Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Humor je kořením života, jen to nesmí být mletí švábi...

Humor zlidšťuje, jak Potterova kouzelná hůlka ruší napětí a navozuje atmosféru smíru. Faktem je, že ne každá anekdota, musí zaručeně pobavit, zvláště pokud se dotýká skupiny osob, mezi něž patří zrovna i já sám.

Podle vtipů lze vyvozovat, zda jde jen o primitivní kameňák, rozmařilý kanadský žertík, skotský černý humor či anglickou strohou legraci nebo o nápadité intelektuální povyražení ražení židovského.

Nepoznal jsem zatím vedle Židů žádný jiný národ či profesní skupinu, která by se tak ráda bavila na svůj vlastní účet. Asi to bude tím, že židovské anekdoty postrádají nenávistné pointy, žlučovitost nebo snahu někoho urážet a za každou cenu zesměšňovat.

Každá anekdota v sobě skrývá i geny toho či onoho národa, z jehož tradicí vtip vznikl. Ne každý se však směje všemu. Pro Číňana je směšná Čínská zeď, kterou marně chtějí probořit západní imperialisté, pro Izraelce je zase legrační Zeď nářků, která se má dělit mezi Židy a Jordánce v poměru Zeď Židům, nářky Jordáncům.

Berlínská zeď s ruskými bagry, které ji rozebírají, může rozveselit Němce, zato Rusové si spíš potrpí na Kremelskou zeď s impregnovaným Vláďou....

Na sumitu se sešli tři prezidenti. Bush, Putin a Klaus. Mají nepsané pravidlo, že se každý z nich prokáže přináležností k elitě tím, že ukáže své nejvzácnější hodinky.

Bush vytáhne ty svoje, na nichž má věnování: "Prezidentu USA J. W. Bushovi Neil Armstrong, který jako první člověk přistál na Měsíci."

Putin pak ukáže své "časy" i s věnováním: "Vladimíru Putinovi od Valentiny Těreškovové, první ženy kosmonautky".

Na řadu přijde Václav Klaus a na jeho primkách je věnování:

"Leoši Janáčkovi věnuje T. G. Masaryk..."

Anekdoty jsou někdy prostě ranou pod pás, jindy šimracím pštrosím perem na bránici či nelítostným hřebíkem. Třeba když si vtipy povídají mezi sebou jihoafrický bílý farmář a jeho černošský hlídač kozího stáda.

"Jde černoch po ulici a říká: Myslím, tedy jsem a vmžiku zmizí..." říká posměšně růžolící Búr.

"Poučuje Búr svého černošského sluhu: Vezmi si nás, bílé, jsme pracovití, disciplinovaní a čistotní. Proč se také nesnažíte?

Černoch zajásá a říká: To je skvělé. Na vánoce prodám krávu a koupím si jednoho Búra..." šklebí se pobaveně barevný oponent.

Židovské anekdoty jsou směšné, jelikož jsou přímo ze života.

Přijde mladá dívka k rabínovi a říká: "Rebe, když se nahá ráno podívám do zrcadla, tak si pokaždé říkám: Jsem krásná, jsem úžasná, jsem žádoucí, jsem sexy. Řekněte, Rebe, je to hřích?" A rabín odpovíd: "Ne, uklidni se, dcero, to není hřích. To je omyl."

Židovský vtip má v sobě prostě vítězství ducha mad hmotou. Mám jich ve své soukromé sbírce spousty a všechny originál, neopsané, ale natočené přímo u zdroje...

Novinářka zpovídá rabína u Zdi nářků:
"Rebe, jak často se sem chodíte modlit?"
Rabín: "Dvakrát denně."
Novinářka: "A za co se modlíte?"
Rabín: "Aby se lidé přestali nenávidět, aby nebyly války, aby si lidé pomáhali a měli se rádi."
Novinářka: "To jsou samé krásné věci. Jak dlouho už se takhle modlíte?"
Rabín: "Padesát let."
Novinářka: "Padesát let!!! To je neuvěřitelné. A jaký máte pocit, když vidíte svět kolem sebe?"
Rabín: "Mám pocit, jako bych mluvil do zdi."

V newyorském metru sedí černoch a čte noviny. Přisedne si vedle něho Žid, nakoukne mu přes rameno a vidí, že ty noviny jsou v hebrejštině. Zakroutí hlavou: „Pane, to Vám nestačí, že jste černoch?“

Ale, jak říkám, jsou prostě šité na míru každodennímu životu...

Jak by také ne; z patnácti milionů Židů je jich 170 nositelem Nobelovy ceny, ze dvou miliard muslimů je jich držitelem Nobelovy ceny jenom sedm...

Tohle, bohužel, nebo bohudík, nebyl žert...