Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Podivné spojenectví number one mezi USA a Izraelem

"Jaderný Írán by představoval vážnou hrozbu a svět musí zabránit Íránu získat jadernou zbraň,“

řekl Barack Obama, kandidát na prezidenta USA za Demokratickou stranu, během své červencové návštěvy Izraele v projevu ve městě Sderot, které až do příměří s Hamasem před více než měsícem bylo neustále terčem raketových útoků.

John Bolton, bývalý velvyslanec USA u OSN, v rozhovoru pro britský deník Telegraph prohlásil, že pokud bude americkým prezidentem zvolen senátor Barack Obama, Izrael zaútočí na Írán. Předpověděl, že k útoku dojde mezi dny na počátkem listopadu a 20. lednem 2009, kdy nový prezident nahradí George W. Bushe.

Generální konzulát v New Yorku uspořádal nedávno u sídla Organizace spojených národů happening, při něž bylo do vzduchu vypuštěno 4.200 rudých balónků. Každý z nich symbolizoval jednu raketu Kassám, která byla na Izrael vystřelena Palestinci z Pásma Gazy od léta 2005, kdy proběhlo stažení izraelský vojáků o osadníků z této části Palestinské autonomie.

Protest se uskutečnil ve chvíli, kdy probíhalo zasedání Rady bezpečnosti OSN, která jednala o situaci v Pásmu. Konzul pro média a veřejné záležitosti David Saranga k tomu dodal, že smyslem akce bylo upoutat pozornost amerických médií, které se zabývají převážně jen utrpením v Gaze v reakci na izraelské kroky a ne utrpením Židů.

S Davidem Sarangou jsem se seznámil v Jeruzalémě na ministerstvu zahraničí, kde pracoval jako tiskový mluvčí ministra Benjamina Netanjahua. Jeho názory na blízkovýchodní situaci byly pragmatické, ale spíš mi připadaly až příliš letargické, jakoby i on už byl z toho mnohaletého marného zápasu unavený.

Přiznal však, že politici si židovská loajality všímají, až když potřebují jejich hlasy. Jako ostatně všude ve světe. I když se o Židech říká, že se cítí nadřazení, ve vztahu k Američanům jsou až příliš submisivní, podbíziví a konformní, jako by se zase chtěli někým nechat jen ovládat.

"Tomu nesmíš divit; tihle významní politici žijí úplně v jiných sférách, nedělají to schválně, ale prostě už tak divně přemýšlejí, že to vypadá jako přezírání běžných lidských potřeb, ale je to tím, že mají v hlavách ty své gigantické globální problémy..." řekl mi přítel Tomi Shved, který mě doprovázel.

Korunu všemu nasadil izraelský premiér Ehud Olmert, který šokoval účastníky pracovního oběda, jehož se spolu s amerických prezidentem Bushem účastnili při oslavě 60. výročí založení Izraele vysocí izraelští představitelé, když prohlásil, že je nevhodné hovořit o osudu v USA vězněného izraelského vyzvědače Jonathana Pollarda.

Oběda se účastnilo osm ministrů izraelské vlády, ředitelé zpravodajské služby Mossad a Hlavní bezpečnostní služby (Šin Bet, Šabak), ministryně zahraničí USA Condoleezza Rice a další vysocí američtí představitelé. Olmert údajně Bushe požádal o milost o Pollarda již při setkání ve středu, ale byl odmítnut.

Jonathan Jay Pollard (nar. 7. srpna 1954 v South Bend v Indianě) je bývalý civilní zpravodajský analytik amerického vojenského námořnictva, odsouzený v roce 1986 za špionáž pro Izrael k trestu doživotního vězení, s doporučením, aby mu trest nebyl nikdy podmíněně ukončen.

Postoj předsedy vlády se nelíbil ani Pollardově manželce Ester, která připomněla, že v judaismu má osvobození zajatců přednost před jinými věcmi. Petici, žádající Pollardovo propuštění, kterou podepsali také všichni členové jeruzalémské městské rady, předal Bushovi na druhý den starosta izraelského hlavního města rabi Uri Lupoliansky. Město Jeruzalém také přejmenovalo významné Pařížské náměstí (Kikar Paris) na náměstí Svobodu pro Pollarda.

Předseda strany Šas, rabi Eli Jišaj, zase předal Bushovi osobní dopis od Esther Pollard a další psaní od duchovního vůdce strany rabiho Ovadii Josefa, v němž ho žádají o propuštění vězněného vyzvědače na svobodu. Rabi Josef v dopise napsal, že pokud Bush jeho žádosti vyhoví, bude požehnán dlouhým životem.

"Jednou z nejdůležitějších micvot (přikázání) judaismu je osvobození zajatců," napsal Josef. "V tento příhodný čas, pokorně jménem Židů na Sionu žádám vaši excelenci, aby propustila našeho bratra, vězně Jonathana Pollarda, který si odpykává trest za vyzvědačství pro Stát Izrael. Jeho zdraví se zhoršuje."

Trest udělený Pollardovi je obecně i mezi zcela nezávislými analytiky považován za exemplárně přísný, neboť v soudním řízení nebylo prokázáno ani tvrzeno, že by Pollard svou činností nějak významně ohrozil bezpečnost USA nebo něčí životy.

Vždyť přece pouze předával Izraeli údaje o exportu sovětských zbraní do Sýrie a Iráku, o pákistánské atomové bombě či o syrských chemických zbraních. V jiných případech, kdy mnozí vysocí představitelé CIA prodávali informace SSSR a způsobili smrt řady agentů CIA za Železnou oponou, byly uděleny tresty výrazně nižší.

„Není tomu tak, že by bylo v národním zájmu Izraele, aby Pollard hnil ve vězení. Je to tak, že lidé, kteří byli do věci zapojeni, mají osobní zájmy a nechtějí za věc přijmout zodpovědnost. Lidem jako ministr obrany Ehud Barak, který jako ředitel vojenské zpravodajské služby odsouhlasil všechny Jonathanovy mise, nebo Rafi Eitan, který jej řídil, je prostě nepříjemné, že by Pollard byl v Izraeli a ovlivňoval jejich pověst..." říká Pollardova žena. 

"Olmert sabotuje každou možnost, jak ho propustit... Neexistuje oficiální žádost, tak jaký důvod by Bush měl, aby si dělal problémy se svými politickými soupeři, když to Izrael nechce...?“

Těmito slovy Esther Pollard obvinila Izrael, že nikdy oficiálně USA nepožádal o Pollardovo propuštění. Trest doživotí, který její muž dostal, je mimořádně přísný s ohledem na to, že se jednalo o špionáž pro spřátelenou zemi v době míru.

Americké úřady rovněž zadržely třiaosmdesátiletého vojenského inženýra, který je stejně tak obviněn ze špionáže pro Izrael, nejbližšího to spojence USA.

Ben-Ami Kadish pracoval ve výzkumném armádním středisku v New Jersey a měl v 80. letech předávat Izraelcům údaje o americkém jaderném programu, o stíhačkách F 15, které USA prodávaly do zemí Blízkého východu a protiraketové obraně.

Právě Pollard vytknul USA divné chování vůči Izraeli. „Kdybyste byli opravdu spojenci, předávali byste nám ty informace sami a my je nemuseli získávat podobným způsobem“, řekl.

“Izraelci jsou jedni z mála národů, jejichž přežití je skutečně ohroženo, by zřejmě více, než kterákoliv jiná země, v současnosti mohli použít své jaderné zbraně,“ napsal Kissinger 19. 7. 1969 v podrobném memorandu prezidentu Richardu Nixonov, teprve nedávno odtajněném.

Kissinger také upozorňoval, že podklady pro rozvoj svého jaderného programu Izrael ukradl Američanům. „Jedná se o program, při němž nás Izraelci neustále klamou a možná nám i kradou... Existují rozsáhlé důkazy, že určitý štěpný materiál pro izraelský zbrojní vývoj byl nelegálně získán okolo roku 1965 ze Spojených států,“ píše poradce.

Dále tvrdí, že je problém donutit Izrael zmrazit svůj jaderný program, protože inspekce by byly bezcenné, protože „nikdy nemůžeme odhalit všechny představitelné izraelské úkryty.“

Ačkoliv Izrael nikdy veřejně nepotvrdil, že by měl jaderné zbraně, vědci a vojenští odborníci nepochybují, že je Izrael má a neochota USA tlačit na Izrael, aby se jich vzdal, je Američanům často předhazována jako uplatňování různých měřítek ve vztahu k šíření jaderných zbraní na Blízkém východě.

Kissinger k tomu podotkl: „Izraelci nás nebudou v jaderné otázce brát vážně, dokud neuvěří, že jsme připraveni jim odepřít něco, co velmi potřebují“ a doporučoval, aby USA pohrozily přehodnocením prodeje letounů Phantom.

„Na druhou stranu, pokud neposkytneme Phantomy a oni to ve Spojených státech zveřejní, bude na nás vyvíjen enormní politický tlak,“ pokračoval Kissinger.

„Budeme v neuhajitelném postavení, pokud nebudeme moci uvést, proč jsme letouny odmítli. Ovšem pokud vysvětlíme naši politiku veřejně, budeme to my, kdo zveřejní, že Izrael má jaderné zbraně, se všemi z toho plynoucími mezinárodními důsledky....kterými by mohlo být poskytnutí sovětských jaderných záruk Arabům, posílení sovětského tlaku na Araby a zvýšení rizika našeho zapojení.“

Ohrané kliše říká, že do politiky se nevstupuje kvůli osobním přátelství, ale kvůli politickému programu; přeloženo do lidštiny - prostě kvůli většinou vlastním psychopatickým mocenským zájmům....