Jde o peníze opravdu až na posledním místě...?

A máme tady další fenomén - na Karvinsku se v posledních dnech vyskytlo už šest adopcí dětí. Nic mimořádného, jenže každá matka dítě odnosila, porodila a po jeho odevzdání k adopci vyinkasovala 17 700 Kč porodného, údajně proto, jelikož byla těhotná ještě před zákonným snížením této částky o zhruba čtvrtinu.

Důvod adopce? Údajně neutěšené životní podmínky, přílišná drahota, která bránila v řádné výchově dalšího dítěte...

Zajímavý názor, ale je zde otázka; copak to manželé z řad nepřizpůsobivých občanů nevěděli už před devíti měsíci, když dítě počali, že ho zkrátka nebudou moci uživit? Pokud o tom však měli povědomí, naskýtá se další otázka: Nepočali tohoto potomka záměrně s tím, že si zásluhou jeho narození sami vylepší rodinný rozpočet...?

Jde jenom o to, dát si věci do souvislostí. S tímto případem se znovu otevírá možnost srovnání, jaké to je, když jde o peníze zase až na ,posledním´ místě.

Vrchní soud v Olomouci nedávno potvrdil rozsudek Krajského soudu v Ostravě v případu nedobrovolné sterilizace ženy. Vedení Vítkovické nemocnice nemusí vyplácet odškodné Heleně Ferenčíkové, která ji za nechtěnou sterilizaci žalovala. Podle soudu, jenž první podanou žalobu kvůli tomuto lékařskému zákroku řešil, má žena právo na omluvu.

Náhradu za nemajetkovou újmu ve výši jednoho milionu korun, kterou rodička po nemocnici požadovala, však soud zamítl. Heleně Ferenčíkové provedli se Vítkovické nemocnici sterilizaci před šesti lety, kdy jí bylo devatenáct let. Podle lékařů byl zásah nutný ze zdravotních důvodů a žena s ním souhlasila, byla řádně poučena o zákroku i následcích. Rodička však tvrdí, že platný souhlas k němu nedala.

Pacientek, které si stěžují na sterilizaci provedenou údajně bez jejich vědomí, je v České republice asi devadesát. V Ostravě dokonce před několika týdny založily svůj spolek a pravidelně se scházejí. A nejen to; jsou také zvány na besedy a k soudům i v zahraničí, aby jako živé oběti svědčily, jak je netušená sterilizace zákeřná. Samozřejmě, že jim tyto cesty a svědectví někdo docela slušně platí, i když mají od počátku ryze nezištné záměry...

Poté, co Evropské středisko pro práva Romů zveřejnilo podezření o nezákonných sterilizacích v Česku, začal se kauzou zabývat úřad ombudsmana. A zjistil, že nejvíc sterilizací se dělo od roku 1972 do roku 1991, kdy stát sám tlačil Romky k tomu, aby neměly další děti. Umožňovaly to tehdejší vyhlášky a navíc sociální pracovníci ženy sami přesvědčovali, aby sterilizaci podstoupily - podle vyhlášky za to ženy dostávaly deset tisíc korun.

Ombudsman již dříve navrhl, aby stát sterilizované ženy odškodnil. Jako to udělalo například Švédsko, kde každé z 1600 žen stát vyplatil v přepočtu 550 tisíc českých korun. A než se pár roků s párem roků sešly, máme tady další kauzu.

Odškodnění 500.000 korun přiznal ostravský krajský soud třicetileté Romce Ivetě Červeňákové za nechtěnou sterilizaci. Peníze by jí měla vyplatit Městská nemocnice Ostrava, která se brání tím, že má písemný souhlas pacientky. Červeňáková sterilizaci prodělala před deseti lety. Tehdy rodila druhé dítě a podruhé císařským řezem.

Vše vypadá tak, že si některé budoucí rodičky pečlivě prostudovaly nové výměry plateb a podle toho činily a zřejmě i dál činiti budou, i když se porodné snížilo na 13 000 korun, a to na každé dítě. Dosud činilo 17 760 korun. Dvojčata dostávala 52 500 korun, nyní to bude 26 000 korun.

Trojčata měla 78 750 korun, nově 39 000 korun. Změny jsou ode dneška i v mateřské dovolené, která bude třírychlostní. Rodiče si mohou volit, zda s dítětem zůstanou doma dva, tři, nebo čtyři roky. Při nejkratší rodičovské dovolené budou měsíčně pobírat 11 400 korun, při tříleté 7600 a při čtyřleté 3800 korun...

Nechci žádné z těchto žen sahat do svědomí a zlehčovat míru jejich jistě příkladných mateřských pudů, ale jen hypoteticky; neštve je, že bez možnosti porodit další děti přijdou o sociální dávky a nezanedbatelnou jednorázovou sumičku...? Ale, pardon, já zapomněl, že peníze jsou přece až na posledním místě... Jako třeba v případu dalším.

Rodina Červeňákových se notně zadlužená v roce 1993 odstěhovala na Slovensko, protože jim v Ústí nad Labem údajně vyhrožovali jiní příslušníci romské komunity. Jelikož však neměli peníze, magistrát jim zaplatil jízdenky. Po několika dnech se ale rodina začala vracet, protože na Slovensku prý neměla kde bydlet a co jíst. Do svých bytů se nastěhovat nemohli; byly zcela zdevastované.

Město pro ně jiné byty prý nemělo, a tak žila početná rodina s malými dětmi v garáži. V té době začali někteří z jejich členů tvrdit, že byli na Slovensko vystěhováni násilně. Na zásah prezidentské kanceláře město přednostně opravilo jeden dům a Červeňákovi se do něj nastěhovali. Od té doby se několik let soudně domáhali lepších bytů, ale neuspěli. Od poloviny 90. let požadovali prostřednictvím soudu od města odškodnění ve výši osmi milionů korun za újmu, kterou prý vystěhováním utrpěli.

Stalo se to poté, co na České republice vysoudila odškodnění ve výši 900 tisíc korun, které se počítá mezi příjmy. Za téměř milion korun ale Červeňákovi nezplatili dluh městu, ale údajně ze ně nakoupili zlato. Samozřejmě, že teď chtějí zpět i pozastavené sociální dávky...

Ach jo, je to trápení, když peníze jsou vždycky až na posledním místě...

PS: Nejsem rasista, mám doma dokonce barevnou televizi, proto jsem byl v Torontu za romskou rodinou v malém motelu. Hrdě mi s patetismem sobě vlastním řekli, že jim jde hlavně o svobodu, demokracii a práci a ukázali mi svoji lednici, v níž měli nacpáno. Já bych za ten nákup utratil svoje měsíční diety.

Romové, žádající v Kanadě od roku 1997 o azyl totiž pobírali zhruba sedm dolarů na den a osobu jako přilepšení, přičemž jim zdejší radnice platila ubytování a stravu. První rok azylového čekání tak měla pětičlenná romská rodina bez toho, aby sáhla na práci, denně skoro 35 dolarů. Kdo měl jídlo třikrát denně a na pokoji sprchu, dostal ,jen´ pět dolarů na den, na koho zbyla skromnější ubytovna, tomu přidali.

"Co všechno se dá za pětatřicet kanadských dolarů nakoupit?" zeptal jsem se v torontské samoobsluze.

"Dohromady třeba čtyři kila vepřového masa, dvě kila kuřecích párků, čtyři litry stolního oleje, bochník chleba, deset housek, třicet buchtiček a velkou kostku margarinu..."

Inu, nekup to....