Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Muslimové neuznávají slova mír, přátelství a smíření

Tak a máme to tady znovu. Předem se omlouvám, že dávám přednost textům o Židech a Izraeli, ale jako novinář jsem byl v židovském státu několikrát, napsal o něm čtyři knížky a mám tam spoustu přátel, takže můj vztah k nim je nabíledni, přestože jsem autorem i cestopisů z JAR či Kanady.

Vím proto, že radikální muslimové neuznávají slova jako mír a přátelství či smiřlivá gesta. Platí strohé heslo: NIkdy se k nim neotáčet zády...

Vzpomněl jsem si na svoje demonstrování se členy izraelského hnutí Shalom Achshav - Mír hned. Manifestace se uskutečnila v Jeruzalémě na počest výročí smrti Jicchaka Rabina. Většinou mladí Židé měli své heslo: "Mír lze uzavírat pouze s nepřáteli!"

Bylo v tom kus logiky; mezi přáteli je přece vždycky jenom mír... Ovšem záleželo také na tom, co si o tom mysleli právě oni nepřátelé...

Hizballáh je stále ve válečném stavu s Izraelem. Nedávné únosy izraelských vojáků se podle něho ukázaly být efektivní taktikou. Navíc chce Hizballáh odvetu za likvidaci svého druhého nejvyššího představitele Imáda Mugníji, který zemřel v únoru 2008 při atentátu v syrském Damašku.

Ve skutečnosti Hizballáh vydal těla dvou zajatých a zabitých vojáků Eldada Regeva a Ehuda Goldwassera, zatímco židovský stát propustil pět živých libanonských zajatců a 197 těl padlých bojovníků Hizballáhu.

Slutečnost, že se Izraeli nepodařilo zajatce osvobodit, považuje Hizballáh v duchu arabských tradic za své jednoznačné vítězství.

Libanonské šíitské hnutí Hizballáh míní unášet další izraelské vojáky. Prohlásil to Naim Kássam, zástupce šéfa Hizballáhu Hassana Nasralláha. Hnutí tak potvrzuje, že považuje výměnu těl zabitých izraelských vojáků za pět libanonských vězňů včetně vraha čtyřleté dívky za své vítězství.

V románu Krev pod obojí jsem popsal podobnou situaci, kdy izraelští vojáci obdarovávají dva palestinské chlapce...

...Muhammad si nevěděl rady; stál jako vrostlý do země a kolena se mu podlamovala prožitou bázní i pod tíhou té podivné výslužky. Byli to přece úhlavní nepřátelé a nezabili ho, a když odcházeli, ani si nekryli záda. Neměli snad z něho strach?

Podceňovali ho, nebo si o něm mysleli, že je slaboch? Stál tak ještě i potom, kdy tank už dávno zmizel za obzorem kamenitých hor a zvířený písek se usadil. Ruce mu brněly pod divnou výslužkou a nic nechápal.

"Pamatuj si: Když ti podá ruku nepřítel, je to znamení jeho slabosti a nejistoty!" kázal mu potom strýc Izmail. Konzervy ani cigarety ale nevyhodil. "Židé nikdy neměli čest a nevědí, co je to hrdost! Vždycky se nechali ponižovat a hnát jako dobytek na porážku! Zaslouží si jen naše pohrdání! Jen zbabělý bezvěrec, když si neví rady sám se sebou, se sníží k tomu, aby se chtěl bratřit s nepřáteli a obdarovávat je..."

Pohrdání nepřítelem je prý arabská tradice. A potom že mír lze uzavírat pouze s nepřáteli...