Oslava pádu Bastily, tentokrát bez ostří gilotiny....

Dnešní den byl státním svátkem Francie Fête Nationale a 14. července 1795, šest let od chvíle, kdy padlo pařížské vězení Bastila, byla prohlášena za státní hymnu Marseillaisa.

Rázný pochod, určený pro jednotky francouszké armády, hájící východ země galského kohouta před Rakušany.

Zkomponoval ho ve Štrasburgu důstojník-ženista Claude Joseph Rouget Rouget de Lisle jako Chant de guerre de l'Armée du Rhin - Bojovou píseň rýnské armády.

Včera zazněla na Champs Elysées, když tímto proslaveným bulvárem projížděl čerstvý druhoženáč prezident Francie Nicolas Sakózy, aby uctil pád Bastily a vzdal holt francouzským revolucionářům, kteří byli v Bastille Saint-Antoine vězněni.

Dobytí Bastily začalo 14. července 1789 útokem Pařížanů, kteří si mysleli, že z Bastily jsou na Paříž namířená děla.

Danton, Marat a Robespierre a také doktor medicíny Joseph Ignace Guillotin. Jména, která k Francouzské revoluci patří, jako k Valašsku slivovice a kapelník strýc Matalík.

Ačkoli byl Guillotin jen autorem návrhu a velmi málo se podílel na konstrukci stroje, zůstalo jeho jméno s tímto ďábelským zařízením smrti navždy spojeno. Přitom gilotin sestavil další lékař, Antoine Louis.

Jak se traduje, revoluce požírá své děti, a tak po královském páru si gilotinu poprvé a naposledy okusil i Danton a po něm Robespierre na náměstí Place de la Révolution, dnešní Place de la Concorde.

Ostrý břit jim oddělil hlavu od těla mezi třetím a čtvrtým krčním obratlem, jak to vymyslel humanista Guillotin...

Poslední takto popravenou osobou, zvanou guillotined, byl tuniský vrah Hamida Djandoubi v roce 1977. O čtyři roky později byl ve Francii trest smrti definitivně zrušen.

V českých dějinách gilotina také neblaze proslula v době druhé světové války, kdy ji němečtí nacisté aktivně používali k popravám nepřátelských osob.

Nejznámější v České republice se stala neblaze proslulá Pankrácká sekyra resp. Pankrácká sekyrárna, jež byla umístěna v Praze-Nuslích ve věznici na Pankráci.

V Paříží včerejšího dne bylo mnohem veseleji.

Zvláště pro Ingrid Betancourtovou, která před několika dny ještě netušila, že 14. července 2008, po šesti letech krutého věznění levicovými povstalci v kolumbijské džungli, bude zachráněna a dostane od francouzského prezidenta Čestou légii.

Konec dobrý, všechno dobré, ať to stojí, co to stojí a hlavně když nepadají hlavy...