Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Kde končí hrdinství a začíná hazard...

Jsem od přírody zbabělec a slaboch, proto si uctívám hrdinství jiných. Například těch, kteří jdou s úsměvem nechat si vrtat zub, též žasnu nad těhotnými maminkami, které se těší na porodní bolesti, jelikož si uvědomují svůj jedinečný dar přivádět na svět nový život.

Nesnáším islámské sebevrahy, kteří se opájejí lascivními představami, že po roztrhání vlastního i jiných nevinných těl se dostanou vmžiku do ráje, kde budou moci cizoložit s dvaasedmdesáti černookými pannami, jimž se po každé penetraci okamžitě panenská blána zase zacelí. A tady se rodí ona zákeřná hranice mezi hrdinstvím a bezduchým vražedným hazardem.

Hrdinkou je podle mě také ruská Židovka Jevgénie Kramnevová. Setkal jsem se s ní v jeruzalémské nemocnici Hadassah, kde se zotavovala z těžkého zranění...

Měl to být její první den v novém zaměstnání. Před půl rokem se do Izraele přistěhovala z bajkalské Listvjanky. Práce s počítačem u přepážky v bance jí případala jako splněný sen o úžasném světě. Začínala nový život v novém domově. Bylo horké prašné léto a v autobuse linky číslo 19 bylo plno. Jevgénie trpělivě stála, aby si nepomačkala sukni. Držela se madla, V Listvjance ani jinde v okolí Bajkalu městské autobusy nikdy neměli.

Povídala si s dívkou od nich z ulice, spíš vyzvídala, jak to mezi úřednicemi chodí a moc nevnímala, že autobus přibrzdil, aby mohl předními dveřmi nasednout dobíhající mladík. Sotva se snědý zadýchaný pasažér protlačil blíž k Jevgénii, mimoděk mu pohlédla do očí. Lekla se, sevřelo se jí hrdlo. Nechápala, proč se roztřásla strachem. Jeho oči se leskly, jak v horečce, po čele mu stékal pot, rty měl pevně sevřené a chřípí se mu prudce rozšířovalo. Bylo vedro a on měl na sobě zimní bundu.

V podvědomí ucítila, že se něco stane. Chtěla zakřičet, než se ale nadechla, oslnila ji bodavá zář, dech zahltil náraz žhavého vzduchu a dusivá tlaková vlna prohnala jejím tělem tisíc nožů. Islámský sebevrah se právě stal mučedníkem; zabil sebe a jedenáct lidí, padesát těžce zranil. Výbuch roztrhal i dívku, jež si před několika vteřinami povídala s Jevgénií. Pokud by nestála jako štít mezi ní a útočníkem...

Zahlédla už jen její paži. Utržená od těla a krvácející z děsivé rány i s kusem ramene a klíční kostí ležela pohozená jako nepotřebná věc v prachu kousek od místa, na němž se Jevgénie svíjela bolestí. Paže bez těla. Ještě před okamžikem se držela madla těsně vedle její ruky. Ke svému zděšení poznala komu patří podle digitálních hodinek s mrkajícím Mickey Mousem a modrým řemínkem z umělé hmoty.

Paže ležela nadosah jejího obličeje. Na jejím zkrvaveném mrtvém zápěstí blikal jen zelenkavý displey v rytmu marně ubíhajícího času... K nebi stoupal dým spáleniště a nad andělsky bělavými mraky se řadily duše právě zabitých před branami svých rájů. Jak vedle sebe existoval ten židovský s islámským, to věděli jen sebevrazi a jejich oběti. Jevgénie přežila; s prasklou lebkou, otevřenými zlomeninami nohou, ruky a kovovými maticemi v plících ji odvezli na ARO.

Ležela na lůžku, i když už mohla s berlemi obejít pokoj. Půvabná dívka s ovázanou hlavou, s ožehlým obočím i řasami, bledá a pohublá, s vyděšenýma očima. Úkosem se bojácně podívala na moji fotobrašnu. Zůstal jsem stát nerozhodně uprostřed pokoje.

,,Reflex!” usmála se provinile.

,,Jen bych si vás chtěl vyfotit!” řekl jsem a všiml si, že dívka přes veškerá ujišťování přivřela oči a a zatnula čelisti z obavy, že se zase ozve výbuch.

,,Vrátíte se do Ruska?”

,,Ne, to ne... Kdepak! Chci žít u tety, jednou se to tady zlepší.”

,,Rodina vám nebude chybět?”

,,Ach, rodina...” znovu se zajíkla. ,,Rodiče za mnou přijeli až z Ruska. Budou tady, než se vyléčím. Možná tam vše prodají a přistěhují se sem...”

,,A nevadí jim Arabové?”

,,Proč Arabové...?”

,,No, hlavně muslimové, jsou zákeřní...”

,,Fatima není zákeřná!”

,,Kdo je Fatima?”

,,Moje kámoška muslimka. Dělali jsme spolu pohovor v bance. Chodím s ní do kina i na diskotéky,” řekla a pomyslela na to, jestli si ještě někdy zatančí... ,,Byla první, koho jsem si z místních lidí připomněla. Byla první, kdo tady za mnou byl...!”

,,Budete se kamarádit dál?”

,,Ona za nic nemůže!”

,,Ona ne, ale islám....”

,,Islám znamená oddání se, ne zločin...”

Tak takové dívky považuji za hrdinky. Jdou za svým snem a nezabrání jim v jeho naplnění ani ty nejhorší životní prožitky. Jevgénie by věděla o čem mluvím...