Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

O upírech i sázavských a kanadsko-moravských Indiánech...

Už nejmíň po patnácté se od 23.-31.srpna 2008 sejdou na tábořišti Mokrý buben, východně od Prachatic, na louce v údolí u Zlatého potoka zájemci o kulturu indiánů severovýchodních lesů a Velkých jezer.

Na tomto mezinárodním srazu pod názvem "Indiáni na východ od Mississippi do roku 1900" se budou mimo jiné vyrábět dýmky a směsi ke kouření, oheň třením dřev a křesáním, lýkové provazy či "lesní" mokasíny a předvádět irokézské a jiné indiánské písně a tance.

U táborového ohně přijdou na přetřes pod dohledem Manitoua i strašidelné historky. Třeba o tom, že asi čtyřicet Indiánů z venezuelského kmene Warao nedávno zahynulo v odlehlých oblastech Venezuely po kousnutí upírem, po čemž všichni dostali vzteklinu. Upíři rodu Desmodus rotundus, kteří je pokousali, patří k jejím přenašečům.

Upír obecný je doma mezi netopýry z čeledi vampýrů a napadá hlavně domácí kopytníky, ostrými zuby jim prořezává kůži a pak olizuje krev, kteoru nesaje. Krev se nesráží, protože ve slinách mají látku tomu zamezující. Někdy ale upír vypije takové množství krve, že se opije do němoty a nemůže ani odletět.

Mnozí upíři však napadají rovněž lidi. Ti pak trpí horečkou, bolestmi po celém těle a brněním v končetinách. Následují paralytické stavy, panický strach z vody a nakonec se dostavují křeče a předsmrtná strnulost...

Nedávno natočil televizní štáb z kanadského Winnipegu film o těchto českých nadšencích, kteří žijí na řece Sázavě stejným způsobem života, jako Indiáni před mnoha lety v Kanadě.

Dokument o českých Delavarech, Huronech a Apačích byl v kanadské a americké televizi odvysílán a měl velkou sledovanost, přesto se ani jeden Indián po jeho zhlédnutí nevydal do Česka žádat o azyl.

A už vůbec tento pořad nezpůsobil indiánský exodus z Kanady do krásné přírody kolem Sázavy. Přitom by si kanadští Indiáni mohli určitě víc než čeští Romové stěžovat na diskriminaci a vyvražďování ve své rodné zemi...

"Indiáni mají s cikány společný osobitý životní styl, i když cikání mají svůj původ zřejmě v té pravé Indii..." řekl mi Josef Čermák, předseda Českého a slovenského sdružení v Kanadě a měl na mysli Kolumbův omyl při objevení Ameriky.

Ovšem kanadští Indiáni mají určité výhody, které Romové nemají; byli už v Kanadě dávno před prvními bělochy, britské koruně prokázali značné služby a mají s ní za to platné smlouvy a velké výhody, jako "odškodnění" za masové vyvražďování v dobách divokého Západu..

V Kanadě je řada indiánských skanzenů. Necelé dvě stovky kilometrů od Toronta je jeden z nich. Kdysi patřil tábořišti Hurónů, kteří zde byli s šesti kmeny Irokézů a Cherokeeů nejpočetnější. Když se dostali k Niagarským vodopádům, vydechli úžasem: Ontario, což v překladu z indiánského jazyka znamenalo: Skála vypínající se blízko vody...

Dnes už po Indiánech v okolí Toronta, jehož název vznikl rovněž z indiánského jazyka jako "Místo, kde rostou stromy z vody", zbyly jen ohořelé kameny jejich ohnišť, tomahawky, trofeje v podobě paroží sobů či kůží z medvědů a někde i totemové sloupy s pestrou symbolikou dávných indiánských znaků.

Když byli v polovině 18. století vyháněni z Moravy evangelíci a hledali si azyl v různých koutech světa, nikdo netušil, že se dostanou až za oceán, kde budou právě oni u zrodu jednoho z kmenů severoamerických Indiánů.

První tito čeští psanci, kteří měli v Evropě sídlo v saském Ochranově, se ocitli v Americe v roce 1740. Do zásad církve moravských bratrů a Husových stoupenců začali zasvěcovat rovněž Mohykány z vesnice Shekomeko, která byla na území dnešního státu New York.

Nová víra se zalíbila i dalším původním obyvatelům a delawarští Munseeové, jejichž kmen sdružoval rody Vlků, Želv a Krocanů, si začali pod vlivem tohoto náboženství a na počest svých učitelů říkat Moravané - Moravians.

Společně se usadili na územích dnešní Pensylvánie, odkud je však z jejich zúrodněných polí vyhnali bílí osadníci, aby sami přišli bez práce k hotovému.

Indiánští Moravané se proto vydali na sever a v roce 1791 se usídlili v Kanadě u řeky Betrenche, kde si postavili osadu Moravians. Místní rasisté je však v roce 1812 skoro všechny vyvraždili.

Ani domorodci v současných indiánských rezervacích se nenudí. Třeba v té, jež patří kmenu Tohono Oodham.

Čtyři mexičtí vojáci omylem na jejím území překročili americkou hranici, asi 100 km jihovýchodně od Tusconu, zajali příslušníka americké hraniční hlídky a mířili na něj pistolemi. Pak se dali přesvědčit, že jsou ve USA a vrátili se zpět do Mexika.

V krajanské knihovně v Torontu si můžete vyčíst z knihy Miloslava Stingla "Indiáni bez tomahawků" také to, co o Indiánech napsal ve svých Vybraných spisech Bedřich Engels.

"...a jaké je to rodové zřízení při vší své dětské prostotě nádherné zřízení. Bez vojáků, četníků a policajtů, bez šlechty, králů, místodržících, prefektů nebo soudců, bez vězení a soudních procesů jde všechno jako na drátku... Domácnost je společná a je komunistická, půda je vlastnictvím kmene... Chudáci a nuzní tu ani nemohou být, komunistická domácnost a rod znají své povinnosti ke starým lidem..."

Milé, ale že by si z tohoto starodávného anachronismu museli dělat novodobí indiáni z Prachatic a okolí své krédo, to si zřejmě budou asi dosti rozmýšlet...

I když dnes už o kádrové posudky ani tolik nejde...