Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Před rokem unesl Hamás a Hizballáh tři izraelské vojáky

25. června 2007

Všechno to začalo dramatem tří izraelských rodin, z něhož se vyvinula tragédie dvou států; letecké nálety izraelských stíhaček na Bejrút a přes čtyři tisíce kaťuší, devastujících sever židovského státu až po Haifu. A výsledek toho všeho? Několik stovek mrtvých na obou stranách, nejvíc na straně palestinské. A to vše hlavně proto, že Hamás a Hizballáh unesli tři vojáky státu Izrael.

V neděli 25. června 2006 ráno byl při útoku palestinských ozbrojenců v pásmu Gazy zajat dvacetiletý desátník izraelské armády Gilad Šalit z obce Mitzpe Hila v oblasti Galilei, který má dvojí občanství - izraelské a francouzské. Následující den únosci vnesli požadavek propuštění palestinských vězňů zadržovaných Izraelem (nejdříve jen žen a dětí, později i dalších).

„Gilad Šalit je naživu a v dobrém stavu. Vím, čím procházejí jeho rodiče. Nelze na něj ale pohlížet jako na oběť, protože v té době byl ve službě a ne na pláži. Bude vrácen zpět, jakmile budou osvobozeny tisíce palestinských vězňů," řekl Kadúra Fares, vysoký představitel palestinského teroristického hnutí Fatáh.

Po Šalitovi následoval únos Ehuda Goldwassera (31) a Eldada Regeva (26), zajatých dne 12.července 2006 na hranicích s Libanonem, s cílem použít je jako rukojmí. Teroristé z Hizballáhu podnikli raketový útok proti izraleskému území. Minometné granáty a rakety zasáhly kontrolní stanoviště Izraelců a osady v západní část izraelsko-libanonské hranice, včetně města Šlomi a farem Šebáa. Výsledkem bylo pět zraněných civilistů. Zároveň proniklo přes hranici několik teroristů a zaútočilo na izraelskou pohraniční hlídku mezi vesnicemi Mošav Zarit a Mošav Štula.

Během tohoto přepadu byli zabiti tři vojáci, další zraněni a dva uneseni - Ehud Goldwasser a Eldad Regev. Na místo přepadu dorazil záchranný tým. Když se zjistilo, že byli uneseni dva vojáci, rozhodlo izraelské velení o pronásledování teroristů s cílem pokusit se osvobodit unesené vojáky. Pronásledující tank Merkeva ale najel kolem jedenácté hodiny několik desítek metrů od hranic na připravený nástražný výbušný systém. Tank byl zničen, čtyři muži osádky zahynuli. Izraelská odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Ministerský předseda Ehud Olmert označil tento útok za "akt války" a odmítl výměnu unesených izraelských vojáků za uvězněné teroristy.

Zároveň obvinil libanonskou vládu, jelikož útoky byly vedeny z libanonského území, jež je pod kontrolou Hizballáhu, což odporuje rezoluci OSN a navíc Hizballáh je ve vládě Libanonu. Libanonský ministerský předseda Fúad Siniora se od útoku distancoval. Izraelské letectvo bombardovalo od časného rána cíle na libanonském území. Podniknuto bylo několik desítek náletů na muniční sklady a sídla Hizballáhu a na libanonskou infrastrukturu. Izrael ovládl libanonský vzdušný a námořní prostor a vyhlásil námořní a leteckou blokádu. Z provozu bylo leteckými údery vyřazeno bejrútské mezinárodní letiště Rafika Harírího.

Tím, že zajatci nebyli doposud propuštěni, dopouštějí se Hizballáh a Hamás porušení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701, a tím, že odmítají o nich předat jakékoli informace jejich rodinám a blízkým, porušují mezinárodní právo. Z těchto důvodů sto tisíc Izraelců, mezi nimi řada záložníků, kteří před několika měsíci bojovali v Libanonu, demonstrovalo v Tel Avivu svou solidaritu s třemi unesenými vojáky. Zazněla i kritika postupu premiéra Ehuda Olmerta.

"Sliboval, že hlavním cílem války v Libanonu bude osvobozeni zajatých vojáků, ale výsledky operace to nepotvrdily," řekl v projevu proneseném i za své kolegy záložník Icchak Urbaj: "Avšak my už dohlédneme, aby vláda neselhala znovu! Voják na bitevním poli se neopouští!"

Už rok čekají rodiny zajatých izraelských vojáků na jakoukoliv zprávu. "Zavinil to Hizballáh i vláda Izraele," řekl bratr jednoho z nich. Roční výročí se proto chystají rodiny záložáků Ehuda Goldwassera a Eldada Regeva připomenout co nejhlasitěji. Z Jeruzaléma vyrážejí na demonstrativní pochod, jehož cílem je izraelsko-libanonská hranice. Právě tam, nedaleko mošavu Zarit, členové libanonského radikálního hnutí Hizballáh oba vojáky loňského 12.července unesli.

"Strašné je, že od té doby o nich nemáme žádné zprávy. Situace se nijak nevyvíjí," řekl Regevův bratr Benny s tím, že neví "jaký je jejich zdravotní stav, jestli jsou živí či mrtví."

Spokojena s průběhem jednání o propuštění není ani Miki Goldwasserová, matka šestadvacetiletého Ehuda. "Nechci kritizovat izraelské politiky. Vím, že jim na mém synovi záleží, ale bohužel nedělají dost," stěžuje si na vedení státu. "Jejich prioritou jsou teď volby a volební hlasy," dodala v rozhovoru pro izraelský rozhlas.

Goldwasserová se rozhodla pomoct synovi po svém. Během posledního roku cestovala po světě a snažila se přesvědčit světové vůdce, aby na Hizballáh zatlačili. Několikrát při tom vystoupila ve vysílání světových televizí, včetně katarské Al-Džazíry. Nezapoměla ani na matky Libanonců, kteří sedí v izraelských vězeních.

"Věřím, že libanonské matky a ostatní příbuzní čekají stejně jako my na chvíli, kdy uvidí své milované děti doma..."

Podle Bennyho Regeva to ale zatím k ničemu nevedlo. Ačkoliv Hizballáh tvrdí, že zákulistní jednání pokračují, odmítá s kýmkoliv komunikovat. Setkání mezi zajatci a Červeným křížem neumožnil, dopisy určené zajatým vojákům nepřijímá.

"Zároveň nás mrzí, že se Evropané chovají, jako by se nic nestalo. Myslím, že je důležité, aby mezinárodní společenství stálo v těchto případech při sobě. To, co prožíváme my, se může stát rodinám i z jiných zemí," řekl Regev.

Goldwasserovi a Regevovi nejsou jediní, kteří prožívají rozčarování ze zpráv o svých dětech. Noam Šalit svého syna už taky více než rok neviděla. Tankistu Gilada Šalita zajali palestinští radikálové z Výborů lidového odporu poblíž pásma Gazy. Stejně jako v případě zbylých dvou vojáků jsou jednání o propuštění, které se snaží zprostředkovat Egypt, zatím bezvýsledná. Na rozdíl od Hizballáhu ale skupina únosců z Gazy zveřejnila informace o zdravotním stavu uneseného vojáka.

"Je v pořádku a dostává vše, o co požádá. Neublížili jsme mu, staráme se o něj v souladu s islámem," vzkázal Šalitovi staršímu únosce z Výborů lidového odporu Abú Madžahah. Šalitova matka Noam Šalit se nabídla, že pokud si to situace vyžádá, odjede do Gazy a bude figurovat jako záruka výměny svého syna. Nejmenovaný izraelský vládní představitel s neúnavností sobě vlastní uvedl notně ohrané klišé, že Izrael bude s novou palestinskou vládou jednat, jestliže Palestinci Gilada propustí. Další podmínkou bylo ukončení raketových útoků na Izrael.

Ten má nyní osm vojáků v zajetí. Jsou to Gilad ben Aviva (Šalit - Shalit), v zajetí v Gaze od 25. 6. 2006; Ehud ben Malka (Goldwasser) a Eldad ben Tova (Regev), zajatí na izraelsko-libanonské hranici 12. 7. 2006; Guy ben Rina (Hever), nezvěstný poblíž syrsko-izraelské hranice na Golanských výšinách od srpna 1997; Ron ben Batya (Arad), zajatý po sestřelení letounu v Libanonu v říjnu 1986; Cvi ben Finah (Tzvi ben Pninah - Feldman), Jekutjel Jehuda Nachman ben Sarah (Yekutiel Yehuda Nachman ben Sarah - Katz), a Zecharia Šlomo ben Miriam (Zecharia Shlomo ben Miriam - Baumel), všichni zajatí v bitvě u Sultán Jákub (Sultan Yaaqub) v Libanonu 11. června 1982.  

Rok tak uplynul ve znamení planých slibů, ultimát, výhrůžek i zklamaných nadějí na obou znepřátelených stranách. Zajatci jsou stále nezvěstní. Zavládlo mrazivé mlčení. Jako by o ně izraelská vláda nestála. Připomíná to parafrázi titulu jednoho italského filmu: Krveprolití skončilo - zapomeňte! Nadějně v této situaci snad zní jen výzva k podepsání Humanitární petice Mezinárodnímu výboru Červeného kříže. Autorem je Evropská koalice pro Izrael, se sídlem v Helsinkách.

Zajatí vojáci jsou však pořád nezvěstní, zato Hizaballáh zřejmě posílí. Rusko totiž dodalo Sýrii deset baterií moderních protiraketových raket. Jedná se o součást dodávky na základě rusko-syrského zbrojního kontraktu v hodnotě 900 milionů dolarů (více než 18 miliard korun) a další dodávky jsou na cestě.

Rakety jsou součástí ruského systému Pancir-S1 (Pantsyr-S1, kódové označení v rámci NATO je SA-22), který zahrnuje dále mobilní rakety krátkého doletu země-vzduch (SAM) s odpalovači, jež mohou být namontovány na vozidlech.

Německý týdeník Der Spiegel uvedl koncem října 2007, že na základě nepřímých důkazů lze usuzovat, že oba izraelští vojáci, unesení před 16 měsíci teroristy Hizballáhu, jsou mrtví. Článek se odvolává na informace od nejmenovaného německého zprostředkovatele, který se snažil dojednat propuštění Eldada Regeva a Ehuda Goldwassera ze zajetí.

Na rozdíl od Gilada Šalita, uneseného o dva týdny dříve palestinskými teroristy do Pásma Gazy, nejsou o Regevovi ani Goldwasserovi od jejich únosu žádné zprávy, žádné známky toho, že by žili. Červenému kříži nebylo dovoleno je navštívit, nebyl předložen žádný dopis, který by napsali. Naproti tomu Šalitovi únosci zveřejnili u příležitosti výročí únosu jeho videozáznam, jehož věrohodnost byla potvrzena.

Další indicií, že oba unesení do Libanonu nežijí, je skutečnost, že zatímco teroristé v Gaze chtějí za Šalita propuštění více než tisíce vězněných teroristů, Hizballáh chce za oba unesené nanejvýš 30 lidí. Der Spiegel uvádí, že jednání mezi Izraelem a Hizballáhem jsou v současnosti zaměřena na požadavek libanonských teroristů, aby byl na svobodu propuštěn brutální vrah Samir Kuntar. Vůdce Hizballáhu šejch Nasralláh na jeho propuštění trvá, zatímco pro Izrael je symbolem „teroristy s krví na rukou,“ které se Izrael zařekl nikdy nepropustit předčasně z vězení.

Izrael kromě propuštění Regeva a Eldada žádá také zprávy o osudu navigátora Rona Arada, sestřeleného nad Libanonem v roce 1986. Hizballáh minulý týden předal Izraelcům dopis, který Arad napsal své manželce Tami krátce po sestřelení. Manželka na základě rukopisu a použitých přezdívek potvrdila, že dopis je pravý. Bližší informace o Aradovi předány nebyly a i zde panuje přesvědčení, že je nejspíše mrtev, jinak by Hizballáh nabídl výměnu za velmi vysokou cenu.

 

Na poslední chvíli...

V pondělí 25. června se poprvé ozval Gilad Šalit. V neděli tomu byl podle občanského kalendáře přesně rok, co byl při útoku palestinských teroristů tunelem z Pásma Gazy na izraelské vojenské stanoviště na izraelské straně hranice unesen tento desátník.

Celý rok únosci vysílali o Šalitově osudu jen velmi neurčité informace, když uváděli, že je zdráv. Během posledních 2 dnů se však objevily nové informace a především slibované „překvapení“ - první nahrávka jeho hlasu.

V neděli bylo ve zprávách Kanálu 2 izraelské televize uvedeno, že Šalita drži únosci na jihu Pásma Gazy v bunkru několik metrů pod zemí, poblíž obce Šabúra. S odvoláním na informace Hamasu bylo dále sděleno, že celý kryt je obložen výbušninami a nástrahami, tak aby došlo k detonaci, pokud by se někdo „nezvaný“ snažil o vojákovo osvobození. Izraelští představitelé se k těmto informacím odmítli vyjádřit.

Mluvčí Lidových výborů odporu, organizace napojené na Hamás, řekl, že „Šalit je živý a ve velmi dobrém stavu. Jeho zdraví je dobré a je v pořádku. Pečujeme o něj podle našich náboženských zásad, jak jednat s válečnými zajatci.“

Současně však byla webu teroristů zveřejněna audionahrávka, údajně Šalitova hlasu. Nahrávka v hebrejštině začíná slovy: „Jsem voják Gilad, syn Noam Šalit.“

Šalitův otec uvedl, že ačkoliv obsah nahrávky nemusí být projevem synovi svobodné vůle, jedná se skutečně o jeho hlas. Vojenští představitelé zatím autenticitu nahrávky nepotvrdili. Pokud je pravá, pak jde o první známku, že unesený voják je naživu – anebo byl v době pořízení nahrávky.

Noam Šalit, která nedávno ostře kritizovala izraelskou vládu za neschopnost pomoci unesenému, včera uvedla, že má za to, že prohlášení jejího syna o špatném zdravotním stavu je „výmysl“ jeho únosců z Hamasu. Také odmítla synovo prohlášení, že Izrael musí propustit vězně, aby zajistil jeho propuštění, když uvedla, že prohlášení mohlo být učiněno pod nátlakem.

„Je mi líto nedostatku zájmu izraelské vlády a armády o mě a jejich odmítnutí požadavků Kattam el-Kassam (Brigád Kassám),“ řekl její syn. „Je jasné, že pokud mě chtějí osvobodit z vězení, musí přijmout jejich požadavky, zejména proto, že jsem byl součástí vojenské operace pod vojenským velením a ne drogový dealer... Mám velkou důvěru v moji vládu, že se více zaměří na můj případ a přijme požadavky mudžahedínů,“ pokračuje zpráva.

Nahraný hlas také hovoří o lásce a stesku po jeho rodině a že „Palestinci také mají matky a otce a jejich děti se jim musejí vrátit.“

Brigády mučedníka Izz el-Dina al-Kassáma jsou Hamásem podporovanou vojenskou organizací, jednou ze tří skupin, jejichž členové se podíleli na přepadu vojenské základny Kerem Šalom, z níž byl Šalit unesen. Další ze skupin, podílejících se na přepadu, byla na Fatáh napojená Armáda islámu, která také drží novináře BBC Alana Johnsona.

Informace o možnosti blízkého Šalitova propuštění se v minulosti objevily již několikrát a vždy se jednalo o planou naději. Únosci požadovali, aby Izrael výměnou za propuštění živého vojáka propustil z izraelských věznic až 1400 palestinských Arabů, vězněných za různé teroristické činy. Izrael, který zpočátku „obchod“ odmítal, postupně změnil názor a nakonec už byla předmětem sporu jen otázka propuštění „teroristů s krví na rukách.“ Tato snaha však ani přes egyptské zprostředkování nebyla úspěšná, když i Egypťané připustili, že kvůli obstrukcím na palestinské straně.

Izraelský vicepremiér Chaim Ramon (Kadima) 29. srpna 2007 uvedl, že Izrael před třemi měsíci odmítl nabídku Hamásu, podle níž měl být desátník Gilad Šalit vyměněn za 450 vězněných palestinských teroristů. Důvodem odmítnutí byla skutečnost, že seznam obsahoval jména vězňů s „krví na rukou.“ Izrael proto požádal Hamás, aby předložil jiný seznam, ale k tomu dosud nedošlo.

O tom, že palestinští únosci nejednají se svými zajatci v rukavičkách, dokazuje případ jejich reakce na zvěsti, že má být osvobozen britský novinář. Únosci britského reportéra Alana Johnstona jsou připraveni ho zabít, pokud by se ho někdo pokusil osvobodit. Navlékli mu na tělo vestu s výbušninami jako sebevražednému atentátníkovi a jsou přichystáni je odpálit.

"Situace je nyní velmi vážná," tvrdí na videozáznamu Johnston. "Jak můžete vidět, byl na mě připevněn pás s výbušninami. Sdělili mi, že jej odpálí, pokud by se někdo pokusil vniknout do této oblasti," tlumočil hrozbu palestinských radikálů z málo známé skupiny Armáda islámu, která ho zadržuje již od 12. března.

Pětačtyřicetiletý reportér má na těle modrobílou vestu s výbušninami zavěšenou na černých popruzích. Vypadá unaveně, ale není na něm vidět žádné zranění.

Týden poté...

Novinář britské BBC Alan Johnston, unesený 12. března 2007 organizací Armáda islámu v Gaze je na svobodě. Představitelé Armády islámu, napojené na hnutí Fatáh „umírněného“ předsedy autonomie Mahmúda Abbáse jej v noci na dnešek předali do rukou teroristů Hamásu. Ti pak jeho propuštění využili jako propagandistickou reklamu svého krvavého hnutí.

Johnson po propuštění uvedl, že je šťasten, že byl osvobozen. Dodal, že měl během 114 dnů věznění strach, byl dvakrát nemocný a únosci jej bili až krátce před předáním Hamásu.

Po propuštění se Alan Johnson objevil ve společnosti usmívajícího se vůdce Hamásu Ismajla Haníjí, kterému poděkoval za pomoc ve snaze o jeho propuštění. Poděkoval i všem dalším zúčastněným, včetně 200.000 signatářů petice BBC.

Bylo to dojemné a trapné. Novinář BBC se napřed dlouze objímal se svým zachráncem expremiérem Haníjou, ten se jen usmíval a naslouchal, jak jeho lidi chválí Alan Johnson, že jako jediní zmohli kruté únosce. To byl ale ,kumšt´, když Hamás s pomocí nakradených zbraní obsadil celou Gazu a měl v ní neomezenou moc.

O tom, že mezi Palestinci vypukla občanská válka a bratrovražedný boj měl za následek několik stovek obětí, nikdo nic. A hrdinný novinář BBC asi zapomněl, jak čtyři roky srdceryvně popisoval tu hrůzu, když izraelští vojáci zabili nějakého Palestince. Jakmile se vraždili muslimové sami mezi sebou byl klid, mlčení, rozpačité úsměvy a široká ramena hrdinů.

Hamásu se zkrátka podařil skvělý propagandistický tah, když prokázal, že na rozdíl od Fatáhu dokáže v Gaze prosadit svoji vůli a zajistit propuštění uneseného západního novináře. Současně ponížil vůdce Armády islámu, klan Dormuš, který je napojen na al - Kajdu a při bojích v Gaze pomáhal Fatáhu.

Podle Ezra HaLevi ze zpravodajského serveru Arutz Sheva - Israel National News zatkli vojáci tajné izraelské vojenské jednotky v srdci Gazy v prvních dnech září 2007 vysokého představitele Hamásu, zodpovědného za únos desátníka Gilada Šalita. Izraelští vojáci, převlečení za místní Araby, zatkli Muhaveše al-Kadího poblíž přechodu Rafiah mezi Gazou a Egyptem. Operace byla provedena více než kilometr od hranic Pásma Gazy, v oblasti, která je hustě osídlena a je baštou Hamásu a jeho Výkonných sil.

Podle Hamásu ale byli izraelští vojáci oblečeni do uniforem hamásovských Výkonných sil a přijeli ve voze Subaru. Hamás se nejprve domníval, že al-Kadi byl zatčen příslušníky konkurenčního Fatáhu, v reakci na páteční střety mezi oběma skupinami. Palestinské zdroje uvádějí, že vojáci tajné jednotky přijeli na oslem taženém povoze, vezoucím potraviny a před realizací zatčení se bavili s místními Araby. Al-KAdi pracoval v tu dobu na pozemku u svého domu.

Členové Hamásu se údajně chystali podniknout odvetu proti Fatáhu, než se dozvěděli, že ti, kdo zatkli jejich muže, jej odvezli k hranicím Pásma Gazy s Izraelem a byli odtud přepraveni izraelskými vrtulníky. Veřejnoprávní rozhlas Hlas Izraele (Kol Jisrael) potvrdil, že vůz s al-Kadim směřoval ke gazanskému letišti v Dahaníji, když jej lokalizovaly izraelské helikoptéry a vyzvedly vojáky.

Premiér Ehud Olmert komentoval tuto operaci, když po pravidelném zasedání vlády řekl: „Chci pochválit odvážné a neobvyklé operace bezpečnostních sil, které jsou zaměřeny na omezování aktivit teroristických skupin.“



Mezi ortodoxními Židy v jeruzalémském Mea Še´arimu
Pohled na Jeruzalém
Před odchodem na frontu...

Snímky Břetislav Olšer