Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Láska hory přenáší a často mění i státní příslušnost...

Je to jako romantický příběh z červené knihovny; on a ona, sympatický mladý pár, zamilovaný a navíc se věnující jednomu sportu - střelbě ze vzduchové pušky a malorážky.

A oba se dostali na Olympiádu do Pekingu, kde si každý vystřílel jako na čínské "pouťové" střelnici místo papírové růže nějakou tu olympijskou medaili.

A také nějaký ten milionek na vysněný domek. Zaslouží si ho, za ty nervy a dřinu; pořád to ještě není pět milionů v českých za týden...

Kateřina Kůrková, dnes Emmons, a její muž Matt. Mohli si vydělat ještě jednou tolik, kdyby Matt nezískal jen stříbrnou medaili za střelbu s libovolnou malorážkou vleže. Mohl mít i zlatou v malorážce na 4x30 ran, ale prostě netrefil a z prvního místa bylo jen "bramborové" čtvrté místo.

Takže jen za vzduchovkové zlato milion, za malorážkové stříbro polovina, Matt také za druhé místo něco dostal, a můžou začít stavět. Zatím ještě bez garáže a zahrady. Snad se v Londýně její muž trefí, jak má, a americká hacienda v Coloredu bude jako vyšitá.

„Přišli jsme o spoustu peněz, ale nedá se nic dělat. V životě jsme nic neměli, takže jsme ani nic neztratili, když se Matt z první příčky propadl na čtvrtou,“ brala Kateřina s úsměvem manželův propadák.

Jak sama přiznala, manželovo selhání mu nevyčetla. Asi ho opravdu miluje...

„Jen doufám, že za čtyři roky v Londýně se mu závod konečně povede a i jemu zlato na krk pověsí... Už proto, abychom v našem baráčku měli nejen mou, ale i jeho zlatou, protože já svou kolekci samozřejmě do Ameriky odvezu. Medaile mají být tam, kde člověk žije,“ prozradila Kateřina Kůrková, vlastně Kurka - Emmons, že zlato a stříbro v Čechách nenechá.

Asi je zcela přebytečná otázka, proč by si třeba nemohl Matt přivést svoje medaile do Česka, aby je měl tam, kde žije...?

Má recht, ještě by mu je u nás někdo ukradl a výhodně prodal ve sběrných surovinách...

Inu, je to samozřejmé, opět nelze nic jiného, než popřát hodně štěstí a hlavně našemu střeleckému sportu, aby také neplatilo, že země, v níž sportovec žije, tu také reprezentuje.

Třeba v olympijském Londýně za čtyři roky ještě nebudou oba dojetím slzet u společné hymny státu s vlajkou se třinácti pruhy a padesáti hvězdičkami...

Každý doufá, že se změnou bydliště, nedojde i ke změně státní příslušnosti, někdy možná i k záměně národnosti.

Paní Emmons nevyloučila tuto možnost. Na americké občanství, jak se sama přiznala, bude čekat podle zákona nejmíň tři roky, takže o ně zřejmě už požádala...

Ještě, že se podle jména Katty pozná, že jde o ženu. S příjmením Emmons, bez kdysi rodného -ová, to lze poznat ztěží...

Každý však má právo bydlet, kde chce a jmenovat se, jak uzná za vhodné a reprezentovat, koho chce, a ne podle toho, kdo mu vytvořil podmínky k tomu, aby vítězil...

Good luck!