Další ruskou akvizicí je Avigdor Lieberman, v roce 2007 zastávající v izraelské vládě funkci ministra strategických záležitostí. Jeho strana převážně rusky hovořících voličů Jisrael Bejtenu - Náš dům Izrael - vypadá celkem dobře; mohla by získat 11 křesel v knesetu. Tento ruský imigrant, který byl před lety manažerem Netanjahuovy kampaně, je znám svými levicovými postoji, žije v osadě, je sekulární a zastává tvrdou politickou linii proti terorismu.
Krajně levicová organizace Mír hned (Šalom Achšav, Peace Now) zahájila v polovině listopadu 2007 plakátovou kampaň, v jejímž rámci srovnává ministra strategických záležitostí Avigdora Liebermana s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadinežádem. Tvůrci kampaně polepili stovkami plakátů, zobrazujících oba muže a heslo: „Odpůrci Annapolis jsou odpůrci míru!“, Jeruzalém, Tel Aviv i Lieberemanovu domovskou obec Nokdim.
Ministr Lieberman, který je předsedou strany Izrael náš domov (Jisrael Bejtenu), se proti kampani ohradil. „Rozčiluje mě, že ten samý Mír ihned, který protestoval proti plakátům, zobrazujícím Rabina a Perese s kefíjemi (arabskými pokrývkami hlavy) nyní obléká Liebermana jako Ahmadinežáda,“ uvedl ministrův mluvčí, který dodal, že není rozdílu mezi levicovými extrémisty z Míru ihned a mezi pravicovými extremisty jako je bývalý aktivista Kach a současný šéf Židovské národní fronty Baruch Marzel.
Ačkoliv téměř dvacetiakrová oblast v srdci Jeruzaléma, mezi ulicemi Jafskou, HaNeviim a Šivtej Jisrael, byla kdysi živým centrem s působivými stavbami, nyní je užívána hlavně jako sídlo soudu a nápravného zařízení. Ruská vláda informovala, že by areál ráda odkoupila za 100 milionů dolarů, tedy za více než dvě miliardy českých korun. Izrael je zkrátka nejen s židovskou menšinou Ruska svázán pevnou životadajnou pupeční šnůrou.
Svým způsobem levicové tendence v rozvoji židovského státu však podporuje také Norsko, v jehož čele stojí premiér Jens Stoltenberg, s vládou tvořenou dalšími devíti ministry jeho Dělnické strany, čtyřmi ministry Socialistické levicové strany a čtyřmi ministry Středové (centristické) strany.
Za vše může Norský Vládní pensijní fond - globální (Government Pension Fund - Global), dříve známý jako Národní ropný fond (National Petroleum Fund), který se stal terčem kritiky za investice do izaelských dluhopisů. Během posledního roku fond své investice v Izraeli zdvojnásobil. V roce 2006 fond nakoupil izraelské státní dluhopisy v hodnotě 500 milionů norských korun, tj. cca 1,75 miliardy českých korun.
Kritici, kterými jsou především politici norských socialistických a levicových stran, říkají, že investice umožní Izraeli „pokračovat v pronásledování Palestinců, mimo jiné budováním separační zdi. To znamená, že Izrael bude schopen budovat nová osídlení a pokračovat ve své okupační politice a to je zcela nepřijatelné,“ uvedl Martin Henriksen, šéf Dělnické ligy mládeže (Arbeidernes Ungdomsfylking - AUF), mládežnické organizace Norské dělnické strany (Det norske Arbeiderparti - DNA). Její symbol jistě ne náhodou má podobnou rozvíjející se růži, jako Paroubkova ČSSD.
Dělnická liga mládeže je „pokroková“ organizace, která podporuje vznik arabského Palestinského státu, provozuje družbu s mládežnickou organizací palestinského teroristického hnutí Fatáh a staví se proti bojkotu Hamasu.
Holt, Izrael je zemí, v níž není půda pod nohama horká jenom od slunečních paprsků.