Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Hospic je předpokojem věčnosti

Život je smrtelná choroba. Sotva se narodíme, začneme umírat. Zkrátka jediná věc na světě, kterou víme s absolutní jistotou je fakt, že jednou se vydáme na druhý břeh. A aby byla tato pouť zcela naplněná, o to se starají v hospicech, předpokojích věčnosti.

Benešov, Brno, Červený Kostelec, Opava, Ostrava a další místa poskytují všem, kteří se chtějí důstojně rozloučit se svým životem, azyl pokojného odchodu se ctí. Hospic zatím schází v Libereckém kraji. Proto vzniklo sdružení, aby stavbu za zhruba sto milionů korun podpořilo a přivedlo ke zdárnému konci.

Liberecký hospic by měl být zdravotnicko-sociálním zařízením, které by sloužilo k pobytu nevyléčitelně a těžce nemocných osob a péči o ně. Současná zdravotnická zařízení hospicového typu dostala své jméno podle instituce hospiců – míst pro odpočinek poutníků, jež vznikala už ve čtvrtém století.

Hlavním účelem hospiců je maximálně zlepšit kvalitu života v jeho závěrečné fázi a umožnit důstojné umírání. Děje se tak především snižováním nebo odstraňováním bolesti a jiných nepříjemných fyzických projevů nemoci, spojených s umíráním..

Umožňuje intenzivní a nerušený kontakt s partnerem nebo rodinou. Především však nahrazuje ponižující umírání v Léčebnách pro dlouhodobě nemocné.

Schválně, dobře se podívejte na špendlíkovou hlavičku a představte si, že je to naše zeměkoule, ztracená v nekonečnu Vesmíru. A v té špendlíkové hlavičce jsme my, pánové tvorstva, naše politické žabomyší spory, atentáty naše auta, firmy, fotbalové stadiony, bojiště válek, banky se směšnými papírky, naše legrační konta...

Nejde o žádnou virtuální realitu, ale prostý fakt, snadno exaktně změřitelný. Vesmír přece tvoří nekonečné biliony stejných částeček podobně rotujícího nebeského prachu. Naše Země ale dostala to privilegium, aby si na tomto svém prťatém kousíčku dokulata zaoblené pidihmotičky vytvořila během čtyř miliard roků vlastní mikrosvět k obrazu svému.

Je-li smrt absolutní svoboda a svoboda poznaná nutnost, pak tedy je i smrt poznaná nutnost a ta naše špendlíková hlavička i se svými politickými aférami, globálním oteplováním, hospodářskými krizemi, válkami, genocidami a holocausty je pouze velké pomíjivé Nic v černé díře Vesmíru...

Nebuďme směšní vejtahové, co si nevidí ani na špičku vlastního nosu, toho jediného povoleného místa, kam až můžeme dohlédnout. Než nám život mezitím dočista rozkráde koláč našeho drahocenného časového vymezení.

Teprve když přijde konec našeho bytí, zjistíme s pokorou ve své bláhovosti to, nač jsme nechtěli nikdy předtím ani pomyslet; že opravdu nejsme nesmrtelní. Jen ten, kdo se dokáže udržet v mozkových závitech svých pozůstalých, žije nejdéle.

Pouze Starý a Nový zákon, s třetím dodatkem zvaným korán, zaručovaly a zaručují prakticky věčný život všem, kdož byli v těchto svatých textech a jejich kompilátech jmenovitě uvedeni, ať v dobrém či zlém.

Proto jen Bůh měl a má jako Nejvyšší jsoucno jediný stoprocentně zaručenu svoji nesmrtelnost, se záruční lhůtou po dobu, než planetu Zemi zlikviduje meteorit.

Židovský rabín Ježíš Kristus, vydaný na smrt chrámovými kupčíky a popravený Římany v rámci nejtragičtějšího justičního spiknutí jako vlastizrádce a zločinec, se tak stal vládcem spolku Nezničitelných.

Byl a je víc nesmrtelný, než Alexander Makedonský, Napoleon, Hitler, Kennedyovský klan, Walesa, Havel, bin Ládin a milion dalších vůdců dohromady, včetně fotbalové mafie, pro jejíž mediální věčnost se hodil citát:

,,...Ut pueris placeat et declamatio fiat! ...

Volně přeloženo: Jen aby se zalíbili chlapcům a stali se tématem řečnických cvičení!”

Naděje zkrátka umírá předposlední. Poslední umírá člověk...