Jak se totálně znemožnit!

Na počátku byl na první pohled banální případ záhadné, údajně třináctileté Aničky, žijící v rodině Mauerových v Kuřimi.

Dnes už však víme, co za zrůdnosti se kolem této kauzy vynořily a zaručeně ještě vynoří, jak nestvůra z temných hlubin.

Z nezletilé Aničky se nakonec vyklubala třicetiletá Barbora Škrlová. Napřed utekla z Klokánku, poté záhadně uprchla do Dánska, následně do Norska, kde se vydávala za dvanáctiletého Adama.

Už toto vše by stačilo na nerozluštitělný hlavolam. Gordický uzel se však dále zamotává. Jako první ho mohli rozseknout už v říjnu 2006 bývalá zástupkyně ombudsmana Anna Šabatová a šéfredaktor Literárních novin a ekologický aktivista Jakub Patočka, když se radili, jak legalizovat dítě bez identity, za které považovali tajemnou Aničku.

Mauerovi tvrdili, že se k nim dívka dostala před třemi lety, předtím se o ni starala jejich babička ve Vsetíně. Tu dívku prý hlídala lidem, zřejmě narkomanům, kteří se pro ni už nevrátili. Po smrti babičky si Annu vzala k sobě třicetiletá Klára Mauerová, matka dvou synů, a chtěla ji adoptovat.

„Neoznámila nikomu, že existuje opuštěné dítě bez identity, jehož rodiče nevykonávají rodičovskou zodpovědnost. Byla to její povinnost. Kdyby to udělala, nemuselo se stát, co se stalo,“ řekla Marie Vodičková z Fondu ohrožených dětí o Šabatové.

Kdyby se začalo už před více než rokem a půl pátrat, co jsou to zač, ty povedené rodinky Mauerovy a Škrlovy, zabránilo by se dalšímu mučení obou chlapců i schizofrenii Aničky - Barbory - Adama.

Z týrání osmiletého Ondřeje Coufala a 10letého Jakuba Mauera se zpovídají Klára a Kateřina Mauerovy, Hana Bašová, zvaná teta Nancy, Jan Turek a Jan Škrla a přinucená trýznit jiné jeho sestra Barbora.

Obviněná Klára Mauerová měla podle instrukcí Kateřiny Mauerové chlapce pálit a řezat. Poté přijeli na chatu Jan Turek a Jan Škrla, kteří zavírali chlapce do psích klecí a nasazovali jim na hlavy plastové pytle. Pak je svázali a nahé je bili do různých částí těla, řezali nožem a cigaretami pálili na tříslech.

Pak vyřezali kousek tkáně z pravé hýždě nezletilého Ondřeje, kterou musel sníst, přičemž křik a nářek poškozených tlumili přelepením úst lepicích páskou. Při tomto jednání drželi chlapce za přirození...

Ombudsman Otakar Motejl ale s tím, že by Šabatová porušila oznamovací povinnost, nesouhlasí:

„V době, kdy se bývalá zástupkyně veřejného ochránce práv dozvěděla o případu dítěte bez dokladů, nic nenasvědčovalo tomu, že by se jednalo o některou ze skutečností uvedených v zákoně, tedy že jde například o dítě, jehož rodiče zemřeli, nebo jež se opakovaně dopouští útěků od rodičů, či o dítě, na kterém byl spáchán trestný čin...“

Veřejný ochránce práv je podle ombudsmana povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, které se dozví při výkonu své funkce. Stejnou povinnost má i jeho zástupce.

Motejl si neodpustil dosti irelevantní poznámku, že Fond ohrožených dětí je ten poslední, kdo by druhé mohl obviňovat z neodhalení možných podezřelých souvislostí:

„Prostřednictvím svého zařízení Klokánek nedokázali rozpoznat třináctiletou dívku od dospělé ženy...“

Je to možná fakt, ale značně nepodstatný ve srovnání s tím, čeho se dopustila Anna Šabatová.

Ta se však tvrdošíjně hájí, že se zachovala správně. „Takovou oznamovací povinnost jsem neměla. Naopak, kdybych to bez souhlasu lidí, s nimiž jsem jednala, oznámila úřadům, porušila bych zákon o veřejném ochránci práv..."

Je to zvláštní úvaha, při které běhá mráz po zádech. Ochránkyně lidských práv jako profesionálka ve svém oboru by měla mít v sobě přirozený instink, který by ji napověděl, že něco není v pořádku, existuje-li u nás ještě dnes dítě bez identity.

Už tento fakt musel být i paní Šabatové podezřelý, s tím, že vyžaduje neprodlené policejní vyšetřování...

Nic jí však podezřelé nebylo, naopak pro důkazy o hrozivém mučení měla své vysvětlení:

"...Myslím si, že to byl důsledek dlouhodobého stresu. Rodina se obávala o výsledek soudního opatrovnického řízení o Aničku.... Orgány činné v trestním řízení by měly zjistit rozsah týrání, ale také spouštěcí mechanismy, které k tomu Kláru Mauerovou vedly, protože taková nebývala. A po jejím propuštění na svobodu by její vztah s Ondřejem měl projít terapií, aby se uzdravil..."

Dnes u soudu slyšíme popisování drastického mučení, pálení cigaretou, řezání nožem, topení v plném umývadle vody či bití holí a je velmi těžké si představit, že by se Klára Mauerová měla vrátit domů, aby pomohla k uzdravení syna Ondřeje, jehož mučila, a který z ní má panickou hrůzu a psychické trauma....

A co na to paní Šabatová?

"...Řada týrání vzniká z nezvládnuté výchovy... Někdy nemusí jít přímo o týrání, například některé úplně normální ženy po rozvodu nebo po úmrtí manžela v přechodné depresivní fázi zanedbávají své děti, nezvládají situaci..."

Problémy se však dramaticky navršily. Čím to? Sociální pracovnice prý nenaslouchaly varování rodiny, že Anička je na ni velmi citově vázaná a že má rysy autismu.

Až mělo přijít k dalšímu selhání, když nebyl v brněnském Klokánku umožněn příbuzným styk s dětmi. Anička údajně na tetu Kateřinu, svoji hlavní mučitelku Nancy čekala, protože jí to slíbila....to prý její krizi ještě víc prohloubilo.

Velmi přesvědčivá tvrzení; asi se zneužívané Aničce stýskalo po sadomasochistických praktikách své tety Nancy, aby se zase mohla plazit po čtyřech, potupně štěkat a být hříčkou sexuálních deviantů a sadistů...

Suma sumrárum: Jak se totálně znemožnit, aneb když nekompetentní lidé kolem ombudsmana dělají za jeho zády víc škody než užitku...

Zkrátka těch podezřelých neznámých je v této kauze až příliš, než aby je správně zvládla i ta nejsrdnatější zástupkyně ombudsmana bez jakékoliv praxe v sociální oblasti...

...i kdyby byla stokrát statečnou signatářkou Charty 77...

PS: Mluvit o této otřesné kauze, nebo ne? Jde ze strany médií o hyenismus, nebo máme všechny ty hrůzy zamést pod koberec, aby nás neiritovaly? Máme snad přestat mluvit o holocaustu, že byl děsivý, nebo naopak je třeba pro výstrahu o něm šířit pravdu, aby se už nikdy neopakoval...?