Kdy budou v Haagu i vrazi z Hirošimy či Vietnamu...?

Už to slyším; demagogie, byla jiná doba, co dělají Američané, je vždycky správné... Mě však zajímají fakta. K tomu nepotřebuji žít v té či oné době; stačí mi ověřený počet mrtvých, důvod a způsob jejich likvidace.

Bývalý bosenskosrbský prezident Radovan Karadžić byl ve středu 29. července 2008 ráno dopraven do věznice Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii, na předměstí Haagu Scheveningen.

Měl by se zodpovídat mimo jiné i z podílu na masakru 8000 bosenských muslimů ve východobosenské Srebrenici v roce 1995. Tento zločin je označován za největší masakr civilistů v Evropě od druhé světové války.

Moje pochybnosti jsou však vyvolané stejnou otázkou, jakou si kladli před šedesáti lety Američané: co s první jadernou bombou? Jak to udělat, aby se jim vrátily náklady dvou miliard dolarů na její vyrobení. Nová zbraň byla původně vyvíjená především proti Německu. To ale bylo přece už na hlavu poraženo...?

Vedoucí projektu Robert Oppenheimer odhadoval, že výbuch může zabít až 20 000 lidí, což všechny šokovalo. Návrhů na použití jaderných bomb bylo několik. Byla zvažována i demonstrace na nějakém pustém místě v Japonsku, aby se předešlo velkým ztrátám na životech.

Nakonec byly tyto, nepříliš realistické návrhy zavrženy z čistě praktických důvodů. Koho by vyděsily, pokud by nic a nikoho nezničily? Jaderná zbraň má velký plošný účinek a ani její použití proti městům, která už předcházejícím válečným bombardováním skoro lehla popelem, nemělo smysl. Chtělo to akci, jež by šokovala.

Nakonec musela být „vybrána“ čtyři města, jež se do té doby náletům zápalnými pumami vyhnula. Hirošima, Kókura, Kjóto a Niigata. Kjóto bylo na poslední chvíli vyškrtnuto na přímluvu profesora Reischhauera, kvůli velkému počtu památek a starobylých chrámů. Američané nechtěli vypadat před světovou veřejností jako naprostí barbaři. Místo toho se na seznamu ocitl velký přístav a průmyslové centrum Nagasaki.

Dne 27. července 1945 účastníci postupimské konference s použitím „nových mimořádně ničivých zbraní“souhlasili, včetně Stalina, který řekl, že „nová zbraň bude jistě dobře využita proti Japonsku“.

Prvním cílem byla Hirošima. Osmé největší město v Japonsku bylo významným vojenským přístavem, s rozsáhlou průmyslovou výrobou. Ve městě sídlila vojenská posádka, tvořená 40 000 muži převážně 2. vševojskové armády.

Osádky letadel nevěděly přesně jakou zbraň mají na palubě, věděly jen, že je velmi účinná. Bylo jim sděleno, že výbuch asi zničí vše v okruhu tří mil a tak 6. srpna 1945 dopadla na Hirošimu uranová bomba „Little Boy“ s tritolovým ekvivalentem 20 kt. Na 75 000 lidí zahynulo okamžitě, dalších 200 000 postupně na následky ozáření.

Japonský císař už sumíroval kapitulaci, když bylo rozhodnuto o použití i druhé bomby. Cílem byla Kókura, kde byly velké zbrojovky a ocelárny. Ale nad cílem se však objevila hustá oblačnost, proto velitel letounu Charles Sweeney zvolil náhradní cíl a do dějin se tak tragicky zapsalo Nagasaki.

Plutoniová bomba „Fat Man“ měla větší ráži (22 kt TNT), ale ztráty na životech i materiální škody byly mnohem nižší než v Hirošimě. Okamžitě zahynulo přibližně 30 000 lidí.

Zbytečně, u soudu v Haagu se však žádný z iniciátorů či vykonavatelů tohoto děsivé hromadného masakru zatím neobjevil. Co to přece je, "pouze" přes 200 tisíc zabitých, spálených a na rakovinu postupně umírajících lidí, proti Karadžičově presumpci neviny o jeho údajných zabitých osmi tisícovkách bosenských muslimů...?

Zločiny však pokračují. Není možná je však posouvat do středověku a jiných věků. Stejně jako není k věci, aby někdo žaloval dávného doktora pro pochybení z dob třicetileté války, že během ní nenaordinoval umírajícímu pacientovi s gangrénou penicilin a tisícům nakaženým cholerou neaplikoval odpovídající injekce, díky čemuž všichni skonali...

Kde nic není, ani čert nebere. Jiná doba, jiné regule a vymoženosti. Časně ráno 16. března 1968 vkročili američtí vojáci při běžné kontrolní hlídce do vesnice My Lai. To ještě nikdo netušil, že se stanou iniciátory barbarského masakru, při kterém přijde o život více než 500 civilistů. Též asi stovka starých lidí a dětí, včetně kojenců.

Jedním z důvodů tohoto krvavého řádění mělo být zabití seržanta US Army Georga Cocksa v okolí vesnice My Lai, ležící v Jižním Vietnamu v provincii Son My. Vojáci pod velením poručíka Williama Calleyho, vstoupili do vesnice a začalo zabíjení.

Mise "Search and Destroy" (vyhledej a znič) se prostě zvrhla.

Několik starých mužů bylo probodnuto bajonetem, prosící ženy a děti byly zezadu zastřeleny do hlavy, jedna dívka byla znásilněna a potom zabita. Poručík Calley přikázal skupině vesničanů, aby šli do chatrče a potom je zběsilou palbou z kulometu všechny sám zabil.

Zprávu o masakru se americká veřejnost dozvěděla až na konci roku 1969, když novinář Seymour Hersh publikoval příběh veterána Rona Ridenhoura, který byl svědkem vraždění v My Lai. Vojenské vyšetřování dokázalo vinu Calleyho a ten byl obžalován z vraždy.

Poručík William Calley pocházející ze střední vrstvy, byl nezaměstnaný student, který odešel z vysoké školy a podařilo se mu roku 1967 absolvovat důstojnickou školu ve Fort Benning v Georgii. Byl odsouzen k doživotnímu trestu vězení, ale po několika měsících za mřížemi byl v roce 1974 propuštěn a začal úspěšně podnikat.

Múza Spravedlosti se nažrala a nedegradovaný poručík Calley zůstal celý... 

Americká armáda použila ve Vietnamu 76 miliónu litrů Agent Orange. Pro lidský organismus jedovatá látka s dioxinem otrávila milióny lidí, nejen amerikých vojáků, včetně vietnamských žen a dětí. Za deset roků války byl Vietnam zničen asi 12 miliony tun bomb a granátů.

Vojáci US Army měli jediné heslo: Za tři měsíce vás rozbombardujeme do doby kamenné! Nestalo se. A zničení komunismu? Po deseti letech děsivé války byl komunistický nejen sever Vietnamu, ale také jih.

Podle zprávy Kongresu Spojených států činily výdaje USA na vietnamskou válku přes 110 miliard dolarů.

PS: Hlavní tělo kosmické sondy typu SpaceProbe mělo na palubě rovněž mikročip, na němž byla vyryta jména 58 214 obětí vietnamské války. Kolik mikročipů by muselo, být, aby se na něj vešla jména i tří milionů Vietnamců a Laosanů...?

Třeba by se hodila jako důkaz pro Meznárodní soud proti válečným zločincům v Haagu...