Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Diagnóza Libanonu - korupce a násilí

Nejsilnější politickou a náboženskou skupinou v ní byli křesťanští Maronité, v jejichž čele stála extrémní pravicová Falangistická strana. Proti ní byli muslimští sunité, bojující nejen s křesťany, ale se svými soukmenovci šiíty a navzájem si dávající bomby do autobusů nebo stranických sídel. A ještě zde působila sekta Druzů s levicovým Libanonským národním hnutím a Pokrokovou socialistickou stranou, jejíž oddíly soupeřily s falangisty i šiítským Hnutím vypuzených. O moc se rvala i Syrská lidová strana a její zapřísáhlí nepřátelé - protisyrští nacionalisté, hnutí Libanonci za svobodný a nezávislý Libanon.

Ani vyznavači Krista nebyli bez hříchu. Pierre Džumaijil byl falangista, jeho protivník z křesťanského rodu Faranžíjů šilhal po křesle prezidenta a byl za to Džumaijílem zavražděn. Ten však svého soka o mnoho nepřežil, jelikož ho jeho křesťanští konkurenti vyhodili brzy poté do povětří. Každý uzná, že na třímilionový národ to bylo a podnes je až příliš zhoubných násilnických aktivit najednou.

Když vypukla v roce 1975 občanská válka, v rámci mírových sborů se v zemi postupně usadilo 1500 franzouzských výsadkářů a 1200 italských vojáků. K nim přibylo zhruba stejné množství členů americké námořní pěchoty. Doplatili na to, jelikož šiítští muslimové naložili nákladní mercedes trhavinami, vjeli s ním do areálu velitelství amerického osmého praporu a vyhodili ho do vzduchu. Zemřelo dvě stě jedenačtyřicet mužů, což byla největší denní ztráta US Army od války ve Vietnamu, kdy během jednoho dne zahynulo 246 Američanů.

Obdobně dopadli též Francouzi nedaleko Bejrútu. O pár minut později jich při sebevražedném atentátu přišlo o život 58. Dům, v němž byli, posunula exploze o deset metrů. V občanské válce nebylo jasné, kdo proti komu bojuje. Vypadalo to, že všichni střílejí po všech. Syrská vojska zabíjela Palestince, falangisté své křesťanské kolegy, Drúzové úplně každého a šiíté se soustředili hlavně na sunity. Pak čas oponou trhl a dnes je v Libanonu už přes 60 procent muslimů, asi 25 procent křesťanů a Sýrie je už „ochráncem” Palestinců, likviduje dávné spojence a těží z toho, že přes dvacet roků měla svá „mírová vojska” v Libanonu. Jen sunnité pořád zabíjejí především šiíty a naopak. Občas sáhnou vedle, viz nedávná vražda sunnitského muslima a dvojnásobného expremiéra Rafika Harírího.

Bombový atentát na něho se odehrál 14. února 2005 v libanonské metropoli Bejrútu. Nálož byla nastražena v jeho voze poblíž hotelu Saint George a výbuch zasáhl kolonu až devíti aut. Při explozi tak bylo spolu s Harírím zabito dalších 22 lidí, včetně dvou bývalých ministrů jeho vlády - Sámira ad Džisra a Básila Flajhána; přes 100 lidí bylo zraněno.

 Byl to zřejmě akt pomsty; skupina falangistů prodělala v roce 1980 výcvik v Haifě a koupila od Izraele dělové čluny, v nichž obeplouvala Libanon a střílela hlavně Palestince z Organizace pro osvobození Palestiny (OOP), kteří se v Libanonu usadili, když je i s Arafatem vypovědělo Jordánsko. Za dodávku člunů dovolili Libanonci Izraelcům, aby si na jejich území postavili vojenskou radarovou základnu. 

Vrcholem zvěrstev páchaných Libanonci na počátku 80. let bylo vyvraždění asi 800 Palestinců v uprchlických táborech Sabra a Šatíla. Velitelem této akce byl Iljás Hubajka, Libanonec, napřed ve službách Sýrie, potom věrný přisluhovač CIA, který absolvoval Štábní a velitelskou akademii v Izraeli, aby se stal šéfem křesťanských milicí v Bejrútu. Neustále u sebe nosil ostrý granát, nůž a pistoli, rád uřezával svým syrským nepřátelům ušní boltce a navlékal si je na drát a chlubil se všem touto svojí ,,sbírkou”.

Dopadl ale špatně. Byl už zase jako muslim zastřelen před svým domem. Kdo byl pachatelem? Syřané, Mossad, šiíté, Drúzové...? Každý z nich měl k tomu nejmíň sto padných důvodů. Nač jednat a snažit se o nějaký konsensus. Lepší je rovnou zabít. Tento výčet akcí bezcharakterních a prodejných Libanonců by byl značně větší, než umožňuje omezený počet těchto řádků. Jejich nespolehlivost a nedůvěra obchodovat sami mezi sebou ve vlastní zemi je přinutila přenést většinu svých aktivit i bankovních účtů na Kypr, který je asi jediným, komu vyprané libanonské dolary pomáhají.

Nutno dodat, že k mnoha militantním skupinám přibyla před dvaceti roky šiítská Boží strana Hizballáh, jež vyzbrojovaná Sýrií a Íránem myslí na jediné - zničit stát Izrael. Během posledních dvou červencových týdnů roku 2006 už její bezohlední fanatici zasáhli území židovského státu více než 2000 raketami. Jediný lék na tento zhoubný vřed Blízkého východu je jeho vyříznutí, jinak nakazí i své okolí. Ostatně tuto operaci libanonská vláda přislíbila, když se zavázala, že naplní rezoluci Rady bezpečnosti OSN, nařizující odzbrojení Hizballáhu. Nestalo se. Karcinom bují dál...

Antoine Tawfik Ghanem, poslanec libanonského parlamentu, zahynul 19. září 2007 při mohutném bombovém útoku ve východní, křesťanské, části Bejrútu. Podle rozhlasu Hlas Libanonu, který citoval člena pravicové křesťanské Falangistické strany, byla nálož ukryta v osobním automobilu.

Při explozi zahynuli ještě čtyři lidé. Červený kříž oznámil, že výbuchem bylo zraněno dalších 20 lidí a zničena řada aut. Čtyřiašedesátiletý maronitský křesťan Ghanem byl členem protisyrské vládní koalice. K vraždě došlo jen krátce před volbou nového libanonského prezidenta. Libanonský parlament by na schůzi 25. září 2007 měl zvolit nástupce současného prosyrského prezidenta Emile Lahúda.

Vraždy protisyrských libanonských představitelů jsou v posledních letech časté. Před třemi měsíci byl spolu s dalšími 9 lidmi – mezi nimiž byli i jeho syn a dva členové ochranky – podobným výbuchem zavražděn protisyrsky zaměřený poslanec Walid Eido. V listopadu 2006 skončil násilnou smrtí i křesťanský poslanec Pierre Džamaíl, stejně jako Ghanem člen Falangistické strany

Prudké boje posledních dnů v červnu 2007) v Ain el-Hilweh, uprchlickém táboře v Jižním Libanonu, přinutily obyvatele tábora hledat útočiště v blízkém městě Sidon. Situace v oblasti zůstává nadále velmi napjatá a většina obchodů a škol je zavřena. V palestinském uprchlickém táboře Nahr el-Bared v Severním Libanonu spolu již pět dní bojují Libanonská armáda a Fatah al-Islam - palestinští teroristé.

Řada pamětníků si připomíná obdobné boje před čtvrt stoletím, kdy libanonské křesťanské milice vyvraždily v uprchlických táborech Sabra a Šatíla přes osm set tamních Palestinců. Tragická situace se skoro opakuje, až na to, že dnes nikdo nesvaluje vinu na Izraelce a generála Ariela Šarona. Jak je vidět, Libanonci a Palestinci si v zabíjení poradí sami. Pokud lze teroristy Hizballáhu a Hamásu nazývat Palestinci...

A pořád jsou používány těžké zbraně a dělostřelectvo a dochází tak k rozsáhlé destrukci domů a infrastruktury v táboře. Počet mrtvých se odhaduje na 150. Boje mezi islámskými radikály a libanonskou armádou se v noci přenesly z Nahr el-Bared do nedaleké předměstské části severolibanonského přístavu Tripolis. Při srážkách bylo zabito dalších 11 civilistů a pět španělských vojáků sloužících v mírových silách OSN. Jejich auto najelo na minu. Další tři vojáci jsou zraněni. Zatím není jasné, zda šlo o zapomenutou minu z nedávné války, nebo nálož na hlídku někdo nastražil. Neštěstí se stalo mezi městy Chijam a Mardž Ujún.

Oblastí Chijamu otřásla zhruba ve stejnou dobu ještě jedna exploze. Podle libanonských bezpečnostních sil bylo zasaženo skladiště pohonných hmot. Místní lidé tvrdí, že vybuchla munice v jednom z vozidel. Hlídku prováděla dvě vozidla a obě byla těžce poškozena. Území vzdálené asi šest kilometrů od hranice s Izraelem je poseté minami, kazetovými bombami a další nevybuchlou municí, která tu zůstala z loňských bojů mezi izraelskou armádou a extremistickým hnutím Hizballáh. V jižním Libanonu a v libanonských pobřežních vodách je rozmístěno 13 000 vojáků OSN, z nich je 1100 ze Španělska.

Počátek září 2007 přinesl zřejmě vyřešení tragické situace. Libanonská armáda zabila dvacet islámských radikálů poté, co se pokusili utéci z palestinského uprchlického tábora Nahr Bárid na severu Libanonu. O život přišli také dva vojáci. Incident předznamenává blížící se konec bojů, které si za tři měsíce vyžádaly životy 155 vojáků, 120 povstalců a 42 civilistů.

Jak to ale vypadá už v říjnu 2007, Američanům odtrnulo po masakru jejich 241 vojáků osmého pluku v Bejrůtu, kteří zahynuli po explozi náklaďáku plného výbušnin. Šejch Naim Kásem, zástupce vůdce Hizballáhu šejcha Nasralláha, varoval USA před plánovanou výstavbou vojenské základny v Libanonu.

Stanovisko Hizballáhu přichází několik dní poté, co v libanonské televizi vysoký představitel Pentagonu Eric Edelman uvedl, že Spojené státy usilují o „strategické partnerství“ s libanonskou armádou, které by vedlo k jejímu posílení a zabránilo Hizballáhu v možnosti ozbrojeného převratu.

V posledním roce, po skončení Druhé libanonské války mezi Izraelem a Hizballáhem, navýšily USA vojenskou pomoc Libanonu na 270 milionů dolarů, což je více než pětinásobek objemu v předchozím roce. Snaží se tak podpořit umírněnou koaliční vládu premiéra Fuáda Siniory, proti opozici, kde se po boku Hizballáhu paradoxně nachází například i dřívější hrdina Libanonu, protisyrský křesťanský generál Michel Auon.

Jak napsal zpravodajský server Arutz Sheva - Israel National News je 23. listopad 2007 podle ústavy Libanonské republiky poslední den, kdy funkci vykonává prezident Emile Lahúd. Poslanci libanonského parlamentu se pokoušeli nového prezidenta v průběhu posledních dvou měsíců zvolit čtyřikrát, ale kvůli zásadním rozporům se to nezdařilo.

Libanonská ústava stanoví, jakým způsobem jsou mezi jednotlivými částmi společnosti rozděleny státní funkce. Podle této letité společenské dohody musí být prezidentem maronitský křesťan. Problémy působí fakt, že ke zvolení prezidenta nepostačuje prostá většina přítomných poslanců. Vláda složená z bloku umírněných sunitských a drúzských stran tak musí jednat s opozicí, jejíž nejsilnější stranou je teroristický Hizballáh. Neštěstím je, že se k prosyrskému a proíránskému Hizballáhu již loni přidal blok „Změna a reforma“, křesťanského generála a kdysi hrdiny protisyrského boje Michela Aouna.

Právě s generálem Aounem, který se k opozici přidal hlavně kvůli pocitu vlastního nedocenění po loňském návratu z exilu, vyjednává vůdce parlamentní většiny Saad Hariri. Zprostředkovat zvolení prezidenta se také snaží vyslanec Ligy arabských států Amr Musa a francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner. Haririmu a Aounovi, který léta žil ve Francii, také ve středu telefonoval francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Francouzskou iniciativu podporuje i vlivný maronitský patriarcha Nasralláh Butros Sfeir.

Vliv patriarchy je velký a i vůdce vládního drúzského Demokratického shromáždění Walid Džumblat prohlásil, že jeho strana podpoří kteréhokoliv kandidáta, kterého patriarcha navrhne. Do jednání se zapojil také bývalý prezident Amin Džamaíl, který má dobré vztahy jak s šéfem křesťanských Libanonských sil, tak s generálem Aounem a chce se v nejbližších hodinách sejít se všemi významnými křesťanskými politickými představiteli země.

Drúzská komunita, čítající asi milion členů, žije v Izraeli, Libanonu a Sýrii. Drúzové se oddělili od islámu v roce 1010 a své náboženské praktiky předávají jen zasvěceným. V každé zemi, kde žijí, jsou zcela loajální. Ze 100 000 izraelských drúzů slouží mnozí v armádě i policii a někteří se dostali i do knesetu.

Mezitím americká ministryně zahraničí Condoleezza Rice vyzvala ve středu Sýrii, aby zastavila vměšování se do vnitřních záležitostí Libanonu. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun varoval před „reálnou možností konfrontace“, pokud se Libanoncům nepodaří zvolit do konce týdne prezidenta.

Do jednání se také chce zapojit italský ministr zahraničí a proběhla již návštěva ministra zahraničí Ruska. Představitel vládních „Sil 14. března“ informovali libanonský deník Daily Star, že v zákulisí probíhá intenzivní jednání a kupčení o možnosti zvolit „dočasného prezidenta“, kterým by mohl být bývalý ministr Michel Edde, který by zemi vedl následujících 18 měsíců, během nichž by byl přijat nový volební zákon a uspořádány parlamentní volby. Nicméně tato zpráva byla následně popřena libanonským rozhlasem Hlas Libanonu.

Ke zvolení prezidenta naléhavě vyzval také premiér Fuád Siniora, který řekl: „Libanonci se na vás dívají, všichni Libanonci, jejich srdce, jejich mysli a jejich naděje, se na vás dívají, tak splňte očekávání.“ Vyzval poslance, aby zachránili zemi, jako to udělali v Taifu. Dohoda z Taifu v Saúdské Arábii ukončila v roce 1989 občanskou válku, trvající od roku 1975.

Hrozba vypuknutí vnitřního libanonského konfliktu se přitom stále zvětšuje. Armáda má zvýšenou pohotovost a deklarovala svoji připravenost hájit nezávislost a jednotu země. V Bejrútu jsou vojenská kontrolní stanoviště. Ministři vlády čekají na to, jak dopadne volba prezidenta, schováni v hotelu, kde je hlídá ochranka.

V případě, že prezident nebude zvolen, by se podle ústavy měl chopit dočasného výkonu funkce předseda vlády. To však rezolutně odmítá opozice, zejména teroristé Hizballáhu. Hrozí tak opakování scénáře z doby občanské války, kdy by mohla vzniknout druhá „opoziční“ vláda nebo by moc v zemi mohl převzít náčelník generálního štábu. Tak se zachoval v době eskalující krize koncem 80. let také dnešní opozičník, generál Michel Aoun.

Incident vyostří již tak zjitřené vztahy mezi prosyrskými silami někdejšího prezidenta Emila Lahúda a prozápadní vládou Fuáda Siniory, které marně hledají kompromis. Soupeření frakcí mají za uplynulé roky v zemi na svědomí řadu lidských životů, včetně čtyř poslanců a ministerského předsedy. OSN z atentátu na expremiéra Rafíka Harírího z února 2005 podezřívá syrské představitele, kteří obvinění odmítají.

Libanonské tragédie však zřejmě nikdy neskončí. Nejméně čtyři lidé, včetně libanonského armádního generála, zahynuli počátkem prosince 2007 při explozi na okraji metropole Bejrútu. Řada dalších lidí byla zraněna a shořelo několik aut. Výbuch se udál nedaleko prezidentského paláce v křesťanské části Baabda. Generál Francois al-Hadž vedl v létě vojenské operace proti islámským povstalcům v uprchlickém táboře Nahr Bárid na severu země.

Ložisko konfliktu je, jak se zdá, jen částečně vyoperováno, zhoubná metastáze se šíří dál. Karcinom korupce a násilí bujet nepřestal. Naopak je na obzoru další občanská válka.