Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Máme ropu, Mekku a Medinu, kdo je víc...?

Co říct o Saúdské Arábii? Že jde o království, zaujímající většinu plochy Arabského poloostrova v jihozápadní Asii, jež má více než 24 milionů obyvatel, rozlohou 2 218 000 kilometrů čtverečních je 14. státem na světě (28krát větší než Česko) a patří díky zásobám ropy také k nejbohatším.

Ropa tvoří téměř 95 procent vývozu země, v níž má absolutní moc král Abdalláh ibn Abd al-Azíz , volený parlament neexistuje. Ze Saúdské Arábie také pochází většina útočníků na New York z 11. září 2001. Narodil se zde také šéf al-Kájdy Usáma bin Ládin.

Saúdové si o sobě myslí, že nad ně není. My máme Mekku a Medinu, kdo je víc...? Říkají se směšnou hrdostí jako praví muslimové. Průměrný Kuvajťan pracuje denně asi 18 minut, když si v této zemičce v Perském zálivu na všechno najímají zahraniční odborníky. Podobně činí i Saúdové, kteří obsazují řadu nepopulárních pracovních míst lidmi z Asie, Filipín, Jordánska, Indonézie, ale také z Česka.

Jedním z nich je 38letý Martin Růžička, který pracuje už skoro dva roky v rijádské nemocnici Sultan bin Abdulaziz Humanitarian City. Do země se dostal po složité administrativě přes Spojený státy, kde se dozvěděl o možnosti působit v Saúdské Arábii jako zdravotní bratr. Předtím pracoval v české nemocnici jako zdravotník.

A jak si zvykal na saúdsko-arabské pracovní a platové prostředí?

"Co se týká platu, jsme rozděleni do čtyř platových kategorií a každý je zde finančně ohodnocen stejným násobkem běžného platu v zemi svého původu, například americká zdravotní sestra tu má zhruba tři a půlnásobek platu, který pobírala doma v Americe, její filipínská kolegyně zase má stejný násobek platu, který měla na Filipínách a tak podobně. Že jsou tyto platy diametrálně odlišné, je jasné. V praxi to znamená, že často zkušenější sestra s mnohem delší praxí tu bere mnohem méně, než její kolegyně z jiné, finančně atraktivnější platové třídy, i když má jen pár let po škole..." říká Martin Růžička.

"Odměňováni jsme v saúdskych riyalech, což je měna, která má již roky stejný převodní kurs k americkému dolaru, takže při jeho neustálém poklesu bereme čím dál méně. Když jsem tu před dvaadvaceti měsíci začínal, byl kurs zhruba 5,50Kč za riyal, dnes je to už jen asi 4,70Kč. A plat se samozřejmě nezvyšuje - je fixní pro každou platovou třidu, bez ohledu na denní nebo noční směny či práci o víkendech."

Podobně je to i s ubytováním. Personál vyšší kategorie má nárok na samostatný pokoj, kdežto zaměstnanci z nižší kategorie se tísní na pokojích po dvou. Ale vzhledem k tomu, že ubytování je poměrně luxusní a zdarma, tak je to pořád nadstandard. Rovněž doprava do zaměstnání je zdarma, stejně jako oblíbené výpravy za nákupy pronajatými autobusy do různych částí města do místních tržnic a supermarketů. Jezdí se tak šestkrát týdně ráno i večer. O víkendech se ještě občas pořádají výlety do zajímavých přilehlych lokalit, opět na náklady zaměstnavatele.

"Stravování v nemocniční "kafeterii" je vcelku ucházejiící a cenově přijatelné, prvních několik měsíců jsem se těšil na pokrmy pro mě do té doby exotické a zajímavé, s přibývající dobou se strava až na výjimky stala nudně monotónní s pravidelně se obměňujícím setem receptů typu kuře, hovězí nebo skopové a rýže, případně ryba a brambor. Ale na výběr je i několik druhů zeleninových a ovocných salátů, takže vynalezavý Středoevropan zde až na kritický nedostatek pokrmů z vepřového masa nouzí netrpí..." dodává Martin Růžička.

Velmi oblíbenou zdejší pochoutkou je kabza - kuře vařené společně s rýží, ve které jsou mimo jiné i rozinky, což je překvapivě chutná kombinace připravy rýže. Z arabských receptů stojí za pozornost nápadité a různorodé sladkosti, a kdo není přitelem "bilého jedu" a pije i kávu hořkou, ten musí uznat, že se sladkým si saúdské kuchařky skutečně vyhrály. Co velmi chutná a je rovněž místní specialita gahva, velmi hořký čaj, k němuž se zakusují sladké přezralé datle.

Z jídel je oblíbená též velmi ostrá indická kuchyně. Pozřít takové kuře na kari nebo upravené se směsí koření masala někdy představuje skutečnou výzvu a i človek navyklý na pálivé pokrmy se dosti zapotí... Alkohol je zde samozřejmě zakázaný. Za výrobu a pití alkoholu jsou v Saúdské Arábii, jako ve všech muslimských zemích, přísné tresty.

"V současnosti pracuji na dětském oddělení. Máme u nás děti zhruba od jednoho roku do patnácti let, s nimiž jsou na pokojich opatrovníci caregiveri, tedy většinou jeden z rodičů, nebo sitter, obvykle dívky z Indonésie, Bangladeše, Sri Lanky a podobně. Někdy jsou s dítětem jak rodič, tak sitter. Na jednom z pokojů byl do včerejšího dne i pacient Majed Abdullah Basawad, devítiletý mentálně postižený chlapec z Jeddy. Nejprve byl jen s matkou, po pár týdnech se připojila sitterka z Indonézie, která byla u rodiny zaměstnaná už asi sedm měsíců. Jde o dvaatřicetiletou Boyatte Ahmeed, matku dvou dětí.  Po nějaké době jsme si všimli, že něco není v pořádku; dívka byla stále zamlklá, nikdy se neusmála a v očich měla dívný strach. Postupně jsme se začali dozvídat od ostatnich caregiveri a sitterek i rodičů dětí z jiných pokojů drsnou pravdu. Matka indonézskou služku trestala bitím..."

Pri jedné příležitosti, kdy tato žena nebyla v dohledu, se dívka svěřila, že za celých sedm měsíců neviděla žádné peníze a pas jí byl odebrán hned po příjezdu k rodině. Plakala a řekla, že byla právě zbita, což se podle jejích slov děje velmi často. Vzhledem k tomu, že chudá dívka z Indonézie je pro Saúdy méně než pes, nikdo by ji to nevěřil, kdyby si stěžovala. V pátek 18. ledna však byl Martin Růžička svědkem, jak mentálně postižený syn udeřil svou opatrovatelku do tváře.

"Snažil jsem se mu svojí mizernou arabštinou vyčinit a říct mu, že se to nesmí, ale věděl jsem, že ve své nevědomosti činí pouze to, co viděl každý den u své vlastní matky. Vše jsem ohlásil našim lékařům, jihoafrické staniční sestře, našemu nemocničnímu patient relation a case managerce a doufal jsem, že se něco změní. Doporučil jsem psychiatrickou konzultaci pro pacienta kvůli jeho agresivnimu chování a také jsem se zmínil, že se domnívám, že je dívka denně bita matkou pacienta..." vypráví Martin Růžička.

Zdálo se, že věci dostanou správný spád, když další den matka dívku znovu udeřila do obličeje tak silně, že Indonézanka musela byt poslána na vyšetření na ARO poté, co ji jordánský lékař uviděl plačící při vizitě. Byla přivolaná i policie a doslo k dohodě, že matka dívce vyplatí plat za celou dobu jejího pobytu v rodině, zaplatí jí letenku do Indonézie a vratí cestovní doklady. Plat to měl být dosti vysoký, když měsíčně měla dostávat podle smlouvy kolem 500 saúdských riyalů, tedy asi 2 500 Kč.

"Dívka nám s pláčem říkala, že jí nevadí, když plat nedostane a přijde o všechny věci, které měla u tyranské rodiny, jen když bude moci letět domů do Indonézie. Některé sestry a její krajanky se složily, aby měla na letenku. Když jsem ale přišel další den do práce, zjistil jsem, že Boyatte se musela vrátit k rodině do Jeddy, kde sloužila. Všechna moje snaha přišla v niveč, i telefonování na indonézskou ambasádu a dohadování s rijádskou policií a nemocniční ochrankou. Nakonec to zřejmě dopadne tak, až se vedení nemocnice dozví o mé angažovanosti v tomto případu, že dostanu vyhazov. Stejně mi už končila smlouva. Saúdi jsou hrozně namyšlení. Co pro ně znamená chudá asijská dívka. Mají přece Mekku a Medinu, nejsvětější místa islámu, kdo je víc...?

P.S.: Martin Růžička pochází z Aše, vyučil se zámečníkem a pracoval jako topič. V roce 1995 odešel do Prahy, kde absolvoval kurz Osobního asistenta pro tělesně a mentálně postižené. Jako sanitář v Domově důchodců v Solinově ulici v Praze 6 vystudoval večerní zdravotní školu a začal pracovat v Psychiatrické léčebně v Bohnicích, poté ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a v Léčebně pro dlouhodobě nemocné. Absolvoval též kurz znakové řeči a jako osobní asistent působil u Pražské organizace vozíčkářů. V USA byl 18 měsíců jako asistent mentálně postižených ve společnosti North Shore Arc v Danvers, stát Massachussetts. Po návratu do Česka se stal zdravotním bratrem na oddělení hemodialýzy v nemocnici na Strahově - VFN - a před odletem do Saúdské Arábie na hemodialyzačním oddělení firmy B-Braun v pražských Nuslích.