Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Duch Simona Wiesenthala žije i navzdory protivenstvím Rakouska

Simon Wiesenthal byl člověk, který "jednal jménem šesti milionů lidí, kteří se už nemohli sami hájit", prohlásilo izraelské ministerstvo zahraničí, když v roce 2005 zemřel. Pro většinu Rakušanů však zůstal kontroverzní personou non grata. Dnes jeho duch znovu ožívá...

Narodil před sto lety v židovské rodině v rakouské Haliči, dnešní Ukrajině. Vystudoval na Českém vysokém učení technickém v Praze. Za války prošel několika koncentračními tábory, tím posledním byl rakouský Mauthausen. Během holocaustu ztratil 89 svých příbuzných, zavražděných Němci.

Po válce se z něho stal „lovec“ nacistických zrůd. Nejslavnějším zločincem, kterého dopadl byl Adolf Eichmann, hlavní vykonavatel konečného řešení vyhlazení Židů.

Centrum Simona Wiesenthala si i dnes klade za cíl uchovávání v paměti zločinů holocaustu, ochranu lidských práv a boj s xenofobií, rasismem a antisemitismem. Ve Vídni byl Simon Wiesenthal vedoucím Židovského dokumentačního střediska, které sám v roce 1947 spoluzakládal.

Jeho duch stále žije. Mohl by o tom povídat Milivoj Ashner, bývalý ustašovský policista, odpovědný za deportace a smrt stovek Židů z Chorvatska do koncentráků.

Dnes má 95 roků a je podle jeruzalémského Centra Simona Wiesenthala, které ho v Rakousku objevilo, čtvrtým nejhledanějším dosud žijícím a nepotrestaným válečným zločincem z období Druhé světové války.

Rakouská vláda se ho snažila ukrývat a odmítala ho soudit z důvodů jeho údajné demence a neschopnosti vypovídat. V těchto dnech však natočil rozhovor pro chorvatskou televizi a byl viděn v Klagenfurtu v jižním Rakousku, jak diskutuje s fotbalovými fanoušky EURO 2008.

Někdejší předseda rakouských Svobodných Jörg Heider, bývalý hejtman v Korutanech, populisticky ve svých předvolebních nacionalisticky laděných projevech vyžadující očištění Rakouska od cizinců, se na obranu Milivoje Ashnera vyjádřil, že by měli "nevinného" starce nechal v klidu dožít na rakouském venkově..

Ministryně spravedlnosti Rakouska Maria Bergerová to vše s Ashnerem hodlá prověřit a eventuálně nařídit další soud.

Pronásledování nacistů se Simon Wiesenthal věnoval s urputností sobě vlastní více než 50 let. Díky jeho úsilí bylo pohnáno k odpovědnosti na 1100 nacistických válečných zločinců.

"Podílel se i na zatčení policisty Karla Silberbauera, který uvěznil židovskou dívku Anne Frankovou, později popravenou autorku slavného deníku. Nechal zatknout velitele Treblinky a Sobiboru Franze Stangla i sadistickou dozorkyni, které se říkalo "kobyla" z Majdanku, Herminu Braunsteinerovou," vzpomíná slovenský Žid Tomi Shved z Tel Avivu, když mě provází po Izraeli..

Postavil se i proti své nové vlasti - Rakousku. Vybral si ho za místo svého trvalého pobytu právě proto, aby Rakušanům a celému světu připomněl jejich podíl na holocaustu.

Většina velitelů vyhlazovacích táborů měla rakouskou národnost a Rakousko bylo ve srovnání s Německem vůči nacistům též mnohem shovívavější.

"Rakušáci byli na Wiesenthala pro jeho urputnost notně rozezleni. Potvrdil to proces s bývalým dozorcem v Mauthausenu Vinzenzem Goglem, váženým občanem jedné z hornorakouských vesnic. V soudní síni v Linci, kde proces probíhal, však byla řada bývalých esesáků. Zesměšňovali Wiesenthala, vykřikovali, pískali a pohrdali soudem, který přesto, nebo spíš proto vynesl osvobozující rozsudek..."

V jedenáctičlenné vládě tehdejšího kancléře Bruna Kreiského zasedali čtyři politici s nacistickou minulostí. S tím ale Wiesenthal nemohl souhlasit. Rakouské novináře to však nezajímalo a tak předal veškeré informace německému týdeníku Der Spiegel a nepřátelské emoce Rakušanů se definitivně obrátily proti němu..

Byl neúnavý a nekonformní. Jeho postavení v Rakousku se ještě zhoršilo v roce 1975, kdy před volbami zjistil šokující informace o předsedovi Svobodné strany Rakouska Friedrichu Peterovi. Ten za války pùsobil u jedné z nejobávanějších jednotek SS, která měla na svědomí spoustu masových vražd civilního obyvatelstva.

Šel za tehdejším rakouským prezidentem Rudolfem Kirschlägerem a volby dopadly tak, že se Peter nestal vicekancléřem, ale „pouhým" poslancem. To rozzuřilo samotného Bruna Kreiskeho, který přestože byl Židem, jemuž nacisté vyvraždili početnou rodinu, zpochybnil nejen Wiesenthalovo vzdělání, ale nařkl ho ze spolupráce s gestapem a o jeho středisku mluvil jako o mafiánské organizaci.

Kancléř Kreisky byl miláčkem Rakušanů, moc mu záleželo na tom, aby byl Peter vicekancléřem a zřejmě jeho populismus byl silnější, než vlastní židovství.

Další byl případ rakouského prezidenta Kurta Waldheima, který byl obviněn za svou válečnou minulost. Sloužil v Jugoslávii u armádní jednotky, jež měla na svědomí mnoho lidských životů. Wiesenthal prokázal svoji objektivitu, když uznal, že se Waldheim na vraždách přímo sám nijak nepodílel a svá nařčení stáhl.

Simon Wiesenthal zemřel ve spánku ve svém domě ve Vídni 20. září 2005 ve věku nedožitých 97 roků.