Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Nedostavíš se svědčit k soudu, půjdeš bručet...

Nedávno mi přišel úřední dopis s červeným pruhem. Poštovní zásilka do vlastních rukou. Nepotěšil mě, zvláště poté, kdy mně došlo, že jde o rozhodnutí soudu, který mi sděloval, že jsem povinen podle rozhodnutí jiné soudní instance se dostavit k jednání v kauze mého dluhu ve výši 30 tisíc Kč...

Napřed jsem v šoku polknul, pak jsem se párkrát nadechl a začal v mysli pátrat, cože jsem to provedl a kdy. Text inkriminovaného rozhodnutí mi dal jasně na srozuměnou, že jako ručitel na půjčku 15 tisíc Kč jsem opakovaně nereagoval na vyzvání dostavit se k soudu.

Pak jsem zvolal se skřípajícími zuby: Heuréka! Musel jsem zaplatit, jelikož dávný klient jisté spořitelny, jemuž jsem neprozíravě dělal ručitele, se na splacení svého dluhu vykašlal.

A vzhledem k tomu, že se z něho stal mezitím bezdomovec, bez jakýchkoliv finančních či majetkových prostředků, byla podle zákona prostě řada na mě. A že si mám prý se splácením pospíšit, než ministr spravedlnosti Pospíšil protlačí do vlády a obou komor Parlamentu návrh svého nového zákona.

Pojal totiž geniální záměr zavést do našeho trestního řádu nebývalou novinku: vazbu pro svědky, kteří opakovaným neuposlechnutím předvolání k soudu maří jeho jednání a dopouštějí se pohrdání soudem…

Dále jsem se dočetl, že kdybych uposlechl soudní výzvy před pěti roky, nemusel můj dluh narůst o procenta úroků, tedy více než dvojnásobně.

Marně jsem lovil v paměti, kdy mi přišla stejná listovní zásilka s červeným či hnědým pruhem. Na nic kloudného jsem však nepřišel. Když jsem ale srovnal data dne, kdy jsem měl ono inkriminované upozornění obdržet, s datem v mém cestovním pase, zjistil jsem, proč nebylo možné na výzvu reagovat.

V době mého obeslání jsem pracovně pobýval měsíc v Jihoafrické republice a tudíž jsem si nemohl dopis vyzvednout. Soudní zmocněnec mi však řekl, že pro ně je podstatné, kdy byl dopis uložený na poště, jelikož se tím momentem počítá, jakobych ho přijal.

A basta. Marné byly mé prosby o shovívavost, neuspěly ani mé zuřivé výhrůžky. Ani ukazování pasu s mým prokazatelným pobytem skoro deset tisíc kilometrů od místa soudu. Marnost nad marnost. Justiční byrokracie si mlela svoje a mi nezbylo, než sáhnout hodně hluboko do kapsy.

Abych nemusel do vyšetřovací vazby jako nepokorný, neomalený a nedochvilný svědek, který opakovaným neuposlechnutím předvolání k soudu maří jeho jednání.

Nebo ke zmíněným třiceti tisícům přidat povinně obolus pořádkové pokuty až do výše 50 tis. Kč, jejichž ukládání je v pravomoci soudců.

Také jsem nemínil svojí svědeckou nekázní přispět k tomu, že jako jeden z prvních vyzkouším zvláštní institut vazby svědka.

Zdálo se mi, že se jedná o příliš drsný zásah do postavení svědků, čímž bych se dostal na úroveň obžalovaných, včetně omezení osobní svobody a závažného krácení mých Ústavou zaručených základních práv a svobod.

Ale, jak říkáme u nás na Valašsku: co načůráš proti větru....