Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Když k judaismu konvertuje český sklenář

Dnešní český konvertita Petr Rafael Chvátal, žijící v Jeruzalémě, se vyučil v Liberci jako sklenář, pak pracoval v Pardubicích u Pozemních staveb a Českých drah. Před zhruba třemi roky se vystěhoval do Izraele.

,,Právě jsem se usadil v Jeruzalémě a našel jsem si práci ve svém sklenářském oboru. Před šesti roky jsem byl v Izraeli jako dobrovolník v programu SAR EL, kde jsem vykládal armádní bedny s léky, jimž se blížil konec záruky a byly převáženy do nemocnic. Za ně jsme dostávali nové a posílali je třeba do Gazy," vzpomíná Rafael, který konvertoval k judaismu a absolvoval obřízku v jeruzalémské nemocnici.

"Teď bydlím bydlím v ulici Eliezer ha'moday, ve čtvrti Emek Refaim v Kolonii Germanit, směrem na Talpiot, kde jsem objevil ortodoxní moderní kongregaci Sirah Chadasah. Většina z jejích členů udělala aliji před zhruba patnácti roky, převážně z USA, Kanady a Anglie..."

Celé jeho příbuzenstvo byli křesťané, jen otec jeho tety byl Žid a napůl Němec. Po konverzi v roce 2002 mu teta předala hebrejský Sidur po svém otci. Do té chvíle ani netušil, že podobná knížka v jejich rodině vůbec existuje. Jeho teta je silně věřící katolička, ale ma ráda židovský národ, což u katoliků nebývá pravidlem. Vodila ho často do kostela, aby měl nějaké ponětí o Bohu, že existuje. Když se vystěhoval do Izraele, bydlel v městě Asdod, které je rozlohou i počtem obyvatel jako Hradec Králové.

"Zaujal mě konzervativní směr judaismus, který má i rabínky i společné modlitky mužů a žen. Naše kongregace Sira Chadashah je něco mezi ortodoxní a konzervativní verzí. Specialitou je, že před začátkem bohuslužby čekáme vždy na minjan, tedy nejen na deset spravedlivých mužů, ale i deset spravedlivých žen. Naše komunita však nemá rabíny, prý kvůli demokratickému rozhodování, i když znám řadu lidí, kteří by to svojí moudrostí hravě zvládli..."

Základní filozofií je být jako opravdová rodina. Po každé bohuslužbě si před synagogou ještě dlouho povídají, na každý šabat zve rodina své členy na jídlo, buď na páteční večeři nebo na sobotní oběd. Každý týden zve jiná rodina, existuje na to zvláštní pořadník...

"Sám jsem to zažil na vlastní kůži, několikrát mi v nouzi pomohli finančně i materiálně a chovali se ke mně, jako bych byl jejich syn. Mnohé rodiny si mě ,adoptovaly´, zvaly mě na nocleh i na výlety."

Uvědomujete si, jaké riziko kolem vás existuje...?

"Nechovám se nijak mimořádně, jen kvůli obavy z případného únosu necestuji arabskými minibusy či tzv.seruty, což jsou sběrné taxíky pro deset osob. Můj vztah k Arabům muslimského vyznání je neutrální, ale stoprocentně jim nevěřím..."

Po několika měsících pobytu v Izraeli si našel práci ve svém oboru, dělá sklenáře v průmyslové zóně Talpiot, měsíčně si vydělává 4300 šekelů (NIS), za byt platí 360 dolarů každý měsíc. Zatím je svobodný, takže mu peníze postačují, i když ještě nemá vlastní internet a chodí do internetové kavárny. Moc tím ale neušetří. Měsíc využívání internetové kavárny je dražší, než nový počítač s internetem.

"Za minimální plat si v Izraeli koupím mnohem víc věcí, hlavně elektroniku, než jsem mohl v České republice. Je tu větší kupní síla, protože je tu spousta ruských přistěhovalců. Ti dostanou veškerou ekonomickou pomoc a pak se mnozí z nich vydávají dál, do Německa a USA..."

Obřad obřízky absolvoval v lokální aneztesii, ale i tak to pořádně cítil; centrum nervů se jen tak oklamat nedalo. Přes napnutou látku sice zákrok neviděl, ale v odrazu perfektně vyleštěného stříbrného lustru pozoroval každičký zákrok lékaře, včetně tahů skalpelu. Úplně zdravý byl asi měsíc po zákroku. Po operaci užíval léky na zklidnění i proti silné bolesti...


"V Izraeli je život uvolněnější, ani se tady nekrade tolik, jako v Česku. Nemám například problém půjčit někomu svůj mobil, neexistují tady pomluvy, lidé jsou zvyklí si vše vyříkat z očí so očí, i když někdy drsnou mluvou. Hlavně však nevědí, co je to lhostejnost. Když někdo třeba na ulici upadne, ne jeden, ale hned několik lidí mu chce pomoct. Chybí mi tady ale česká příroda a všechno s ní spojené..."

Je složité se zde domluvit?

"Hebrejsky už komunikuji docela dobře, ale ještě nemám takovou slovní zásobu, abych mohl mluvit o čemkoliv. Na svátek Jomu kipur se v Izraeli jezdí pouze na bicyklech. Auta používají jen policisté a zdravotníci, a též většina arabských obyvatel. Dodržuji všechna pravidla judaismu. Jsou pro mě zákon. Myslím šabat či košer jídelníček a všechny židovské svátky. Jen jsem ve štíru s modlitbami všedního dne. Nevyhýbám se ji, ale sám se modlit nepřinutím. V tom se musím radikálně zlepšit. Když je ale minjan, shromáždění nejmíň deseti spravedlivých mužů, nezbytných pro zahájení modlitby, jsem rád..."

Hodně se mluví o židovských nelegálních osadách v tzv. palestinské autonomii... Jste pro výstavbu dalších osad?

"Pokud ty osady už stojí, tak plně podporuji jejich přirozený růst. Do budoucna nám pomůžou v případně nutné obrany proti vnějším nepřátelům. Západní břeh je strategická oblast s přímým vstupem do Jeruzaléma. Gaza tak strategická není jako Západní břeh. Též z demografického hlediska osady jsou a nadále i budou přínosem pro Jeruzalém. Několik amerických generálů v pravidelných vojensko-politických diskuzích priznavá, že bez kontroly Judských hor je oblast, tzv.Osvětimská línie, prakticky neubránitelná. Proto se též říká, že Izrael brání své občany okupací "jiné" země. To je podle mě ale stejně neřešitelný konflikt..."

Sice opožděně, ale přece jste se stal podle judaistické tradice mužem, když jste ve svém věku 34 roků podstoupil bar micva, což je obřad, který absolují židovští chlapci, když završí třináct let svého života...

" V červenci roku 2007 jsem měl v naší kongregaci bar micva. Poprvé jsem četl, respektive .zpival ze svitku Tóry. Též moje mamka byla poprvé ve svém životě svědkem této události. Chudák, plakala dojetím. Zato kongregace se zasmála, když slyšela požehnání oslavenci, když místo obligátnich 13 let zaslechli věk 34.Pak mi připravili nádhernou oslavu u Tovy Hartman, která vede tuto naši kongregaci úředně..."

V Izraeli dnes žijí tisíce českých Židů, kteří se sem vystěhovali po válce, když přežili holocaust. Jejich řady rozšířily také stovky konvertitů, tedy stejně jako Petr Rafael Chvátal lidí, kteří s vědomím, že judaismus a zejména víra v Boha je jediné východisko z nouze současného světa, nastoupili tuto svoji druhou cestu životem...