Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Dvojí černo-bílý metr imigračních úředníků

Příběh první: Kolik stojí naše daňové poplatníky početná nepřizpůsobivá rodina? Sociální dávky se pružně mění úměrně počtu přibývajících dětí. Pohybují se kolem částky třiceti tisíc korun čistého příjmu měsíčně při sedmičlenné rodině.

Buďme však blahosklonní a počítejme s průměrem 20.000,- Kč měsíčně. Ročně jde o průměrné výdaje z kapes daňových poplatníků na sedm nepracujících nepřizpůsobivých občanů a jejich dětí ve výši cca 240 tisíc Kč.

Děti ale dost času pobývaly v dětských domovech, když jejich rodiče dleli ve vězení. Pokud by se hypoteticky jednalo o roční pobyt dětí i dospělých v děcáku, resp. v nápravném zařízení, šlo by o dalších asi 750 tisíc Kč navíc...

Spokojený život jenom jedné takové nepřizpůsobivé rodiny přijde tedy náš stát během roku na tři čtvrtě milionu korun. Bez toho, že by se na něm tito "nemakačenkové" přičinili alespoň minimálně vlastní prací...

A když si vynásobíme inkriminované tři čtvrtiny milionu za rok počtem asi osmi desítek tisíc českých, navždy nepřizpůsobivých spoluobčanů a nejmíň dvaceti roky, zjistíme, proč je náš státní dluh tak závratný...

A teď si opět čistě hypoteticky představme, že tato rodina odcestuje do kanadského Toronta, kde požádá o status uprchlíka z důvodů údajné české diskriminace.

Rázem bude mít v tomto nebezpečně multikulturním státě vše zdarma, navíc kapesné skoro deset kanadských dolarů na osobu na den.

Ke všemu zde může nepřizpůsobivá občanka porodit dítě, které automaticky získá kanadské státní občanství...

Za rok si taková rodina může takto teoreticky naspořit až 50 tisíc dolarů a poté, kdy nezíská politický azyl, bude za peníze kanadské vlády vypravena letecky zpět do Česka, kde jí úřady ministerstva práce a sociálnch věcí zpětně vyplatí ušlé roční sociální dávky...

O něčem takovém se nesnilo ani fantastovi Júliusi Verneovi, když psal svůj dobrodružný román "Dva roky prázdnin"... Příběh druhý: Byl víkend, poslední zářijová sobota roku 1997. Obyvatelé charitativní ubytovny na torontské třídě Spadina se pozvolna ukládali ke spánku, když je vyrušil nenadálý hluk.

V recepci hotelu se najednou tísnilo jedenáct fyzicky i psychicky vyčerpaných členů dvou rodin z Prostějova. Šest dospělých neromských osob a pět jejich dětí požádalo na letištním imigračním úřadě o politický azyl v Kanadě.

Důvodem měla být perzekuce těchto zpřízněných rodin ze strany českého režimu.

Přesné důvody zatím nikdo nesdělil, protože všichni byli velmi unaveni z třídenní cesty z Prostějova přes Prahu a Paříž.

Otec jedné z rodin se vyjádřil pouze v tom smyslu, že měli již zaplacené letenky z Prahy do Toronta, které jim však byly z neznámých důvodů v Česku zablokovány.

Proto se rozhodli jet vlakem z Prahy do Paříže, kde si zaplatili nové letenky. Cesta do Kanady je tak stála 350 tisíc korun. Po přistání v Torontu je čekala další Jobova rána: Byly jim odejmuty cestovní doklady.

Zdejší imigrační úředníci to údajně dělají všem osobám, jejichž žádosti o status uprchlíka jsou nejasné. Napadlo mě, jestli i tohle není diskriminace, vždyť českým Romům jejich pasy odebrány nebyly...

Místo cestovních dokladů dostali prostějovští gadžové jen povolení pro čtrnáctidenní pobyt na kanadském území. Pokud do té doby svoji žádost o azyl nezdůvodní pádnými argumenty, budou z ubytovny deportováni na letiště, kde je po vrácení dokumentů policie posadí do letadla na linku do ČR.

Opět další důvod k zamyšlení - Romové čekali na rozhodnutí o azylu až tři roky na útraty Kanady, bílí čeští občané dostali pouze dva týdny bez nároků na nic...

Na ubytovně Spadina měli prostějovští utečenci možnost se alespoň zadarmo vykoupat a najíst, dětem bylo navíc dáno mléko a banány. Poté si šokovaní imigranti museli zaplatit taxíky, které je odvezly zletiště do motelů ve čtvrti Skarborough.

A další zajímavost - za pár hodin pobytu v Kanadě vydali tito bílí utečenci za poskytnuté služby víc, než romská rodina rekreující se u Niagarských vodopádů za celý rok.

A na závěr poslední poznatek: Všichni členové těchto dvou prostějovských rodin byli zdravotně v pořádku, kromě jednoho z dědečků, jenž byl jen necelých šest měsíců po operaci srdce, kterou mu provedli, zřejmě ještě v rámci jeho "perzekuce", čeští lékaři zcela zdarma.

Kdyby ho postihl infarkt myokardu přímo v kanadském hotelu pro uprchlíky, zaplatil by ve své vyvolené zemi za operaci srdce kolem padesáti tisíc kanadských dolarů...

Příběhy končí, jen jeden však happyendem.

A černo-bílé vidění imigračních úředníků je mementem. Jak podotkl spisovatel Josef Škvorecký: Multikulturalismus je kardinální nesmysl...