Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Jsou komunisté trabanty, nebo idioty levice?

Ti, kteří si prožili svou dobu temna v socialismu s lidskou tváří, by byli nejraději, kdyby se takový sjezd už nikdy nesešel, aby zkrátka nebyli lidi, aby se prostě nekonal. Ale on se konal i se svým ÚV...

Můj táta byl vesnický učitel, praktikující křesťan, který se odmítl přidat a podepsat. Po dvaceti letech učitelování musel z kola ven a skončil jako pomocný dělník...

Pořád jsou u nás ještě zarudlí nostalgici, zbožňující poslední vzplanuté bitvy i Miroslava Grebeníčka, oblíbence Milouše Jakeše a Vasila Bilaka.

Mnozí příznivci strany pořád nemohou zapomenout na svoji komunistickou modlu a submisivního rádoby filozofa, libujícího si v chatrných konstrukcích svých patetických projevů, které si vždy vykompiloval s moudrých slov klasiků, aby cizím peřím zapůsobil na své oddaně zmatené fanoušky.

Ti se rekrutovali hlavně z řad důchodových příznivců, kteří tvořili paradoxně přes svá mírová mávátka odjakživa to nejtvrdší jádro strany. Kolovala šuškanda, že se Grebeníček bude během víkendového sjezdu znovu ucházet o post předsedy KSČM a radikálové věřili, že by měl na to, aby sesadil Vojtěcha Filipa, jemuž moc neprospělo u soudných partajníků, že figuroval v seznamu agentů StB a vydělával si bez nich.

Miroslav Grebeníček to nakonec vzdal; neunesl zřejmě fakt, že jeho otec zemřel ze stresu kvůli nařčení, že se brutálně zapsal do paměti nejen šikanovaných vězňů jako značně agresivní bachař. Nakonec vůbec nekandidoval. Ani tentokrát však neudržel nervy na uzdě a svoji hořkost z životní prohry, když napsal Filipovi žlučí prosáklý dopis.

Nepopřál mu ale hodně zdaru, jak by se slušelo a patřilo, ani čest jeho práci, naopak ho přirovnal k závojence olovové. Doslovně mimo jiné napsal: „...Obrazně řečeno mám totiž větší problémy navazovat kontakty se současným vedením KSČM než s plejádou závojenek olovových..."

Nervy jsou nervy a teplé místečko se také dvakrát dobře nehledá. A křeslo předsedy KSČM k takovým vyhřátým pelechům s nevídanými pravomocemi určitě patří.

Také herečka Jiřina Švorcová si i ve svých osmdesáti troufla expředsedu Grebeníčka tvrdě podat, že škodí straně. Za normálních okolností by se dalo říct; čím víc, tím líp a ono se to vlastně naplnilo. Co si voliči pomyslí, když zrovna ten nejjedovatější komunista posledních let exhiboval tak trapným způsobem.

Nakonec úřadujícímu šéfovi Vojtovi zbyli jen tři protikandidáti a svoji funkci předsedy na volebním sjezdu obhájil; dostal 176 hlasů z 273... Těžko říct, jestli pro tento stát zvítězilo větší či menší zlo. Grebeníček nebo Filip...

Každopádně je to vzhledem ke zprofanované minulosti této politické strany znovu jen zlo. Nedá se prostě hovořit o zvolení Filipa jako o pozitivním počinu našeho národa.

Udivilo, jak se do sebe soudruzi, vždy disciplinovaně hrající svoji roli virtuální slušňáků, pustili. Možná si mysleli, že jejich sebekritika jim přinese kladné body u voličů. Jo, kdyby o nich řekl Topolánek, že jsou idioty levice, to by zase bylo moralit.

Ale když Filip tak veřejně označil Zelené jako užitečné idioty pravice, je to OK. A závojenka olovová? Jedna z velmi nebezpečně jedovatých hub, jejíž otravy končí velmi často i smrtí...?

Nic příjemného a hodného aplausu.

A aby toho sypáním popelu na hlavu nebylo málo, přidal se i neúspěšný kandidát na předsedu europoslanec Miloslav Ransdorf. Neodpustil si přihřát polívčičku své přemoudřelosti a metaforicky, v duchu Zemanovských módních bonmotů, přirovnal současné špičky KSČM k čoudícímu dvoutaktnímu bakeliťáku z bývalé NDR.

„Naše reprezentace funguje jako Trabant, který poslouží, ale nenadchne,“ prohlásil, když si zřejmě připomněl svérázný humor svého kolegy Miloše z Prognostického ústavu.

A stačil si ještě polaskat své ego prohlášením, že na posledním sjezdu jako kandidát na předsedu obdržel jen 25 hlasů, zatímco při následných volbách do Evropského parlamentu jich získal přes sto čtyřicet tisíc. Tím chtěl dát přítomným soudružkám a soudruhům najevo, že doma není nikdo prorokem a že jeho Pražané, byť cizí, ho přece jen milují víc...

To ještě nevěděl, že za chvíli mu to jeho (ne)věrní spočítají a skončí už u jedenadvaceti hlasů, což ho tak uzemnilo, že se urazil a předběžně stáhl i svoji kandidaturu na jednoho z místopředsedů...

Malá reflexe mimo protokol; izraelské kibucy měly jasnou zásadu; členem kibucu se nesměl stát žádný člen KSČ. Na proces s židem Slánským se nezapomíná ani na Blízkém východě. Inu, jak se říká; po upotřebení odložit...

Volební sjezd KSČM tedy skončil a všem dokázal, že starého a vzteklinou nakaženého psa anachronismu novým kouskům nenaučíš...