Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Hledá už Hollywood herce pro film o útěku Kájínka...?

Sotva si Jiří Kájínek po loňském červnovém přesunu z Valdic zvykl na celu věznice v Mírově, musel se předvčerem opět stěhovat do nově zřízeného oddělení pro doživotně odsouzené ve věznici v Karviné. Další mediální rozruch kolem této velmi kontroverzní osoby.

Má hypotetická úvaha je proto zcela logická; pokud by se v Česku konal průzkum veřejného mínění na téma: Nejznámější vězeň střední Evropy, a jestliže by tragicky nejslavnější Jiří Kájínek tuto lidovou anketu nevyhrál, jistě by obsadil přední místo.

Vrazi jsou kupodivu podporováni spoustou svých fandů, Jiří Kájínek má dokonce i své webové stránky pod názvem "Na podporu Jiřího Kájínka". Existuje i redakční rada, které předkládá své texty taktéž jeho obhájkyně, svůdná advolátka Klára Slámová.

Je to jeden z českých paradoxů, jako jeden muž jsou skoro všichni obyvatelé zásadně pro trest smrti, na druhé straně drží palce filmových či skutečným vrahům, zvláště pokud jsou obviněni z ukladné vraždy nějakého podnikatele, kteří jsou pro Čechy většinou synonymem podvodníků a mafiánů.

Jiří Kájínek byl v červnu 1998 odsouzen k doživotnímu trestu Krajským soudem v Plzni za dvojnásobnou nájemnou vraždu. Soudce Polák své rozhodnutí zdůvodnil také tím, že jde o nebezpečného recidivistu, který byl už v roce 1990 byl potrestán jedenácti lety odnětí svobody, které si ani v plné výši neodseděl.

Poprvé Kájínek zaměstnal policejní pátrače v lednu 1993, kdy se nevrátil z přerušení výkonu jedenáctiletého trestu. Trest si odpykával za loupež v příbramské věznici.

Během této doby navštívil ministra spravedlnosti Jiřího Nováka s žádostí o revizi výše svého trestu. Ministr Novák Kajínkovi řekl, že mu nemůže nic slíbit. Proto se vězeň rozhodl, že se do výkonu trestu zpět nevrátí.

Na útěku pak spáchal v květnu 1993 u plzeňské věznice nájemnou vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho osobního ochránce Juliána Pokoše. Postřelen byl další bodyguard Vojtěch Pokoš. Kájínek byl pak zadržen v srpnu 1993.

V říjnu 2000 se z cely mírovské věznice dostal pomocí lana a kusu železa, které se mu z okna podařilo přehodit přes asi čtyřmetrovou zeď a ukotvit ho. Po třech měsících svobody byl v prosinci dopaden speciálním policejním komandem v pražském bytě Marie Černé. U sebe měl dvě pistole a granát.

Z Prahy byl přemístěn do věznice ve Valdicích, kde strávil několik roků. Pak se vrátil na Mírov, odkud ho nyní čekal přísně střežený konvoj do Karviné...

"Jde o preventivní rotaci odsouzených, aby si příliš nezvykli na prostředí ve věznici, nespřátelili se s dozorci a ostatními vězni, což by jim pak umožnilo snadnější útěk z vězení,“ uvedl mluvčí Vězeňské služby ČR Robert Káčer.

Kájínkovi loni v listopadu sebral veškerou naději Ústavní soud, když definitivně zamítl jeho žádost o obnovení procesu.

Jedinou jeho satisfakcí může být mediální zviditelnění, určitě už některý scénárista přemítá, jak ztvárnit tento příběh a udělat z něho nejmíň český trhák a kasafilm.

Na Hollywood tento námět asi mít nebude, ale nic není nemožné; o každém druhém zlotřilém škrtiči, rozparovači nebo rozřezávači už byl nějaký ten film natočený.

Proč ne o Kájínkovi, jehož dokonale společnými silami zorganizovaný útěk stál život i ředitele věznice Mírov, který údajně spáchal sebevraždu skokem z okna své pracovny na druhé nádvoří věznice...

Docela jsem si Kájínka dokázal v jeho mírovské cele představit, určitě byla "typizovaná" stejně jako cela jeho spoluvězně Zdeňka Vocáska, který napřed dostal před dvaceti roky za dvě vraždy a jeden pokus o vraždu trest smrti, po jehož zrušení bylo na řadě odpykání 25 roků.

Když byl poté zaveden výjimečný trest odnětí svobody na doživotí, soud ho přiřkl právě Vocáskovi, kterého jsem jako novinář bez větších potíží navštívil v jeho cele na oddělení mimořádných trestů na Mírově, dokonce jsme spolu seděli na jednom kavalci a četli si jeho deník, v němž obhajoval svoji nevinu...

A v tom už se podobá Jiřímu Kájínkovi, který dodnes tvrdí, že nikoho nezabil. Jak říkala moje zbožná babička, Bůh - Nejvyšší soudce - všecko vidí a jednou všechny spravedlivě rozsoudí.

Takže trpělivost, Jiří, někdy to nabeton přijde....