Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Mír na Blízkém východu a Palestina novým Kuvajtem?

Natan Šaranský, bývalý ministr ve vládě Ariela Šarona, včera označil demokratického kandidáta na prezidenta USA, senátora Baracka Obamu, za „riziko“ pro Izrael. Osobní přítel George W. Bushe by dal přednost republikánskému Johnu McCainovi.

Skeptici upozorňují, že prostřední jméno senátora Obamy je Hussein. Obama se brání tím, že ale jeho první jméno v hebrejštině znamená „požehnaný“ a lísavě před Židy prohlásil, že Jeruzalém musí být pouze jednotným a věčným hlavním městem Izraele.

Rozhořčený arabský odpor Obamu přiměl rychle obrátit a své prohlášení korigoval sdělením, že o budoucím statutu města musí rozhodnout Izrael a Palestinská samospráva.

Teď už to vím zcela jasně, že z Obamy jako budoucího prezidenta USA má Izrael obavy také proto, že by mohl unáhleně začít podporovat vznik Palestiny a definitivního, i když pořád ještě iluzorního míru na Blízkém východu; klid izraelsko-palestinských vztahů by poté už nebyl pouhou iluzí a utopií pacifistů.

Už je mi asi zřetelnější, proč se Izrael zdráhá a Hamas nemíní uznat právo na jeho existenci. Celý problém se jmenuje zemní plyn na dně Středozemního moře ve vodách, jež údajně náležejí Pasmu Gaza.

Brzy by tak Gaza nemusela vůbec plyn z Egypta potřebovat. Asi třicet kilometrů od pobřeží Pásma Gaza jsou totiž na dně Středozemního moře ložiska plynu, která zaujala mezinárodní těžařské firmy.

V jednom poli se ukrývají rezervy zemního plynu odhadované na biliony kubíků. A existují oprávněné předpoklady, že tam jsou i další těžební pole.

Vyjednávací tým v čele s Nigel Shawem z British Gas už řádně koupil těžební práva na plyn v Gaza Marine, jak se sluší a patří v naftovém a plynárenském průmyslu.

Původní izraelské obavy, že by dolary za dodávky plynu mohly skončit v rukou Hamasu, byly vyřešeny už minulý rok, kdy byl založen zvláštní trust fond tak, aby bylo jisto, že mezinárodní peníze poplynou jen do rukou Mahmouda Abbase, prezidenta Palestinské autonomie a vůdce Fatahu.

Jak bylo uvedeno na webových stránkách The Oil Drum:Canada, v letošním červnovém textu Oil Megaproject Update, Izrael je připraven podepsat obří kontrakt na dodávky plynu z pobřežních vod Pásma Gazy, a to na 15 let v hodnotě více než čtyři miliardy dolarů.

Bývalý premiér Ariel Šaron měl k projektu jednoznačně odmítavé stanovisko. Vadila mu závislost Izraele na dodávkách strategické suroviny z nepřátelského území, což by bylo značné riziko.

Současná vláda se však přiklání k patetickým názorům prezidenta Šimona Perese, že obchodní dohody s Palestinskou správou a vzájemná závislost posílí mír.

Obchodní smlouva by přinesla Palestinské samosprávě příjmy ve výši nejméně jedné miliardy dolarů, výměnou za to, že zajistí kolem deseti procent izraelské roční energetické spotřeby.

Zatím je však ve hře pouze egyptský plyn a Izrael rázně znovu požaduje, aby se peníze za něho nedostaly do rukou Hamasu. A to je další potíž; Hamas jasně zvítězil se svým radikálním protižidovským programem ve volbách.

Egyptský ministr pro ropné hospodářství Sameh Fahmi proto přislíbil Palestině za egyptský plyn pro nepřátelský Izrael pomoc s rozvojem pobřežních nalezišť zemního plynu.

Zkapalněný egyptský zemní plyn tak začal do izraelského přístavu Aškelon proudit podzemním plynovodem na konci letošního února a jeho množství činí zhruba 2,5 procenta egyptské denní produkce této suroviny.

Hamas ihned prohlásil, že po Sderotu bude Aškelon dalším cílem palestinských raket kasam.

Smlouvu o dodávkách plynu uzavřely v roce 2005 státní společnost Israel Electric Company a izraelsko-egyptské konsorcium. Podle ní má Egypt ročně do Aškelonu dodávat 1,7 miliardy kubických metrů zemního plynu, a to až do roku 2023.

Většina Egypťanů ale stále považuje Izrael za svého úhlavního nepřítele, a to i přesto, že Káhira podepsala mírovou smlouvu s židovským státem už v roce 1979.

V případě budoucnosti palestinského plynu z moře u pobřeží Gazy existují tři hypotézy;

Utopická nastiňuje: Hamas uzavře smír s Fatáhem, společně vytvoří svobodnou Palestinu, uznají nárok Izraele na existenci v jeho území a budou se sousedsky, jako správní pokrevní bratři, dělit o plyn s židovským státem...

Hypotéza virtuální: Hamás bude dál bombardovat Sderot a Aškelon, plyn si nechá jen pro své zisky a místo toho, aby na jeho prodeji židovskému státu vydělával miliardy, raději na jeho plynovodu přitáhne kohoutky, aby zničil Izrael ekonomicky.

Hypotéza reálná: K žádné dohodě o nezávislosti Palestiny nedojde, Izrael bude dál ovládat Palestinskou autonomii a moře kolem Pásma Gazy a plyn budou těžit ropno-plynařské firmy z USA.

Tak jako servisní akciová společnost Haliburton v Iráku, v níž byl ředitelem do roku 2000 viceprezident USA Dick Cheyny...

Ta má jasná pravidla: postavíme vám za své miliardy těžební zařízení, ale následujících patnáct roků nám bude patřit 80% zisku z prodeje plynu. Po patnácti letech bude vše získáte vy, včetně toho, že si už ve vlastní režii opravíte těžební stroje...

Realistická vize ale hovoří pesimisticky; kde by vzala Palestina miliardy dolarů na zaplacení vybudování těžebních zařízení v moři u Gazy?

Za dvacet roků už jí totiž nezbude ani groš z dnešních darovacích 7,4 miliardy dolarů od účelových filantropů světa.

Evropská unie; 650 miliónů dolarů, Spojené státy 555 milionů dolarů, Saúdská Arábie 500 milionů dolarů. Velká Británie 490 miliónů dolarů, Francie 300 miliónů a Německo 290 miliónů. Japonsko dodá dalších 150 milionů dolarů...

Za hypotetických dvacet roků Palestinci darovací obolus dávno prokonzumují a prohýří. První pokus učinili gazanští Arabové prolomením egyptské hranice, aby následně utratili okolo 480 milionů dolarů, tj. asi 8,6 miliardy korun.

Odhaduje se, že do Egypta během letošního března přišlo z Pásma Gazy 700.000 lidí, tedy asi polovina obyvatel Pásma.

Kdoví, možná též bude v roce 2030 z Palestiny už plynová velmoc, bohatá jako Kuvajt a Emiráty...

Takže, posuďte sami, jestli je mír na Blízkém východu jen iluzí a utopií pacifistů...