Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Mají Češi na svědomí kanadský multikulturní zákon...?

Jedním z největších center emigrace českých a slovenských azylantů se stala počátkem 70. let minulého století ontárijská metropole Toronto. Existují zde české obchody i slovenské kostely, ale též amatérské Nové divadlo, jehož soubor tvoří česko-slovenští imigranti, a v němž se hrály za hostování Josefa Zímy, Stelly Zázvorkové, Jiřiny Bohdalové či Václava Postráneckého a dalších herců také hry Josefa Škvoreckého i Jiřího Voskovce.

V letech 1986-87 byl v čele zdejšího Českého a slovenského sdružení v Kanadě Čechokanaďan Jiří Corn, který se zasloužil o prosazení legislativní změny - Zákona č. 93 na ochranu kulturního pluralismu, tzv. multikulturalismus. Ten dodnes zajišťuje azyl všem utečencům, které jejich vlády neuměly, nebo je nechtěly ochránit před rasovým či domácím násilím a diskriminací.

Napřed ale bylo v roce 1939 založeno Československé národní sdružení v Kanadě, jehož devadesát poboček od Vancouveru po Halifax poskytovalo především materiální a morální pomoc rodné vlasti, okupované fašisty. O zhruba půl století později, na 45. sjezdu Čechoslováků v kanadském Londonu, které projednávalo v roce 1990 reorganizaci Československa ve federaci, bylo do názvu místo proslule ,vyhádané´ středoevropské pomlčky vloženo písmenko ,a´, čímž začalo existovat České a slovenské sdružení v Kanadě.

,,Z toho všeho vyplývá povinnost sdružení obhajovat práva Kanaďanů českého a slovenského původu, stejně jako Čechů a Slováků romského původu, kteří přicházejí do země javorového listu nyní," říká právník J. G. Kubeš, který se narodil v roce 1955 v Košicích a v osmašedesátém patřili se svými rodiči k první vlně uprchlíků do Toronta. ,,Sdružení je placeno kanadskou vládou, aby všem těmto imigrantům poskytovalo informace o volných místech, pomáhalo jim při hledání bytů a zprostředkovávalo právnickou pomoc. Za to všechno se nemusí první tři roky pobytu v Kanadě nic platit..."

,,Kanadský multikulturalismus je velmi nebezpečná věc, která by neměla být podporovaná. Severní Amerika je proto tak veliká a silná, že v ní splynuly národnosti celého světa, které spojuje jeden jazyk - angličtina. Je to ale něco jiného, než co dnes chtějí menšiny - aby každá etnická skupina měla svoji školu s vyučovacím jazykem jejich dávné domoviny," řekl mi Josef Škvorecký, když jsme spolu oslavovali jeho narozeniny.

,,Mají snad lidé, kteří se sem přistěhovali, zapomenout na svoji rodnou kulturu?"

,,V Kanadě nikdo nikomu nebere jeho národnost, ani kulturu, ale protože jste se dobrovolně přesunuli do této země, musíte se přizpůsobit jejím pravidlům," říká Josef Škvorecký důrazně. ,,Pokud někdo chce být Kanaďanem, musí se prostě stát jeho novou mateřštinou angličtina nebo franouzština, nejlíp obě řeči. A když chtěji rodiče, aby se jejich děti učinily svému rodnému jazyku, mohou tak činit po škole třeba tak, jak to dělají čeští školáci, jež mají vyučování češtiny v sídlišti Masaryktown."

,,Kanada má přistěhovaleckým zákonem schválený seznam několika stovek profesí, které má zájem obsadit odborníky ze zahraničí," říká G. J. Kubeš. ,,Kdo z cizinců splní stanovené podmínky, hodnocené určitým počtem bodů, jde před imigrační soud. Když projde, dostane ihned práci a do tří let kanadské občanství. Za tuto službu platí klient právníkovi 4000 USD. Když neuspěje, polovina z tohoto vkladu je mu vrácena."

Počet lidí, kteří se každoročně do země javorového listu doslova hrne, je obdivuhodný. Když si ale připomenu její rozlohu a k ní nevelký počet obyvatel, je mi jasné, proč může ročně přijmout až 200 tisíc přistěhovalců, z toho asi 170 tisíc je legálních a dalších asi 40 tisíc může žádat o uprchlický azyl.

,,Je zde rovněž zákon, který říká, že není možné vpustit do země nikoho, kdo se ve své bývalé zemi dopustil trestného činu, za níž je v Kanadě trest ve výši deseti a více let vězení," vysvětluje mi G. J. Kubeš. ,,Kanadské imigrační soudy zajímá posledních pět let každého žadatele o status uprchlíka. Pokud tento člověk spáchal zločin před více než pěti lety a trest absolvoval, nebo byl rehabilitovaný, je šance, že soud rozhodne v jeho prospěch. Pokud se ale dopustil kriminálního činu během posledních pěti let, je zbytečné o azyl žádat."

Na slova George Kubeše si vzpomínám ve chvíli, kdy hovořím s Alešem Březinou, šéfredaktorem krajanských novin Satellite v Torontu. Také on ve svém listu připomněl v souvislosti s emigrací Romů do Kanady českého myslitele Přemysla Pittera, který jako emigrant pečoval o lidi v uprchlických táborech, k čemuž mu dodávala morální sílu jeho spolupráce s Romainem Rollandem a Albertem Einsteinem.

,,Podle vzoru Přemysla Pittera byla v Ostravě založena první základní škola, která se pokusila řešit problém výchovy romských dětí," říká Aleš Březina. ,,Jejich potomci se dnes snaží najít nový život v Kanadě, kterou jim však česká média nerealisticky představila jako pozemský ráj. Neví se však, že v Kanadě je mnohem vyšší pracovní tempo než v ČR, že je tady také velká nezaměstnanost, ale zato mnohem kratší dovolená..."

Pro mnohé Čechy toužící po kanadském azylu je velkým zděšením zjištění, že Kanaďané chodí do práce také o víkendech. Ne však proto, aby si přivydělali. Za sobotu a neděli nedostanou ani dolar, protože pracují jen proto, aby si udrželi svoji pracovní pozici. Je zde dobrým zvykem projevovat loajalitu k zaměstnavateli a zvýšit tak své šance pro případ, že by došlo k propouštění a oni se pro svoji pracovitost neocitli na seznamu těch, kteří přijdou jako první o zaměstnání. Práce je totiž v Kanadě neustále to nejcennější. Alespoň pro rodilé Kanaďany.

"K mým příbuzným, kteří počátkem roku 1997 žádali na letišti v Torontu o status uprchlíka, se celníci chovali velmi vlídně. Hned zavolali tlumočníka, odvezli je do motelu, kde jim dali dolary na stravu," vzpomíná Vojtěch Gurvay z Frýdku - Místku. "Když jsem po půlroce přiletěl já s manželkou a dvěma dětmi, byli už tvrdí. Prý nedostaneme nic a budeme bydlet pod mostem. My jsme ale věděli, že je to jen psychologická válka imigračních úředníků. Kdo v ní vydržel, ten vyhrál. Kanadský zákon totiž přikazuje utečence přijmout..."

Kanadský multikulturní zákon je velmi liberální; využívají ho hlavně moravští Romové - v devadesátých letech i nyní, ihned po zrušení víz. Důsledek této levicové politiky má pro kanadské hospodářství značně nepříjemné dopady. Podle Waltera Droegeho, šéfa extrémního pravicového hnutí Herritage Front - Cesta dědictví, má současná země javorového listu tak vysoký zahraniční dluh, že jeho denní úroky jsou vyšší, než kolik vybere Kanada za den na daních...

Jestli je to fakt, potom nezbývá, než si s kanadskými deseti provinciemi a třemi teritorii v rámci Commonwealth of Nations vzdychnout: God save the Queen!