Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Další pozvaní cizí dočasní vojáci na českém území...?

Osobně se mi každé násilí příčí, aniž bych byl typický pacifista, přestože mi více vyhovovala desetiletá brigáda v dolech OKD, než dvouletá vojenská služba pod generálem Čepičkou a spol.

Raději jsem fáral kilometr pod zem, než abych se zbůhdarma povaloval v kasárnách a nechal se buzerovat zelenými mozky. Z toho jasně plyne, že uniformy nemusím mít. Žádné, ale můj alibismus zase tvrdí, že když není zbytí a když Pánbůh dopustí, tak i sekyra někdy spustí...

Z historie i z vlastních zkušeností vím, že Československo, potažmo ani Česko, moc štěstí s cizími armádami nikdy nemělo. Opomenu-li dávné křižácké, husitské, švédské třicetileté, tatarské či rakousko-pruské války, tak ty novodobé rozhodně ze bližší úvahu stojí.

Nebýt první světové války, nezískal by hrůznou moc ani Hitler a bez Hitlera by nevznikl ani komplot zvaný Mnichovská dohoda, smlouva Ribentrop-Molotov, třeba by Stalin tolik nevraždil, nebyla by Katyň, nezačala by ani druhá světová válka a s ní asi 40 milionů mrtvých, včetně děsivého holocaustu.

Všechno zkrátka souvisí se vším, z čehož se vyklubal i teheránsko-jaltský způsob rozdělení světa na kapitalismus a socialismus, následně notně studená válka, která zplodila korejské, vietnamské, afghánské, jugoslávské, irácké a bůhvíjaká další krveprolití...

Dostávám prostě osýpky, když vezmu do rukou chladnou ocel nějaké zbraně. Nejsem zkrátka stvořen pro diplomatické služby a už vůbec ne schopný sloužit nějaké velmoci, přičemž jsem dnes už jako pragmatik z donucení okolnostmi schopen uznat v rámci svého pudu sebezáchovy morbidní rčení: Chceš-li mír, chystej válku..

Nebyl jsem pranic nadšený z dočasného pobytu sovětské armády v Československu, ani z inkriminovaného zvacího dopisu. Pak se konečně naši bratři po dvaceti dočasných letech sbalili, nakopli své tanky a práskli do koní pod jejich železnými krunýři.

Všichni si oddechli, jakby také ne. Češi přece nikdy nebojovali v regulérní válce na svém vlastním území. Raději jsme to vždycky vzdali, výjma Žižkových Božích bojovníků, a odevzdali svoji zemi pod patronát protektorátu Böhmen und Mähren či normalizace a pokorně vyráběli zbraně pro Třetí říši nebo jako vděk svým osvoboditelům jsme k nám dokonce pozvali Varšavskou pětku, aniž by někdo z nás kladl zásadní odpor.

Prý holubičí povaha. Za tuto alibistickou formulku jsme se vždycky rádi schovávali. Měli jsme přece za sebou pokaždé nějakého toho Big Brothera, který za nás rozhodoval, co budeme dělat, jak dlouho, od kolika do kolika, kdy půjdeme na oběd, kdy k lékaři či na dovolenou a kdy bude záloha a kdy výplata.

Žádné starosti, žádné samostatné uvažování a organizování svého života. Také jsme čekali, jak se rozhodnout soudruzi v Moskvě. A rádi jsme převlékali kabáty a handlovali s bratrskými službami. Čas však sametově trhnul, kdo chvíli stál, už stál opodál a z koryta se neradoval. Každý druhý soudruh byl v Očekávání Funkce...

A pak se to definitivně zvrtlo, náš nový bratr na věčné časy už byl najednou z Washingtonu a zrodil se další zvací dopis, tentokrát zcela legální a podle všech "etických a morálních" pravidel, včetně naplnění kréda: Vox populi, vox dei. Žádná zrádcovská politika. Vlastizrada se tentokrát prý nekonala...

Vláda prostě schválila smlouvu SOFA, která určuje podmínky pobytu amerických vojáků na českém území. Vojáci by měli sloužit na plánované radarové základně v Brdech. Podepsána by SOFA měla být v Londýně na setkání ministrů obrany zemí NATO.

Z české strany bude smlouvu podepisovat zpívající ministryně obrany Vlasta Parkanová s ministrem obrany USA Robertem Gatesem. Smlouva upravuje například právo, kterému budou vojáci US army podléhat, a samozřejmě, že zajišťuje České republice "suverenitu území a majetku".

Je to bezva, někdo nás přece musí bránit, když se po vybudování radaru v Brdech okamžitě ocitneme na mušce všech možných raket dlouhého či středního doletu, zacílených na nás z Východu.

Paradoxně až po nás se druhým cílem stanou rakety umístěné v Polsku. Každý vojevůdce přece ví, že vždy je prioritou armády zlikvidovat jako první oči a uši svého nepřítele, čili radar...

Ale i přesto musíme mít na paměti, že stejně tak, jak i nadále budeme "suverénní území", bude i onen radar v kombinaci s raketami "pouze a výlučně" obranného charakteru.

Jen mě mrzí, že jsem už rentiér a nemůžu jít znovu na brigádu do dolů. Tam bude totiž asi jedné místo, které bude na rozdíl od ostatních bunkrů relativně bezpečné...