Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Co je pravda, co politické hry a co radiofobie?

Už se zase blíží 26. duben a s ním tragické výročí havárie reaktoru atomové elektrárny V. I. Lenina v Černobylu. A co se za těch 22 roků změnilo? Nic moc, zatím se stále jen řeší následky hrůzné exploze a tak zástupci Ukrajiny a francouzského sdružení Novarka, vítěze konkurzu, alespoň podepsali v Kyjevě smlouvu o stavbě nového sarkofágu nad havarovaným reaktorem v černobylské jaderné elektrárně, kterou nyní zakryje plášť z oceli.

Plášťová plocha bude 190 metrů široká a 200 metrů dlouhá, aby zakryla reaktor a radioaktivní palivo. Výroba nového pláště o velikosti dvou fotbalových hřiští bude stát 1,4 miliardy dolarů. Peníze poskytli dárci a Evropská banka pro rekonstrukci a rozvoj. Vedle ocelového pláště bude vybudováno také úložiště radioaktivního odpadu. Stavba potrvá asi pět let, tedy do roku 2013, aby poté nejmíň na dalších sto roků neprodyšně kryla asi 160 tun radioaktivního odpadu.

První železobetonová kobka kolem reaktoru RBMK byla dokončena v listopadu 1986. Uvnitř sarkofágu zbyl podivný sloup, vytvořený jaderným palivem, jež se v průběhu tragické havárie protavilo skrz několik podlaží budovy. Tězko kontrolovatelná masa se ale začala rozpadat a vytvářela jemný prach. Z obav, že by toto vysoce radioaktivní prašné skupenství mohlo unikat skulinami ven, začali Ukrajinci sarkofág zevnitř kropit vodou. Ta však urychlila korozi, která hrozila zhroucením celé konstrukce. Do rozpadajícího se sarkofágu navíc pronikaly myši, ptáci i déšť a sníh, takže se uvnitř tvořily i sněhové závěje.

Černobylská elektrárna, která se nachází pouhých sedm kilometrů od běloruské hranice a 100 km od ukrajinského hlavního města Kyjev, byla uvedena do provozu v roce 1978 a byla ukázkovou jadernou elektrárnou v tehdejším Sovětském svazu. Osudový čtvrtý blok byl otevřen tři roky před havárií, v roce 1983.

Tragédie v černobylské atomové elektrárně V. I. Lenina zabila 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut a 40 vteřin na místě 31 lidí, z toho 28 zemřelo na následky silného ozáření, dalších 130 bylo zraněno a 134 vlivem radiace onemocnělo.

Z okruhu ,zóny smrti´ - asi 30 kilometrů kolem Černobylu - bylo během následujícího dne evakuováno přes 120 tisíc obyvatel, z nichž zhruba dva tisíce zemřely v průběhu příštích let na následky radiaoaktivního ozáření. Celkem zemřelo 3940 lidí z celkem 600 tisíc osob, zasažených nějakým způsobem uniklou radiací. Hlavní inženýr Fomin a jeho zástupce Djatlov byli za nedodržení bezpečnostních předpisů odsouzeni k deseti letům vězení.

Je však skutečně za všemi radioaktivními problémy současného světa jen Černobyl, jak to prezentují naše média ? Nevzpomínám si, že by připomenula v souvislosti s touto katastrofou roztavení reaktoru na americkém ostrově Three Mile Island v Pensylvánii v roce 1979, ani havárii anglického grafitového reaktoru ve Windscale v roce 1957, vyrábějící výhradně plutonium pro vojenské účely, a několik postupně havarujících amerických stíhaček, nesoucích jaderné zbraně, žádná zmínka nepadla rovněž o výbuchu skladu jaderného paliva v japonské Takaimuře.

Blok Three Mile Island 2 s tlakovodním reaktorem o tepelném výkonu 2772 MW (elektrický 880 MW) byl právě jeden rok v provozu, když ráno 28. března 1979 vypadla dodávka vody do jednoho ze dvou parogenerátorů elektrárny. Reaktor byl havarijně odstaven, příčinou zaseklého ventilu, který reguluje tlak v tomto okruhu, ale začal pomalý únik chladící vody z primárního chladícího okruhu, jenž nebyl včas odhalen. Následkem toho došlo ke značné ztrátě chladicí vody a k rozsáhlému tavení aktivní zóny.

Jaká tedy je pravda o Černobylu, co je politická hra a co radiofobie? Hledal jsem na tyto otázky odpovědi a byl pro ně několikrát v Kyjevě i v černobylské "zóně smrti", hovořil jsem s lidmi z okolí Černobylu, s expertem Agentury pro atomovou energii se sídlem ve Vídni ing. Jiřím Beránkem, jenž vedl v běloruském Gomelu odborníky zkoumající vliv této atomové katastrofy na životní prostředí. Setkal jsem se s fyzikem Vladimírem Tichým, šéfem ukrajinských Greenpeace, přijal mě ministr životního prostředí Ukrajiny Jurij Ščerbak.

"Okamžitě po výbuchu se k elektrárně začaly sjíždět požární sbory z celé Kyjevské oblasti, v pohotovosti byly i vozy Čerkaské, Poltavské i Dněpropetrovské oblasti. Postupná evakuace města Pripjať, v němž žili zaměstnanci elektrárny, začala už pár hodin po explozi RBMK. Pravdou je, že se Moskva v prvních dnech snažila hrozivé údaje utajit, nicméně stejně se chovali i Američané v případu Three Mile Island. Informovali o výbuchu až za dva dny, kdy teprve vláda nařídila evakuaci více než 200 tisíc obyvatel," řekl mi Jurij Ščerbak, autor knihy Černobyl.

Kyjev se 1. května 1986 změnil k nepoznání. Všem bylo jasné, co se děje. Ulice byly čisté jako nikdy, vymyté kropícími vozy, u vchodů do paneláků, úřadů a kostelů ležely mokré hadry, každý si poctivě čistil podrážky botů. A nikde žádné děti. Rodiče je odvezli mimo město, k příbuzným, do pionýrských táborů. Rostly fronty u Aeroflotu, na nádraží.

Desetirublová jízdenka do Moskvy stála na černém trhu desetkrát víc a v jednom kupé pro čtyři se tísnilo deset pasažérů. Už nešly na dračku finské pánské obleky a jugoslávské kožíšky, ale kufry, batohy a tašky, byl přísný zákaz prodeje mléka a mléčných výrobků, šťovíku, špenátu a salátu, kontrolou dozimetrů procházely mrkve, ředkvičky a brambory. To vše ze strachu z ozáření, i když radiace v Kyjevě nikdy nepřesáhla přípustnou normu. Ing. Beránek nazval psychózu kolem černobylského neštěstí radiofobií...

"Od šedesátých let dvacátého století, kdy začaly hromadné jaderné pokusy, stoupla radiace v zemské atmosféře na hodnoty srovnatelné s hodnotami některých zamořených oblastí v bezprostřední blízkosti Černobylu. Pro tento karcinogen naší planety se však dodnes nedělají žádná mimořádná opatření. V některých místech černobylské "zóny smrti" byla radiace od jednoho do 40 curie na kilometr čtvereční. Zdraví škodí dlouhodobá radiace od 1,5 curie..."

V jaderné elektrárně Černobyl došlo k selhání lidského faktoru, stejně tak se stalo na ostrově Three Mile Island. Stavitelé RBMK spěchali, aby splnili své socialistické závazky, jejich kolegové z USA také spěchali, ne však pro americký socialismus, ale aby si vydělali. Provozovatel elektrárny MetEd nechal reaktor zkolaudovat už po třech měsících zkušebního provozu, přestože se během něho objevilo několik závad. Hlavní bylo ušetřit na daních přes sto milionů dolarů.

"Tak se přihodilo, že se zablokoval pojistný ventil, přestaly fungovat chladící čerpadla a reaktor se roztavil. Poté se ucpaly filtry ve větracích komínech a k nebi nekontrolovatelně unikaly radioaktnivní plyny. A jelikož se společnosti MetEd "záhadně ztratily" záznamy z měřících zařízení o průběhu havárie, nelze dodnes přesně vyhodnotit, kolik radioaktivních látek uniklo," tvrdí Dr. Ernest Sternglass, profesor radiologie na Pittsburgské univerzitě.

Lidé byli vystaveni mnohem vyšším dávkám, než je oficiálně uváděno," říká Dr. Bernd Franke, ředitel Institutu pro výzkum energie a životního prostředí, který prováděl rekonstrukci úniku radioizotopů. "Podle našich studií zde počet úmrtí na rakovinu stoupl mnohonásobně proti federálnímu průměru..."

Napadá mě, proč novináři jezdí jen do Černobylu a ne též na břehy řeky Susquehanna u Harrisbergu, aby se zeptali potomků desítek farmářů, kteří zemřeli na leukémii či rakovinu ze zánětu štítné žlázy, jaké to tenkrát bylo, když umírali lidé a hynula stohlavá stáda dobytka. Aby si zjistili, kolik Pensylvánců trpí příčinami selhání Three Mile Island. Černobylská exploze vymrštila do ovzduší množství radioaktivních izotopů a rozvála je po celé Evropě, mnozí členové Greenpeace tvrdí, že to bylo až padesát tun smrtících škodlivin...

"Podle měření a průzkumů expertů Agentury pro atomovou energii se jedná o stovky kilogramů a ne o tuny! Nad Moravou, nejvíc nad Jesenickem, byl rozptýlen radioaktivní jód 131, jehož poločas rozpadu je pouhých osm dnů. Podle našich výpočtů se jednalo o množství asi třinácti gramů," konstatoval ing. Jiří Beránek.

Mluvilo se také o značném množství úmrtí v Bělorusku a Ukrajině následkem radioaktivního zamoření...?

"Pokud se výrazně zvýšil počet vážných onemocnění, bylo to víc ze stresu, než z ozáření. Šlo o nemoci vysokého tlaku a infarkty. Nejhorší chorobou z radiace je leukémie, jejíž výskyt se povážlivě rozšířil. Také záněty štítné žlázy ovlivnil černobylský únik readioaktivních izotopů, hlavně jódu. Mnozí pacienti ale trpěli těmito příznaky už před havárií, teď se jejich stav sice zhoršil, ne však vlivem zamoření, ale proto, že dřív jezdili do lázní každý rok, nyní jednou za pět let..."

V čem byl hlavní problém reaktoru RBMK 1000?

"Jeho technický nedostatek byl v tzv. teplotním koeficientu reaktivity. Zjednodušeně řečeno, v určitém momentu místo toho, aby reaktor se vzrůstající teplotou zhasínal a jeho výkon klesal, naopak stoupal, což bylo provázeno silným nárůstem tlaku a následnou explozí. Po roztržení hlavního potrubí byl mnohatunový poklop hermetického prostoru tlakovou vlnou nadzvednut a tím došlo k úniku radioaktivity."

Na tuto potíž se přišlo až po havárii?

"Právě že ne, vědělo se o ní už od začátku, a proto byl zavedený mimořádný režim. Ten trval příliš dlouho, až se v myslích pracovníků velínu SKALA zažil jako běžný režim, čímž jejich ostražitost ochabla a chybovali. Organizační opatření nikdy nevyřeší technický problém!"

Řada "znalců" příčin katastrofy AEČ je ve svém posuzování krajně neobjektivní. Jejich slova o mnohaletém záměrném tajení havárie sovětským režimem jsou tragikomická. Jak by asi bylo možné zatajit výbuch sopky uprostřed aglomerace, jakou byla černobylská oblast? Bylo snad možné přehlédnout, že den po explozi odjížděly z Kyjeva do Černobylu skoro všechny autobusy městské hromadné dopravy, aby pomohly při evakuaci obyvatel městečka Pripjať a dalších míst? Daly se přehlédnout desítky houkajících požárních vozů z celé Ukrajiny...?

"O havárii v AE Černobyl se dnes ví každá podrobnost, o příčinách roztavení reaktoru na ostrově Three Mile Island a následném úniku radiace najdeme jen málo autentických záznamů," říká Jurij Ščerbak.

A jak černobylská tragédie zasáhla Moravu a Slezsko...?

"V Ostravě je radiace dlouhodobě dokonce vyšší, než třeba v okolí Temelína a Dukovan, ne však kvůli Černobylu, ale ze zdejší průmyslové a těžební činnosti," potvrdili mi ostravští znalci, kteří mají na starost zabezpečovací zařízení v našich atomových elektrárnách. "Na nemoci z kouření zemřou ve světě v průměru dva tisíce lidí na jeden milión obyvatel za rok, radiace z atomových elektráren usmrtí za toto období v průměru jen desetinu člověka na milión obyvatel. Výroba elektrické energie z atomu patří k nejbezpečnějším činnostem..."

Pokud se mluví o kontaminaci území v černobylské ,zóně smrti´, většinou to znamená zamoření cesiem (Cs-137) - radioaktivní složkou o poločasu rozpadu 30 let, radioaktivním jódem -131 s poločasem rozpadu 8 dnů (byl nejnebezpečnějším právě první týden po havárii), stronciem Sr-90 (29 let) a plutoniem, některé jeho složky mají poločas až 20 000 let...

Jak uvedl server Běloruské listy, od roku 1989 vynaložila běloruská vláda skoro 18 mld. dolarů na projekty spojené s odstraněním následků havárie. Pro 137,6 tis. přestěhovaných bylo postaveno 66 000 bytů a domů a vybudováno 239 osad v nezasažených oblastech republiky. Pro roky 2006 až 2010 bude na rozvoj postiženého území vyčleněno dalších 1,6 mld. dolarů. Do konce roku 2007 se plánuje vystěhovat ještě na padesát obydlených sídel.

Celková škoda způsobená Bělorusku následkem černobylské havarie se odhaduje na 235 miliard dolarů. Desetinásobek HDP Běloruska v roce 1997, 60násobek jeho ročního státního rozpočtu...

Fakta, spekulace, virtuální realita...? Můj bratr zemřel na leukémii... Řekli mu, že musel sníst slanečka z japonského moře, někde kolem Hirošimy a Nagasaki...