Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Nechceme elektrárny, stačí nám zástrčka ve zdi...?

Dneska byl na tapetě Václava Moravce ministr Martin Bursík. Nechci se opakovat, ale připomínal mi opět chytrou horákyni, nerad bych ho přechválil, chvilku byl nahatý, jako císař a jeho nové šaty, chvíli se snažil mít na sobě alespoň rybářskou síť mazané selky.

A tak, jak nebyl schopný jednoznačně odpovědět na jasné otázky ohledně Čunkova auditu, motal se v začarovaném kruhu i při řečech o Pačesově energetické komisi.

Nepřiznal, že energetické potíže se daly čekat. Pryč jsou totiž doby, kdy se zelení v čele právě s Bursíkem snažili dokázat, že nám není JE Temelín třeba, že musíme víc využívat větrné, vodní a sluneční enegrie. Že nikdy tolik elektřiny z járda nespotřebujeme.

Vždycky tvrdili, že nač elektrárny, co kazí životní prostředí? Jim prý stačí jen absolutně ekologická zástrčka ve zdi. A najednou tady máme Pačesovu komisi, která v podstatě na zakázku ČEZ tvoří bilanci potřeby či nepotřeby dostavby JE Temelín či jiných energetických zdrojů.

Dnes nám očividně elektřina schází. Její spotřebu nestačí pokrývat už ani JE Temelín, vybavena dvěma reaktory VVER 1000 třetí generace tlakovodních reaktorů, vyvinutých v Sovětském svazu na základě nejpoužívanějších tlkaovodních reaktorů firmy Westinghouse.

Skládá se ze dvou hlavních výrobních bloků. Jádrem každého z nich je reaktor VVER 1000 o tepelném výkonu 3 000 MWt. Z údajných celkových rozpočtových nákladů 98 580 mil. Kč je prý již prostavěno 81 362 mil. Kč.

A máme tady optimistický vývoj cen prodeje eletrické energie, jimž je 1100 Kč/MWh, méně přijatelná by byla cena 950 až 1100 Kč/MWh a pesimistický odhad hovoří o ceně nižší než 950 Kč/MWh.

A tak zatímco česká vláda, jako vždy a ve všem, nad povolením výstavby nové jaderné elektrárny váhá, evropský klub zemí, které se do stavby nových atomových reaktorů pustily nebo o nich uvažují, se stále rozšiřuje.

Nové reaktory zatím staví Finsko a Francie. K nim by se nejnověji mělo připojit Švýcarsko, které chce vybudovat dva nové bloky ve stávajících jaderných elektrárnách Beznau a Mühleberg. Náklady na dodávku každého bloku se budou pohybovat mezi pěti a šesti miliardami švýcarských franků, tedy od 3,0 do 3,6 miliard eur.

Plánované stavby však ještě musí posvětit jako vždy ve Švýcarsku, na rozdíl od Česka, celostátní referendum...

O návratu k jádru uvažuje Itálie, která své reaktory uzavřela v roce 1990 v reakci na černobylskou havárii. Znovu obnovit jaderný program se chystá Polsko, vyrábějící zatím rozhodující část proudu z vyčerpávajících se zásob uhlí.

Další jaderný blok nevylučuje Slovinsko, Bulhaři v Belene a Rumuni v Cernavodě už plány výstavby nových schválili.

V Rusku jsou ve výstavbě čtyři bloky, o dalších se jedná. Jihoafrická republika postaví do roku 2025 desítku jaderných elektráren o celkovém výkonu 14 až 22 tisíc megawattů.

Činí se též Spojené státy. Tamní regulátor Nuclear Regulatory Commission loni dostal souhlas postavit nové jaderné reaktory na sedmi různých místech v USA. Příští rok se očekává schválkení asi dalších 11 míst. Pokud se podaří všechny plány realizovat, počet reaktorů v USA se zvýší o plnou třetinu.

Žádost si letos podalo i aljašské městečko Galena na řece Yukon, které chce postavit atomový minireaktor o výkonu deset megawattů. Projekt ale ještě musí schválit rada náčelníků inuitských kmenů.

Obdobný minireaktor plánuje také Rusko. Jde o plovoucí jadernou elektrárnu s reaktory chlazenými sodíkem o výkonu 2 x 35 megawattů. První ,,jaderná baterie", jak se reaktoru přezdívá, má být umístěna na pobřeží Čukotky.

To vše po etapě zmatků a populistických nesmyslů o tom,. že atomová energie je ďáblův výmysl, aby zahubil lidstvo. Na vině byla havárie černobylské elektrárny, která se nachází u běloruské hranice a 100 km od ukrajinského města Kyjeva.

Byla uvedena do provozu v roce 1978 jako ukázková jaderná elektrárna v Sovětském svazu. Osudový čtvrtý blok byl otevřen tři roky před havárií, v roce 1983. Tragédie zabila 26. dubna 1986 v 1 hodinu 23 minut a 40 vteřin na místě 31 lidí, z toho 28 zemřelo na následky silného ozáření, dalších 130 bylo zraněno a 134 vlivem radiace onemocnělo.

Celkem zemřelo 3940 lidí z 600 tisíc zasažených nějakým způsobem radiací. Hlavní inženýr Fomin a jeho zástupce Djatlov byli za nedodržení bezpečnostních předpisů odsouzeni k deseti letům vězení.

Něco o tom vím, byl jsem v "černobylské zóně smrti", v Kyjevě jsem se setkal s ministrem životního prostředí Ukrajiny Jurijem Ščerbakem, byl v kyjevské demonstraci hnutí Greenpeace za zastavení provozu této jaderné elektrárny, v Gomelu jsem dělal rozhovor s ing. Jiřím Beránkem, šéfem tamní komise Agentury pro jadernou energii se sídlem ve Vídni...

Nevzpomínám si, že by naše méda připomenula také roztavení reaktoru na americkém ostrově Three Mile Island v Pensylvánii v roce 1979, ani havárii anglického grafitového reaktoru ve Windscale v roce 1957, vyrábějící výhradně plutonium pro vojenské účely, žádná zmínka nepadla rovněž o výbuchu skladu jaderného paliva v japonské Takaimuře.

Blok Three Mile Island 2 s tlakovodním reaktorem o tepelném výkonu 2772 MW byl právě jeden rok v provozu, když 28. března 1979 vypadla dodávka vody do jednoho ze dvou parogenerátorů, došlo ke značné ztrátě chladicí vody a k rozsáhlému tavení aktivní zóny...

Už včera však bylo pozdě. kdyby se dnes chválila dostavba Temelinu, trvalo by to nejmíň patnáct roků, než by byla dokončena.

Kdepak už v té době bude konec Bursíků, Kateřin Jacques Jau Jau, Kuchtových a jejich zástrček ve zdi...?