu mírové dohody s Izraelem v roce 1979, která zabraňuje Káhiře v rozmístění většího počtu vojáků v oblasti u hranic. Egypt proto požádal o nové projednání tohoto dokumentu.

Navíc se US Army rozhodla opět svěřit Izraelcům prototyp zbraně k jeho důkladnému prověření - začala dostávat bomby typu Massive Ordnance Penetrator, které váží 15 tun a mohou prorazit bunkry. Podle spekulací je zřejmým cílem íránské jaderné zařízení.

Egypt často oznamuje objevení tajných úkrytů zbraní na Sinajském poloostrově i tunelů používaných palestinskými radikály. Izrael si přesto vytrvale stěžuje, že Egypt nedělá dost pro to, aby zabránil pašování zbraní do pásma Gazy, které od června loňského roku kontrolují islamisté z hnutí Hamas.

Vše zatím končí poměrně humorně a celá situace s úprkem Palestinců do Izraele a jejich hlasité volání, ,,že raději budou chtít znovu okupaci izraelských vojáků, než vládu znenáviděného Hamásu", připomíná charakteristiku židovského hanlivého výrazu chucpe:

Mladík, souzený pro vraždu svých rodičů, se u soudu domáhá soucitu, protože je sirotek.

Inu, ne každá mírová cena má cenu... I když je Nobelova. Navíc ta Arafatova je ještě ke všemu ukradená. Doslova.

"Ozbrojenci Hamásu vyhodili do vzduchu hlavní vchod do jeho domu v Gaze a vtrhli dovnitř. Vyrabovali mnoho Arafatových dokumentů a dárků, které dostal od světových vůdců a dokonce i jeho vojenské obleky," řekl mluvčí Fatáhu Ahmed Abdel Rahman z Ramaláhu. "Ukradli takřka všechno, včetně jeho medaile Nobelovy ceny za mír..."

Oficiálně uznávaná vláda Palestinské správy, ovládaná hnutím Fatáh a sídlící v Ramalláhu, nařídila ukončení činnosti celkem 103 palestinskoarabských institucí na autonomních územích v Judeji, Samaří a Gaze. Rozhodnutí, které oznámil předseda této vlády, Salám Fajjád je zaměřeno proti institucím spojeným s konkurenčním Islámským hnutím odporu Hamás.

Fakticky může být rozhodnutí vykonáno jen na území autonomie v Judeji a Samaří, neboť Pásmo Gazy ovládá vzdorovláda Hamásu, sídlící ve městě Gaza. Fajjád potvrdil, že zákaz je součástí širší reformy a bylo uzavřeno pouhých 103 z celkového počtu 2.400 registrovaných institucí. Současně byly zmraženy jejich bankovní účty.

A aby měl vůdce organizace Fatáh a předseda Palestinské správy Mahmúd Abbás stoprocentní jistotu, že se mu Hamás podřídí a nevysmekne z chystané pasti, učinil další krok ve snaze vyřadit ze hry své politické soupeře z konkurenční teroristické organizace. Vydal proto dekret, který zásadně změnil volební zákon do Palestinské zákonodárné rady tak, že buď donutí Hamás k zásadním programovým ústupkům nebo mu znemožní účast ve volbách.

Podle nového „prezidentského dekretu“ musí každý kandidát do palestinského autonomního parlamentu akceptovat program Organizace pro osvobození Palestiny. To znamená uznání všech dřívějších dohod, které OOP uzavřela s Izraelem, a uznání práva Izraele na existenci, což jsou vedle vzdání se terorismu podmínky Izraele i tzv. Blízkovýchodního Kvartetu k jednání s představiteli Hamásu.

Útočníci také vtrhli do druhého patra domu a ukradli osobní věci Arafatovy vdovy Suhy a jeho dcery Zahwy. Včetně jejich veškerého oblečení a bot. Vzali i Arafatovy fotografie s jeho dcerou. Dne 16. srpna 2007 byla vojenská uniforma bývalého předsedy Palestinské správy a vůdce teroristické organizace Fatáh prodána na trhu ve městě Gaza za 200 šekelů, tj. méně než 1.000 českých korun.

Jen několik týdnů před blízkovýchodní mírovou konferencí v Annapolis předseda Palestinské správy Mahmúd Abbás zopakoval požadavek palestinských Arabů, aby došlo k rozdělení Jeruzaléma a východní část izraelského hlavního města se stala hlavním městem Palestinského státu. Stalo se tak v Ramalláhu při slavnostním otevření mauzolea Jásira Arafata, který zemřel 11. listopadu 2004 ve vojenské nemocnici v Paříži. Jeho přáním bylo, aby byl pohřben v Jeruzalémě. Abbás však zopakoval, že v budoucnu bude Arafatovo tělo do Jeruzaléma přemístěno – poté, až se jeho východní část stane hlavním městem Palestinského státu.

Výstavba mauzolea, která dosud stála okolo 1,75 milionu dolarů (cca 32 milionů českých korun), je financována z darů. Jedenáct metrů dlouhé hrany stavby ve tvaru kočky připomínají datum Arafatovy smrti – 11. 11., stejně jako 11 let jeho života po podepsání Dohod z Oslo s Izraelem. Stavba je postavena ze skla a béžového jeruzalémského kamene je ze tří stran obklopeno vodou. Vedle mauzolea je vybudována mešita a příští rok má být otevřeno muzeum.

Předseda izraelské vlády Ehud Olmert však o dělení Jeruzaléma uvažuje pouze velmi okrajově, ale zato na summitu v Šarm al-Šajchu slíbil předsedovi Palestinské samosprávy Mahmúdu Abbásovi, že nařídí propuštění 256 členů jeho hnutí Fatáh z izraelských věznic. Jednání v egyptském letovisku se účastnili vedle Abbáse a Olmerta také představitelé bezprostředních sousedů arabské autonomie, jordánský panovník Abdulláh II. a egyptský prezident Husní Mubarak.

Olmert dal slib propuštění 256 členů Fatáhu bez toho, že by k tomuto kroku měl souhlas vlády. Nicméně si je jist, že jej získá, neboť propuštěni mají být jen lidé, kteří se neúčastnili atentátů a nemají ,krev na svých rukách´. Formalitou je pak písemný slib propouštěných, že se do budoucna zdrží protiizraelského násilí. Nakonec z toho bylo jen podmíněné omilostnění, aby premiér Izraele pomohl nové antihamásovské vládě Mahmúda Abbáse. Stačí, když vězni slíbí, že už nebudou zabíjet Izraelce.

Ředitel autonomního ministerstva vězeňství Zijád Abu Ejn prohlásil, že mezi propuštěnými je i 30 členů Hamásu a dva z Islámského džihádu. „Všichni jsou to vězni a všichni jsou to naši synové," uvedl.

Trestanci, kteří byli propuštěni v rámci „gesta dobré“ vůle premiéra Olmerta vůči Abbásovi, byli již v předchozích dnech svezeni do věznice Keciot v Negevské poušti na jihu země a ráno 20. července 2007 začali nastupovat do přistavených autobusů, aby byli odváženi přes kontrolní stanoviště Bejtúnija do hlavního města autonomie Ramalláhu. Před propuštěním museli podepsat prohlášení, že se nevrátí k protiizraelskému terorismu.

Prohlédli je lékaři za přítomnosti zástupců Mezinárodního výboru Červeného kříže. Z propuštěných je podle izraelských zdrojů 11 osob mladších 18 let a 6 žen. Více než 100 vězňů si odpykalo zatím méně než polovinu trestu, 61 přes dvě třetiny, dva vězni již odseděli téměř 15 let.

Nejznámější propouštěnou osobou je Abdar Rahím Mallúh, náměstek generálního tajemníka Lidové fronty pro osvobození Palestiny. Byl zatčen a uvězněn v roce 2002 poté, kdy LFOP v roce 2001 zavraždila odstupujícího izraelského ministra turismu Rechavama „Ghándího“ Zeeviho.

Dalším „gestem dobré vůle“ vůči vládě Palestinské správy Mahmúda Abbáse je srpnové rozhodnutí z roku 2007 Ehuda Olmerta udělit milost dalším 110 palestinským Arabů, v současnosti hledaným izraelskými bezpečnostními silami. Krok následuje rozhodnutí z minulého měsíce odvolat zatykače proti 178 členům Abbásova Fatáhu.    

Zdroje Palestinské samosprávy navíc uvádějí, že mnoho z těchto propuštěných bojovníků bude moci obdržet až 60.000 šekelů (300.000 českých korun) za vrácení svých zbraní. Například za pušku M -16 obdrží „změnivší“ se terorista 55.000 až 60.000 šekelů (275.000 až 300.000 korun), za samopal Kalašnikov 15.000 šekelů (75.000 korun) a za pistoli 12.000 až 24.000 šekelů (60.000 až 120.000 Kč).

Peníze půjdou z rozpočtu autonomní správy. Odevzdané zbraně v rámci nekonečného kolotoče pak budou řadě z oněch 256 potencionálních teroristů zase vráceny – pokud se rozhodnou vstoupit do oficiální bezpečnostních sil Palestinské samosprávy. Ve skutečnosti tak řadě z nich zůstane jak zbraň, tak tučná prémie. Inu, čítankový příklad obrácení Langerova Ferdiše Pištory.

Další propouštění radikálních muslimů, podobné českým amnestiím, zřejmě nastane v průběhu ramadánu, který je měsícem zjevení Koránu a jedním z pěti pilířů islámu. Ten začíná, když se na obloze objeví první srpek Měsíce. Během ramadánu se muslimové od úsvitu do západu slunce zdržují jídla, pití, kouření a sexu. Po západu se konec půstu oslaví prvním jídlem "iftar," konec půstu završí poslední jídlo "suhur" před východem slunce. V Iráku už bylo v tento svátek v září 2007 propuštěno na sto vězňů.

Rostoucí nebezpečí, jež hrozí Blízkému východu ze strany Hamásu, zřejmě pochopila též Evropská unie a zastavila počátkem září 2007 dotovaní paliva pro výrobu elektrické energie v Pásmu Gaza. Hamás využíval příjmy z dodávek elektřiny k financování vlastních akcí. Inu, terorismus něco stojí. Elektrárnu v Gaze podporovala EU 6,5 miliony eur měsíčně, jelikož vytváří 25 % elektřiny v Pásmu Gaza a zásobuje 600 tisíc Palestinců.

EU je nejvýznamějším palestinským sponzorem - v průběhu letošního roku poskytla Palestině podporu ve výši 400 milionů eur a je ochotná obnovit podporu elektrárny během několika hodin, pokud bude mít dostatečné ujištění, že finanční pomoc bude využita výhradně ve prospěch obyvatel.

Ovšem ne každá humanitární pomoc trefí k adresátovi. Izraelská armáda a Hlavní bezpečnostní služba (Šin Bet, Šabak) zadržely dodávku 6,5 dusičnanu draselného, ukrytého v pytlích, označených jako humanitární pomoc Evropské unie. Informaci dnes zveřejnil armádní mluvčí. Bezpečnostní síly skrýš objevily na palestinském nákladním voze na kontrolním stanovišti v Judeji již dříve tento měsíc.

Podle armádních informací měla být látka, maskované jako pytle s cukrem, dodána teroristům do Pásma Gazy. „Dusičnan draselný je v Pásmu Gazy, v Judeji a Samaří zakázanou látkou kvůli tomu, že je teroristy využíván k výrobě výbušnin a raket Kassám,“ uvádí se v prohlášení armádního mluvčího. „Jde o další příklad toho, jak teroristické organizace zneužívají humanitární pomoc, dodávanou s izraelským souhlasem palestinskému obyvatelstvu do Pásma Gazy..."

Opačným příkladem může být Švýcarsko; je sice pořád neutrální a dbá o svoji suverenitu. Říjnové vítězství pravicové Švýcarské lidové strany, která v kampani akcentovala antiimigrační notu, už vedlo k prvnímu významnému výsledku. Švýcarsko opustil Tariq Ramadan, jeden z nejznámnějších islámských myslitelů a vnuk zakladatele Muslimského bratrstva.  

Ženevu, kde se narodil a žil po desítky let, vyměnil za holandský Leiden, kde bude vést Katedru islamologie Ománského sultána na místní univerzitě. Ramadan je oblíbeným účastníkem mezináboženských konferencí a poradcem EU v islámských záležitostech. Odmítá nicméně odsoudit například kamenování žen, sebevražedné útoky („v určitém kontextu vysvětlitelné“) či zničení Izraele. Spojené státy mu v roce 2004 odmítly dát vstupní víza.

Hamásu už zřejmě teče do bot, navíc jsou mu těsné, jelikož ho tlačí hlad jeho soukmenovců, žízeň i nedostatek elektřiny. Blokáda pokračuje a vyhladovělá hamásovská Gaza začíná obracet, aby si usmířila amerického satana. Izraelské a mezinárodní sankce vůči Pásmu Gazy fungují tak dobře, že Islámské hnutí odporu – Hamás, které se v červnu v krvavém puči chopilo nad Pásmem absolutní vlády, začíná ustupovat. V Londýně vycházející panarabský deník Ašarq Al Avsat přinesl 10. prosince 2007 zprávu, že generální tajemník Hamasu Cháled Mašál nabídl, že se jeho hnutí vzdá absolutní kontroly nad Gazou.

Sliby, chyby... Izrael ztratil nervy, jeho pohár trpělivosti prostě přetekl, a uvalil proto blokádu na pásmo Gazy kvůli sílícímu ostřelování jeho území palestinskými raketami Kásam. V poslední době dopadaly na Izrael v průměru tři desítky raket denně. Po zavedení blokády útoky téměř ustaly, 22. ledna 2008 se ale stav zhoršil, židovský stát zaznamenal dvě desítky útoků.

Palestinci se začali srocovat u přechodu s Egyptem už v úterý. Srážky mezi nimi a egyptskými pohraničníky, kteří použili i vodní děla, si vyžádaly 70 zraněných na obou stranách. Palestinci požadovali, aby Káhira otevřela hranice a oslabila tak izraelskou blokádu pásma.

V noci u zdi u Rafáhu, jediného hraniční přechodu pásma Gazy s Egyptem, byla odpálena výbušnina a způsobila v zátarasech trhliny. Ozbrojenci odpálili 17 bomb a davy se vydaly do Egypta nakoupit zboží, které se na jejich území v důsledku sankcí ze strany Izraele nedostává.  Egyptské stráže ani policie Hamásu následně Palestincům v průniku na egyptské území nebránily. Ti se později vraceli s taškami plnými jídla a cigaret a plastovými nádobami s benzínem.

Po ostré mezinárodní kritice izraelské ministr obrany Ehud Barak v úterý povolil dodat do pásma palivo pro místní elektrárnu, léky a potraviny. Izrael je silně znepokojen současným chaosem na hranici mezi Pásmem Gazy a Egyptem a vyzývá Egypt k rychlému řešení situace. Uvedl to mluvčí ministerstva zahraničí v Jeruzalémě Arje Mekel, který dodal, že Izrael nemá na hranici mezi Gazou a Egyptem žádné síly a „na základě podepsaných dohod je zajištění řádného stavu na hranici odpovědností Egypta. Očekáváme, že Egypťané problém vyřeší.“

Podle posledních odhadů odešlo během dneška do Egypta až 25 procent, tj. 350.000 Palestinců z Gazy. Palestinští teroristé dnes před úsvitem zničili okolo dvou třetin hraniční zdi mezi Egyptem a Gazou a do Egypta se začaly na nákupy valit desetitisíce lidí, který v tom bylo dosud bráněno již řadu týdnů trvající egyptskou uzávěrou hraničních přechodů.

Egyptská pohraniční stráž neučinila proti pronikajícím žádný zákrok a prezident Mubarak později uvedl, že se tak stalo na jeho příkaz. Skutečností je, že pokud by se dnes pokusili Egypťané proti pronikajícímu davu zakročit, došlo by k velkému krveprolití a pravděpodobně i boji mezi egyptskou armádou a Hamasem. To se rozhodl Mubarak vyhnout.

Mluvčí odmítl možnost, že by Egypt byl ochoten převzít odpovědnost za dodávky elektřiny, paliva, potravin a veškerých dalších komodit do Pásma Gazy, když je nyní jižní hranice Pásma s Egyptem otevřená.

„Současná situace je jen výjimečná a z dočasných důvodů. Hranice se brzo vrátí do normálního režimu,“ řekl Zaki, který dodal, že Izrael ani o podobnou věc oficiálně nepožádal.

Náměstek izraelského ministra obrany Matan Vilnai ze Strany práce již dříve navrhl, aby se Izrael zbavil veškeré odpovědnosti za Pásmo Gazy, včetně dodávek elektřiny a vody, když je nyní otevřena jižní hranice do Egypta.

„Musíme pochopit, že když je Gaza otevřena na jinou stranu, ztrácíme za ni odpovědnost. A tak se od ní chceme oddělit,“ prohlásil Vilnai. „Chceme jim zastavit dodávky elektřiny a léčiv, které si mohou pořídit odjinud.“

V praxi nicméně Izrael odpovědnost za stav obyvatel na nepřátelském území Pásma Gazy, které kontroluje teroristická organizace Hamás stále projevuje. Vilnaiův úřad uvedl, že tento stav bude trvat do doby „než budou nalezeny alternativy.“

Na hranici s Egyptem probíhaly potyčky mezi palestinskými Araby, kteří se snažili se svými auty bez jakéhokoliv povolení a kontroly jet do Egypta a egyptskými pohraničníky, kteří jim v tom bránili. Egyptský prezident Mubarak dnes nařídil svým silám, aby zadrželi každého Palestince, který hranici překročí nelegálně.

Představitel Hamásu přiznal, že zničení hraniční zdi mezi Pásmem Gazy a Egyptem, k němuž došlo ve středu za úsvitu, nebylo v souvislosti s izraelskou blokádou Pásma, ale jednalo se o měsíce plánovanou operaci. Egypt odmítl izraelské výzvy ke znovuvybudování řádně střežené hranice, aby nedocházelo k masivnímu dovozu těžkých zbraní a výbušnin do Pásma.

Velitel Hamásu Abú Usama v rozhovoru s britskými The Times prohlásil, že přípravy ne demolici zdi podél tzv. Filadelfského koridoru mezi Gazou a Egyptem probíhaly měsíce – dávno před tím, než Izrael uzavřel svou hranici s Pásmem. Usama dále řekl, že příslušníci Výborů lidového odporu měsíce prořezávali autogeny pevnou železnou zeď, vybudovanou ještě Izraelci, aby do ní mohly být vloženy výbušniny a odpálena. K tomu pak došlo v noci z tohoto úterý na středu. „Docházelo k tomu během posledních měsíců. Probíhalo to ve dne, ale bylo to zamaskováno tak, aby to nikdo nemohl vidět."

Na dotaz, zda o činnosti informoval své nadřízené z hamasovské vlády Pásma Gazy, odpověděl: „Byla to vláda, kdo to dělal. Komu jsem to měl hlásit? Minulou noc nám řekli, ať se od zdi držíme dál. Nařídili nám, abychom byli mimo, protože se chystali prolomit blokádu.“

Přípravy a načasování zničení zdi údajně nařídil exilový vůdce Hamásu, sídlící v Damašku, Cháled Mašál tak, aby připadly na průběh teroristického summitu, který v syrském hlavním městě začal. Palestinský národní kongres je konferencí organizovanou Sýrií a Íránem, které se účastní odpůrci míru s Izraelem sestávající ze všech palestinských teroristických organizací s výjimkou Fatáhu, dále libanonský Hizballáh a některé další libanonské, syrské a íránské organizace.

Mašál pronesl divoký projev, v němž apeloval na egyptského prezidenta Mubaraka, aby ignoroval izraelské žádosti o uzavření hranice. Současně vyzval arabský svět, aby využil příležitosti a posílal Hamásu podporu přes nově otevřený přístup na severním Sinaji.

Izrael má nyní obavy, že zcela chaotická situace na de facto neexistující hranici mezi Egyptem a Gazou poslouží Hamásu a dalším teroristickým skupinám k dovozu obrovského množství výbušnin, munice a zbraní do Pásma.  

Poslední odhady hovoří o tom, že do Egypta z Pásma Gazy odešlo během dneška z tamních 1,4 milionu obyvatel až 350.000, tj. 25 %. Část z nich se pravděpodobně pokusí v Egyptě zůstat. Je ve hře varianta, že by se Izrael mohl zcela vzdát odpovědnosti za Pásmo Gazy a trvale s ním přerušit jakékoliv vztahy. Arabové z Egypta zjevně nestojí o užší vztahy se svými palestinskými arabskými bratry z Gazy.

Egyptská pohraniční stráž začala podnikat kroky k uzavření hranice s Pásmem Gazy, když vytvořila lidský řetěz a za pomoci bezpečnostních štítů zabránila palestinským Arabům ve volním pohybu do Egypta. Rozzlobení Palestinci na Egypťany házeli kamení, došlo ke střetům a varovným výstřelům do vzduchu.

Egypťané od dnešního rána umožňují přechod hranice jen směrem do Gazy, tedy Palestincům, kteří se vracejí z Egypta poté, kdy byla Hamasem ve středu vyhozena do povětří většina bezpečnostní zdi. Bylo oznámeno, že všichni palestinští Arabové se musí vrátit do Gazy do 15 hodin místního času, poté budou považováni za nelegály.

 

Komentář částečně vychází z informací zpravodajského webu Arutz Sheva – Israel National News