Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Jakoby se slunce řízlo do krve...

Už jsem ulovil tisíce záběrů, za třicet roků nošení fotobrašny na pravém rameni jsem si způsobil degenerativní změny v bederní páteři, přesto s láskou vzpomínám hlavně na své úlovky západů slunce.

Mám jich stovky; od rozličných moří, ze štítů menších i větších horských štítů a tak teď, kdy se těmi fotkami jen probírám za dlouhých zimních večerů, je mi líto, že po mozkové příhodě už nebudu moci zopakovat své úžasné úprky za unikátními snímky.

Naposledy to bylo před dvěma roky v Tel Avivu, odkud mám asi jedny z nejhezčích scenérií západu slunce nad Středozemním mořem. Z nábřeží jsem jich měl spoustu, proto jsem hledal místo, abych si tu nádhernou hru barev vyfotil z nadhledu. Čím výš, tím líp.

Tel Aviv má ne tak dávno postavenou nejvyšší stavbu na Blízkém východu. Je to Migdal Shalom, vysoký 132 metrů. Ve čtyřiatřicátém patře má vyhlídkovou terasu, idální to místo pro fotografie z ptačí perspektivy. To mě napadlo ve chvíli, kdy jsem přišel na své tradiční místo na telavivském nábřeží, na němž desítky nadšených diváků vždy odměňovaly bouřlivým potleskem to nádherné představení západu slunce; jakoby se o horizont řízlo do krve a potřísnilo obzor rudými červánky.

Byl zvláštní podzimní den. Foukal silný vítr, takže původní podmračenou oblohu vycídil, až se stala báječně průzračná a oranžová sluneční koule se z ní vyloupla v nebývale velkém zářivém provedení. Hned mě napadlo - Migdal Shalom. K němu to však bylo dobrých pět kilometrů a blížil se podvečer a s ním okamžik, kdy se sluneční kotouč zničehož nic přímo vřítí za obzor.

Pelášil jsem jak zběsilý, vběhl do trolejbusu a snažil se ho svou vůlí tlačit, aby jel co nejrychleji. Na slunko jsem neviděl, ale cítil jsem, že se nebezpečně blíží do úplného západu. Vběhl jsem do věžového domu, vlítl do rychlovýtahu a hrůza - 34. patro bylo zadané. Na terase dovádělo svatební veselí, vstup byl pouze pro zvané, z bezpečnostních důvodů důkladně prověřené.

,Exkize mua. Parle vu fransé?´ snažil jsem se využít svých čtyř roků strávených na jazykové škole. Bohužel, ač jsou Židé většinou polygloty, v tom okamžiku mi nikdo nerozuměl a tak jsem se snažil svojí kostrbatou valašskou angličtinou vysvětlit, jak je pro mě důležité se dostat přes taneční parket k zábradlí, za nímž jsem viděl slunce, jak se už proklatě rychle kloní za horizont.

Pak mě jeden vášnivý fotoamatér pochopil, udělal mi v davu nic nechápajících svatebčanů svým tělem prostor, já se vrhl k zábradlí a na poslední chvíli s připraveným dlouhým sklem zachytil jedny ze svých nejvzácnějších záběrů.

Dnes je držím v ruce a jen s nostalgií vzpomínám na chvíle, kdy jsem ještě tak bezvadně běhal...