Čtení a Apetýt v Českém rozhlase, webové stránky Evy Kotarbové, Zrcadla, Neviditelného psa, bibliografie Břetislava Olšera
Podvečerní čtení: Břetislav Olšer IV.
25.11.2006 18:30 Naposledy se můžete zaposlouchat do autorského čtení ostravského novináře, publicisty a spisovatele Břetislava Olšera. Olšer se narodil v roce 1947 a podstatnou část své tvůrčí, tedy spisovatelské a fotografické činnosti, věnoval tématům a příběhům z Blízkého východu. Po tři sobotní večery jsme nahlíželi do tragických osudů jedné židovské a jedné muslimské rodiny. Poslední listopadovou sobotu se příběh uzavře. Pořad jsme v Českém rozhlase Ostrava natočili na jaře loňského roku. Pořad připravil Miroslav Zelinský.
Apetýt: Břetislav Olšer
24.01.2007 15:05 Je novinářem, který nesnáší iluze, zvláště ty filmové, v nichž jsou slzy z glycerínu, krev z kečupu a tajfun větrem z přistaveného tryskového motoru. Břetislav Olšer, rodák z Hovězí na Valašsku je trojnásobným laureátem prestižní novinářské Ceny Egona Ervína Kische za literaturu faktu, procestoval na 70 zemí světa, uspořádal přes dvacet autorských výstav fotografií, vydal sedm knih a tu osmou, právě dokončenou, nazval Černá krev. Apetýt s Břetislavem Olšerem začíná krátce po patnácté hodině. K jeho poslechu vás zve Dagmar Misařová.
10.01.2005 15:05 Pozvání přijal novinář, fotograf, dokumentarista a spisovatel Břetislav Olšer. Narodil se v Hovězí a se svou přímou valašskou povahou procestoval snad celý svět. Navštívil více jak 65 zemí, má na svém kontě na třicet autorských výstav fotografií u nás i v zahraničí. Jeho tři knihy byly oceněny prestižní cenou Egona Ervína Kische za přínos v oblasti literatury faktu. Břetislav Olšer spolupracoval autorsky dlouhá léta jak ostravským rozhlasem, tak s ostravskou televizí, dnes věnuje veškerý svůj čas už druhým rokem románu z izraelského prostředí o dvou ženách, které se rozhodují o životech svých mužů - s pracovním názvem Naděje umírá předposlední.
05.03.2005 18:30 Po čtyři následující sobotní večery se budeme setkávat s hlasem ostravského novináře, publicisty a spisovatele Břetislava Olšera. Břetislav Olšer se narodil v roce 1947 a podstatnou část své tvůrčí, tedy spisovatelské a fotografické činnosti, věnoval tématům a příběhům z Blízkého východu, který dobře zná z vlastní zkušenosti. Nejinak tomu je i v jeho nejnovější knize, románu Krev podobojí, která se právě v těchto dnech dostává ke čtenářům. Začínáme nahlížet do tragických osudů jedné židovské a jedné muslimské rodiny.
21.03.2005 15:05 V pondělí 21. března vysíláme už potřetí Apetýt z Domu knihy Librex v Ostravě. Po Karlu Lopraisovi a Evě Dřízgové-Jirušové přijal tentokrát pozvání Dagmar Misařové Břetislav Olšer - ostravský novinář, fotograf, cestovatel a také dvojnásobný laureát prestižní novinářské Ceny E. E. Kische za literaturu faktu. Přijdete-li osobně do Domu knihy Librex v 15:00 hodin, získáte právo dotazu pro rodilého Valacha z Hovězí šanci na výhru, pokud se zapojíte do rozhlasové soutěže i možnost autogramu Břetislava Olšera do jeho nové knihy Krev pod obojí.
Pro únorové sobotní podvečery vybral čtyři ukázky ze své nejnovější knihy Černá krev novinář, fotoreportér a spisovatel Břetislav Olšer. Thriller Černá krev vyšel začátkem roku a hned vyvolal vášnivé diskuse. V podtitulu Černé krve se dočteme, že jde o české variace na temnou minulost, zločinecké geny, mstu, petting a bosé nohy v parku. Hlavní postavou románu je starý Žid, který o celou rodinu přišel v Osvětimi. Do Ostravy přijíždí s myšlenkou na pomstu. Ze své knihy Černá krev bude autor poprvé číst v sobotu od 18:30.
Sobotní únorové podvečery patří autorskému čtení ostravského novináře a fotoreportéra Břetislava Olšera. Potřetí otevřeme jeho nejnovější knihu Černá krev s podtitulem České variace na temnou minulost, zločinecké geny, mstu, petting a bosé nohy v parku. Příběh vypráví o židovském starci, který o všechny příbuzné přišel v Osvětimi a do Ostravy přijíždí s touhou po pomstě, jejíž cílem je rodina novináře Hanziho Ševala. V sobotní ukázce zastihneme Hanziho ve chvíli, kdy po návratu z Blízkého východu začíná psát své reportáže a vzpomíná na setkání s obětí sebevražedného atentátu.
Četba na pokračování: Břetislav Olšer: Krev pod obojí - 10.9.
Konflikt na Blízkém východě, konflikt mezi Izraelci a Palestinci, k nám doléhá jen v nepříliš přesvědčivé podobě. Prostřednictvím virtuální reality, kterou nabízejí média, se totiž můžeme jen dohadovat a skutečné podobě života v permanentním ohrožení. O tom, jak každodennost v té třaskavé oblasti skutečně vypadá, má přesnější představu jen málokdo. Spisovatel a cestovatel Břetislav Olšer však takovým člověkem je. Klikněte na titulek, dozvíte se více.
Má zvláštní potřebu všechno, co ho zajímá si osahat, prožít na vlastní duši a vidět na vlastní oči právě tam, kde se věci dějí. Do Izraele se vydal několikrát, poznával realitu a lidi.
Román Krev pod obojí, napsaný s velmi dobrou znalostí prostředí i lidí, je tedy románem, v němž je mnoho autenticity. Příběhy dvou rodin a dvou mladých mužů, jejichž osudy se shodou okolností prolnou s neúprosnou logikou antické tragédie, nám napoví asi to základní o neuvěřitelné krutosti blízkovýchodního konfliktu. Napoví rozhodně víc, než metry novinového a hodiny rozhlasového i televizního zpravodajství. Taková už je schopnost dobré literatury. Olšerův román je dynamickým příběhem lásky, touhy po normálním lidském štěstí i nevýslovné krutosti života v absurdní nenávisti. Té nenávisti, jejíž kořeny by možná mohly být zapomenuty už dávno, ale jsou v zájmu různých mocenských skupin stále a stále obnažovány. Setkání s dramatickým příběhem z Izraele nabídne Český rozhlas 2 v deseti večerech od 10. září. V četbě na pokračování účinkuje Stanislav Šárský, realizoval ji režisér Vladimír Gromov.
Konflikt na Blízkém východě, konflikt mezi Izraelci a Palestinci, k nám doléhá jen v nepříliš přesvědčivé podobě. Prostřednictvím virtuální reality, kterou nabízejí média, se totiž můžeme jen dohadovat o skutečné podobě života v permanentním ohrožení. O tom, jak každodennost v té třaskavé oblasti skutečně vypadá, má přesnější představu málo lidí.
Spisovatel a cestovatel Břetislav Olšer však mezi ně patří. Má zvláštní potřebu všechno, co ho zajímá, osahat, vyzkoušet na vlastní kůži a vidět na vlastní oči. Do Izraele se vydal několikrát, poznával realitu a lidi.
Román Krev pod obojí, napsaný s velmi dobrou znalostí prostředí i lidí, obsahuje mnoho autentických prvků. Příběhy dvou rodin a dvou mladých mužů, jejichž osudy se podle neúprosné logiky antické tragédie prolnou, nám napoví asi to základní o neuvěřitelné krutosti blízkovýchodního konfliktu. Napoví rozhodně víc než metry novinového a hodiny rozhlasového a televizního zpravodajství. Taková už je schopnost dobré literatury. Olšerův román je dynamickým příběhem lásky, touhy po normálním lidském štěstí i o nevýslovné krutosti života v absurdní nenávisti. Té nenávisti, jejíž kořeny by možná mohly být zapomenuty už dávno, ale v zájmu různých mocenských skupin jsou stále obnažovány.
Setkání s dramatickým příběhem z Izraele nabízí Český rozhlas 2 - Praha během deseti večerů od 10. září. V četbě na pokračování účinkuje Stanislav Šárský, realizoval ji režisér Vladimír Gromov.
Krev pod obojí
Tato kniha Břetislava Olšera je opět zaměřena na složitou problematiku izraelsko-palestinských vztahů. Mnohovrstevnatý román, plný napětí, sexu a dramatických zvratů, není jen pestrou mozaikou osudů hrdinů dvou znepřátelených komunit; je to v mnohém i zamyšlení nad jejich osudovým předurčením a představou možností existence v této původně Zaslíbené zemi.
Formát 128x204, pevná vazba s barevným přebalem, 304 stran.
Společenský magazín FiftyFifty: 3x výhra: kniha Krev pod obojí
Soutěžní otázky:
1.Kolik Kč stál tento román před slevou?
2.Kolik již vyšlo románů a knih Břetislava Olšera?
3.Který román je nejnovější?
Knihovna Frýdek - Místek - 16. dubna 2008
VIETNAM, aneb, Piješ-li vodu, vzpomeň na její pramen!
Zveme vás na besedu s novinářem a spisovatelem Břetislavem Olšerem a jeho hostem, hercem Národního moravskoslezského divadla panem Janem Fišarem, který přečte několik vietnamských pohádek a moudrostí. Kromě vyprávění shlédnete i fotografie, které Břetislav Olšer pořídil během svých cest.
Břetislav Olšer navštívil jako novinář 65 zemí světa. A jak sám říká, nahlédl do srdcí a duší. Třikrát procestoval Indočínu, aby pochopil, proč vietnamští vojáci se zbraněmi z druhé světové války a bambusovými pastmi v džungli zvítězili nad nejvyzbrojenější armádou světa.
Napsal desítky publicistických scénářů pro televizi i rozhlas. Do řady zemí se vracel vícekrát. Několikrát byl oceněn prestižní Cenou E.E.Kische, za vyjímečná díla literatury faktu.
Beseda se uskuteční v Modrém salonku místecké knihovny na ulici Hlavní 111, ve středu v 18:00 hodin.
Vietnam se dost podobá Izraeli; také mnoho staletí bojoval o svůj stát. Napřed byl pod nadvládou čínských Mingů, poté přišli Francouzi, pak Japonci, opět Francouzi, po nich Američané, a když si všichni oddechli, že je konec válek, došlo k pohraničními konfliktu s Čínou.
V březnu 1965 se vylodili první americké pozemní síly v Danangu. Byla tak zahájena nejdelší americká válka. Vojáci US Army měli jediné heslo: Za tři měsíce vás rozbombardujeme do doby kamenné! Nestalo se. A zničení komunismu? Po deseti letech děsivé války byl komunistický nejen sever Vietnamu, ale také jih.
A přestože bylo do bojů ve Vietnamu postupně nasazeno dva a půl miliónů amerických vojáků a 700 tisíc příslušníků saigonského režimu, byla tato přesila poražena na špatně dobývaném diplomatickém poli pouze necelým půl milionem vojáků Národní fronty osvobození, jež vznikla spojením komunistického Viet-minu ze severu Vietnamu a partyzánského Viet-kongu z jihu země. Dne 30. dubna 1975 válka ve Vietnamu skončila. Podle zprávy Kongresu Spojených států činily výdaje USA na ni přes 110 miliard dolarů.
Největší položkou byla výzbroj. Jen stíhací bombardér Republic F - 105 Thunderchief stál 2,5 miliónů dolarů. Jedna hodina jeho letu vyšla na 700 USD za palivo, 500 USD byl hodinový plat pilota, jehož osmnáctitunový stroj měl na palubě kanón, čtyři rakety Sidewinder a bomby do šesti tun hmotnosti, nejčastěji rakety Bullpup na ničení bodových cílů.
Ve své knize "Chickenhawk" popsal svoji účast vojáka ve Vietnamu pilot vrtulníku Robert Mason, který prozradil i vyvraždění vesnice My Lai, kde bylo Američany zastřeleno a spáleno přes tři sta civilistů, mezi nimi i sto nemluvňat.
"Kromě téměř tří milionů mrtvých Vietnamců padlo ve Vietnamu i 58 tisíc Američanů, na dva tisíce je jich dodnes nezvěstných. Ti, kteří se vrátili, trpí těžkými neduhy, vždyť jsme tam vypustili do ovzduší 72 milióny litrů jedovatých defoliantů. Přes 42 000 vojáků US Army trpí poruchami zraku, téměř tři tisíce jich zcela osleplo, 4 662 vojáci US Army z Vietnamu měli amputovány obě nohy, 20 965 jich přišlo o nohu nebo ruku, další asi tři tisíce živoří do dnešních dnů v psychiatrických ústavech..."
Vietnamci jsou neskutečně pracovití, houževnatí a hodní lidé, a přestože celá staletí bojovali, jejich řeč je jako úžasná melodie. A v tom je hlavní problém pro nás Středoevropany. Vietnamština má šest základních tónů, takže bez hudebního sluchu je to velký oříšek.
Příklad slabiky ma. Dvě hlásky a za nimi se skrývá šest různých významů: Strašidlo, a přece, kůň v šachové hře, hrob, tvář, sazenice rýže.
K jejich rozlišení v psaném textu se používá pět diakritických znamének u písmenka ,a´.
V případě ,strašidla´se nepíše žádné, ,...a přece´ má nad ,a´ vertikální čárku, ,kůň v šachové hře´ zase ležatou vlnovku, zvláštní stojatý oblouček má ,hrob´ , slovo ,tvář´ musí mít čárku horizontální a ,sazenice rýže´ tečku pod ,a´.
To vše se dá při čtení bez úrazu zvládnout, nejhorší situace nastane, když chceme zmíněnou slabiku ,ma´ vyslovit. Nejlíp, když si při tomto pěveckém výkonu pomůžeme speciálním grafem. Vyslovujeme-li ,strašidlo´ , jdeme hlasem téměř rovně, když říkáme ,...a přece´ , hlas nám rovnoměrně, ale mírně klesá. Nejhorší je to s "koněm v šachové hře´ . To musíme během necelé půlsekundy hlasem prudce nahoru, hned zase stejně rychle dolú a znovu nahoru. ,Hrob´ je jako kolébka, pozvolně dolů a nahoru. Při vyslovení ,tváře´ hlas rychle stoupá, při ,sazenici rýže´ zase v mírném oblouku klesá...
Vietnamština je nejen zpěvná, ale i moudrá. V tomto jazyku je spousta krásných přísloví. Velmi výmluvné je přísloví:
"Muži chválí svá díla a cizí ženy!"
Působivá je i moudrost: "Malý jsi, jen když klečíš na kolenou!"
Pro dnešní svět se zase hodí: "Jen hluchý se pušky nebojí!" Já jsem si oblíbil varovné rčení, jež se pozvolna hodí k mému věku: "Máš-li sedmdesát a nejsi-li hluchý, ani slepý, nejásej, že máš vyhráno!" nebo: "Ani prsty jedné ruky nejsou stejně dlouhé!"
Tomuto pořekadlu je blízké i přísloví: "Ani nejostřejší čepel nepřeřízne vlastní držadlo!"
A ještě něco pro ženy: "Dům má být obrácený k jihu a žena má mít své ženství...!"
A už je to zase tady; po půlroce od zrušení vízové povinnosti ČR vůči Kanadě už dalších čtyřicet romských rodin zažádalo v Torontu o politický azyl. Pokud by počet českých uprchlíků letos překročil hranici 580 případů, tj. zhruba dvě procenta všech předpokládaných žádostí o azyl, zavedla by Kanada vůči Čechům znovu vízovou povinnost.
Bylo to nebylo někdy v roce 1960. Nikita Sergejevič Chruščov trávil dovolenou v Oděse, možná v Soči. Seděl na pláží v chládku slunečníku, popíjel vodku, zakusoval ji kukuřicí a díval se přes Černé moře směrem k Turecku.
Už se zase blíží tragické dubnové výročí havárie reaktoru atomové elektrárny V. I. Lenina v Černobylu. A co se za těch 22 roků změnilo? Nic moc, zatím se stále jen řeší následky hrůzné exploze a tak zástupci Ukrajiny a francouzského sdružení Novarka, vítěze konkurzu, alespoň podepsali v Kyjevě smlouvu o stavbě nového sarkofágu nad havarovaným reaktorem v černobylské jaderné elektrárně, kterou nyní zakryje plášť z oceli.
Beerševa je hlavní město jižního izraelského distriktu a zároveň největší město Negevské pouště, často označované jako hlavní město Negevu. Má přes 185 500 obyvatel; dnes žijí ve městě především židovští imigranti z arabských zemí a z bývalého SSSR. Nechybí však ani Židé z České republiky.
Nevím, odkud se vzalo slovo ,nick´, označující zkratku v diskuzích na rozličných internetových stránkách. Asi bych na to přišel, kdybych si na počítači vyjel on-line slovník cizích slov nebo synonym a věděl bych, že nick znamená v angličtině udělat si zářez, někoho škrábnout, poznamenat...
Včera jsem se na sebe díval do zrcadla a napadla mě znepokojující věc. Vlastně co jsem věděl o tom, jak vypadám? Měl jsem přece jen zkreslené informace, jako každý, zvláště po sedmičce pinot noir. Faktem bylo, že svou skutečnou živou tvář nikdo nikdy nespatřil a nespatří, jedině že by se spolehl na svůj odraz v zrcadle, jež však prokazatelně klamalo.
Obojí mělo své dozvuky v minulých dnech. Za zabití kočky hrozí jejímu mučiteli až dva roky vězení natvrdo, za trýznivé omráčení, podřezání a zastřelení šesti osob u nás i na útěku v bývalé NDR dostali pachatelé pamětní medaili předsedy vlády ČR.
Je to dobrá, nebo špatná zpráva - píše se rok 2008 a Češi jsou staronoví světoví rekordmani v pití piva. Každý občan našeho státu, tedy včetně kojenců a stoletých babiček, vypije ročně v průměru přes hektolitr a půl pivního moku.
Od 1. ledna 2008 se začaly našim zdravotníkům tvořit další vrásky. Taktéž těm, jimž mladý věk tuto kosmetickou vadu ještě ani nenaordinoval. Za vše může nejen rozpačitě se rozbíhající zdravotnická reforma, ale v neposlední řadě i vybírání poplatků.
Často se dopouštíme pravopisných prohřešků a nemístných disharmonií. Třeba když si ve výslovnosti zaměňujeme významy slov status a statut a pleteme si Istambul s Istanbulem či Holandsko s Nizozemskem.
