Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Čeští fotbaloví fanoušci, běžte se vycpat!

Fotbaloví nickové, či spíš nicky, se do mě jako rowdies nevybíravě až sršňovitě pustili v diskuzích k mým blogovým textům. A já přitom v nich jen reagoval zcela objektivně s humornou nadsázkou na to, jak se našim fotbalistům dařilo či nedařilo na EURO 2008.

Byl jsem v krví podlitých očích fandů jen ubohý závistivec, který neumí kopnout do mičudy a dovoluje si kritizovat naše zlaté hochy, miláčky a hvězdy první velikosti, málem by mě zlynčovali, když jsem se pozastavil nad horentními příjmy našich hráčů a vyslovil kacířskou myšlenku, jestli si vůbec zaslouží tři miliony týdně...

Jejich davová psychóza vrcholila...

Líčili mi se slzou v oku naše miliardové hrdiny málem jako invalidy, s potrhanými svaly, rozbitými hlavami, proraženými lebkami, zničenými koleny i klouby, polámanými končetinami...

A ejhle, stačila jedna zlá čtvrthodinka, dostali jsme od Turků tři góly a bylo vymalováno i po lásce nebeské. Po věrnosti až za hrob a tyátru bez kousku fanouškovského srdce. Farizejští fandové obrátili na obrtlíku a najednou fňukají, jak že to jde s našim sportem z kopce, prý bejvávalo...

Stačila pitomá čtvrthodina a z těch skvělých number one byli rázem nemohoucí nýmandi... Čtvrt hodiny stačilo na změnu fandovských pseudocitů. A je z toho rázem u mnohých rozumbradů fatální selhání, nastavené zrcadlo českému sportu...

Prostě národ převlékačů kabátů. To není vlastně nic nového...

Pokrytecky se vmžiku k hráčům otočili zády, zapomněli se pomalovat barvami trikolory, máchat českou vlajkou a vyskakovat s pokřikem:

"Kdo neskáče, není Čech! Hop, hop, hop...!"

Hašek ani netušil, jak geniálně ve Švejkovi vymyslel postavu obecního imbecila, na něhož stačilo zavolat: Pepku, vyskoč. A Pepek vyskočil a zamečel. Přesně nadčasově vystihl české rowdies a další fanoušky, v upoceném davu skandující: Češi Češi...!

A kde byli, když ti jejich milovaní Češi přiletěli z Rakouska domů? Jakto, že se ze Staroměstského náměstí nepřemístili na ruzyňské letiště? Kde byl jejich vlastenecký pokřik:

"Češi, Češi... Kdo neskáče, není Čech! Hop. hop. hop... Hoši, děkujem...!"

Zlatí hoši se styděli vystoupit do prázdné letišní haly a raději přešli do vedlejšího terminálu, aby se vyhnuli trapnému uvítání jedinými asi deseti novináři...

Nač je virtuální sláva, když se daří? Nejpotřebnější je vyjádření podpory, když je člověk v depresi a nouzi. Tam a zrovna v tom momentu měli věrní fanoušci být a říct jim, že jsou pořád s nimi!

Svět pouličních křiklounů je pro mě zkrátka jen virtuální realita filmového tajfunu z obřího větráku a slz z glycerinu.

To skutečné a jedinečné vytvářejí neznámí stvořitelé, bez nichž by se všude producírovali jen paňácové v dresech kupčíků a pouťoví kejklíři se světskou slávou, polní trávou.

Nesnáším světla ramp nandrolonových svalovců a vykrádačů cizích myšlenek, žijících na dluh a vrub ostatních.

Bůh asi příliš plýtval, když stvořil tolik zbytečných lidí...

Češti fotbaloví fanoušci, nic ve zlém, ale běžte se vycpat se svým falešným fandovstvím...

Nesaháte našim fotbalovým reprezentantům se svým salonním vlastenectvím ani po kotníky!