Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Černá magie, nebo hloupá technická závada..?

Byl jsem, pořád jsem a nadále budu zaťatý realista. Cizí jsou mi ezoterické i všeliké okultní vědy a hlavně pavědy. Zvláště co se fotografování týká. A přesto mě vyvedlo z míry pár podivností, které by se daly nazvat černou magií.

Stalo se to ve Vietnamu. V daleké Asii je fotogenické cokoliv. Lidé, dospělí i rozkošná a věčně štětetající dítka, ulice plné rikší a bicyklů, pagodovité stavby, příprava kobřích brachů na smaženici i rýžově žabostehýnkové jídelníčky. A tak tam fotíte a fotíte, jeden film mizí za druhým a proto neregistrujete svět kolem sebe, zvláště, když po vás nikdo nechce bakšiš za focení, ale ještě se sám nabízí a strká se před váš objektiv.

Jako jeden lísavý mladík. Jakoby mě uhranul. Tak jsem s fotobrašnou na zádech cvakal záběr za záběrem, než mě vyrušilo něčí volání. Vietnamsky sice neumím, šest tónů tohoto indočínského jazyka mě dokonale zmátlo, ale podle důrazu v hlase jsem se otočil a viděl už jenom, jak po chodníku upalují klučinové a mizí v dálce v davu. Než jsem se zorientoval, měl jsem příruční videokameru tu tam.

Na polici jsem byl bezradný. Policisté se jen šklebili, brebentili a bylo jasné, že na nic nepříjdou. Znali tu fintu na vyjevené cizince. Jeden pětiprsťák zláká fotografujícího fanatika, druhý mezitím vytahuje z brašny, co mu přijde pod ruku.

Pak mně napadlo; Heuréka, já ho mám přece na filmu. Vyfotografovaného...! Vykřikl jsem. Policisté zvážněli a já vytáhl film, pak jsem hodinu seděl a čekal, až mi ho vietnamský minilab vyvolá. Byl jsem napnutý, jelikož jsem se těšil, jak se na filmovém okýnku objeví jeden ze spolupachatelů krádeže.

Když mi film podali, podivně se tvářili a já vše vzápětí pochopil. Inkriminovaná okýnka na mém inverzním filmu byla černá jak noc. Naexponovaná, jakoby je někdo vystavil naplno zářícímu reflektoru. Žádné diapozitivy se nekonaly...

Napadly mě dvě možnosti; buď film špatně vyvolali v laboratoři, ale proč nebylo černých jako uhel všech dvaatřicet okýnek, ale pouze pět těch, na nichž se měl šklebit můj bezbakšišový lump...?

Anebo to mohla být něčí černá magie. Ten zlodějíček musel vědět, že ho mé fotografování může prozradit a udělal něco, co ozářilo v momentě mého focení oněch pár snímků. Tajemné paprsky... Ale jak mohl vědět, že nemám negativ, ale film na diáčky...?

Minikameru jsem už nikdy nespatřil a zlost jsem si jen hojil přemítáním o tom neuvěřitelném zásahu něčí nadpřirozené síly, zkrátka vyšší moci... Nebo mé roztržitosti a něčí mimořádné šikovnosti...