Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Proč mi mí Korektorané nerozumějí...?

V poslední době stále častěji se závistí a žárlivě vzpomínám na Mozartova sentimentální slova o tom, jak mu jeho Pražané rozuměli. Proč mluvím o tomto bavorském géniovi (Tonda Salieri byl stejně lepší), když v hudební oblasti stoprocentně rozeznám pouze Beatles od Smetany a Jardu Wykrenta od Edith Piaf? Stalo se to vše asi tak...

Kdysi jsem byl víc ve světě než doma, čeština mi moc nevoněla. Ač antiglot, soukal jsem si do paměti rozličná cizí slova, až jsem pochopil důvod zkázy Babylonské věže a přestaly mě tyto cizácké způsoby bavit, zvláště když mě stále častěji měli blízkovýchodní Arabové za židovského špeha a Izraelci zase za převlečeného islámského teroristu.

Navíc si začal víc a víc dovolovat můj stesk po domově, stále drzejší byl též můj ischias, až mi došla trpělivost i síly a zalezl si doma za pec a začal raději znovuobjevovat své rodné Valašsko. A také taje toho nejúžasnějšího jazyka, jakým je bezesporu moje mateřština. Pozdě, ale přece. Stal se ze mě slovní hračička. Nevydal jsem se sice ve šlépějích tvůrců staročeského chvoštiště, klavírního silnobřinkoklapkostroje či čistonosopleny, přesto jsem si začal vymýšlet, přejímat a kombinovat rozličné novotvary.

Naší, bůhví odkud přitoulané kočce jsem dal jméno Nina. Ne však jako vzpomínku na svá sibiřská putování, ale z mnohem prozaičtějšího důvodu; byla to prostě ve vztahu ke mně něžná, inteligentní a nezávislá altruistka. A začal jsem své přátele poťouchle zdravit: Jak se enkávéde, nebo Jak se vejde? a konejšil je slovy: Z nejhoršího jsme uvnitř, Nesvěšujte, jste v pořadí či S důvěrou se na mě převraťte...! V mluveném projevu mi to procházelo, horší bylo, když jsem tato slovní spojení začal zveřejňovat a jitřil tím vzdělanost počestné obce korektorské.

Možná těmto hodným a sečtělým lidem vadilo, že jsem z nich udělal národ Korektoranů, jelikož mi začali o hlavu otloukat nejen mé vlastní chyby a překlepy, ale hlavně netradičně pojaté slovní produkty, jimiž jsem mínil protestovat proti zažitým verbálním konvencím a klišé. Shakespearovi jsem říkal Třasohruška, zbořil jsem mýtus o Bohu, jenž měl, God save the Queen, ochraňovat královnu, a místo toho jsem zavedl Got safe the Sex a Slivovici, tedy nutnost mít v rámci boje proti AIDS a šárce v bezpečí sex i karlátkovou medicínu.

To vše by mi ale možná prošlo, pokud bych nezařadil nesympatické palestince mezi beduíny, nomády a křováky s malým počátečním písmenem a nenahradil zjemnělost eufemismu eufeminismem, tedy označením pro všechny udatné Šárky a Vlasty, prosazující své zmužnění v Evropské unii. Rozlítil jsem též investigativní publicisty, jež jsem rozdělil na pulicisty a zhoubné cisty. Jak jste jistě pochopili, druhé pojmenování bylo pejorativní, zatímco to první přináleželo všem žurnalistům, jejichž reportáže by si zasloužily nejmíň Pulitzerovu cenu.

Vrcholem mé troufalosti však zřejmě bylo přetvoření francouzského slova šťastný - heureux - ve štěstíčko heurieux. Přiznám se, že na ten nápad přišli zřejmě francouzští básníci, z nichž jeden si říká Darmoděj. Mně se toto jimi používané slůvko zalíbilo a přiznám se, přichystal jsem s ním pro své milované Korektorany pastičku.

Nikde se v běžné standardní francouzštině toto slovo nevyskytuje. Povrdila mi to tajemnice francouzské ambasády v Praze paní Leroy. Ovšem dodala, že to může být básnická licence pro vyšší míru slasti. A o tu mi šlo. Asi jako u nás třeba milovníkům motorismu, kteří se laskají s bouráčkem (nóbl auťákem), mají trabantisty za nestandardní prďoly a včasné objevení skrytého radaru za štístko.

Navíc jsme s mojí Pavlinkou jednou zavítali na noc do městečka Heurieux nedaleko Lyonu a bylo nám tam... no, báječně. Zkrátka štěstíčko... Tak proč mi moji Korektorané na začátku zimy nerozumějí, když jim nevadí, že už není povoleno chodit v kožiších, ale v kožichách, zatímco lingvisté se topí v hříchách a učitelům češtiny kručí gramaticky v břichách. Brr...