Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Podvod Hizballáhu; lhal, že izraelští vojáci jsou naživu...

Uskutečnila se tragická výměna ostatků Hizballáhem z izraelského území unesených a zavražděných vojáků Eldada Regeva - Eldad ben Tovu a Ehuda Goldwassera - Ehuda ben Malka za živé zajaté bojovníky Hizballáhu, včetně brutálního vraha dítěte Samira Kuntara a ostatky skoro 200 libanonských teroristů...

Tolik strohá zpráv, která otřásla Izraelem. Dne 12. července 2006 byl proveden únos Ehuda Goldwassera (31) a Eldada Regeva (26), izraelských vojáků, zajatých na hranicích s Libanonem, s cílem použít je jako rukojmí.

Teroristé Hizballáhu podnikli raketový útok proti izraleskému území. Minometné granáty a rakety zasáhly kontrolní stanoviště Izraelců a osady v západní část izraelsko-libanonské hranice, včetně města Šlomi a farem Šebáa.

Výsledkem bylo pět zraněných civilistů. Zároveň proniklo přes hranici několik teroristů a zaútočilo na izraelskou pohraniční hlídku mezi vesnicemi Mošav Zarit a Mošav Štula. Během tohoto přepadu byli zabiti tři vojáci, další zraněni a dva uneseni - Ehud Goldwasser a Eldad Regev.

Na místo přepadu dorazil záchranný tým. Když se zjistil, že byli uneseni dva vojáci, rozhodlo izraelské velení o pronásledování teroristů, s cílem pokusit se osvobodit unesené vojáky. Pronásledující tank Merkeva ale najel několik desítek metrů od hranic na připravený nástražný výbušný systém. Tank byl zničen, čtyři muži osádky zahynuli.

Izraelská odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Ministerský předseda Ehud Olmert označil tento útok za "akt války" a odmítl výměnu unesených izraelských vojáků za uvězněné teroristy. Zároveň obvinil libanonskou vládu, jelikož útoky byly vedeny z libanonského území, jež je pod kontrolou Hizballáhu, což odporuje rezoluci OSN a navíc Hizballáh je ve vládě Libanonu.

Tím, že zajatci nebyli propuštěni, dopoustili se Hizballáh porušení rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1701, a tím, že odmítali o nich předat jakékoliv informace jejich rodinám a blízkým, porušili mezinárodní právo.

Z těchto důvodů tisíce Izraelců, mezi nimi řada záložníků, kteří bojovali v Libanonu, demonstrovalo pravidelně v Tel Avivu svou solidaritu s unesenými vojáky. Zazněla i kritika postupu premiéra Ehuda Olmerta.

Přes dva roky čekaly rodiny zajatých izraelských vojáků na jakoukoliv zprávu. "Zavinil to Hizballáh i vláda Izraele," řekl bratr jednoho z nich. Dvouleté výročí únosu se proto chystaly rodiny záložáků Ehuda Goldwassera a Eldada Regeva připomenout co nejhlasitěji. Z Jeruzaléma se měly vydat na demonstrativní pochod, jehož cílem byla izraelsko-libanonská hranice.

"Strašné je, že od té doby o nich nemáme žádné zprávy. Situace se nijak nevyvíjí," řekl Regevův bratr Benny s tím, že neví "jaký je jejich zdravotní stav, jestli jsou živí či mrtví."

Spokojena s průběhem jednání o propuštění nebyla ani Miki Goldwasserová, matka šestadvacetiletého Ehuda. "Nechci kritizovat izraelské politiky. Vím, že jim na mém synovi záleží, ale bohužel nedělají dost," stěžovala si na vedení státu. "Jejich prioritou jsou teď volby a volební hlasy," dodala v rozhovoru pro izraelský rozhlas.

Goldwasserová se rozhodla pomoci synovi po svém. Během posledního roku cestovala po světě a snažila se přesvědčit světové vůdce, aby na Hizballáh zatlačili. Několikrát při tom vystoupila ve vysílání světových televizí, včetně katarské Al-Džazíry. Nezapoměla ani na matky Libanonců, kteří sedí v izraelských vězeních.

"Věřím, že libanonské matky a ostatní příbuzní čekají stejně jako my na chvíli, kdy uvidí své milované děti doma..."

Ačkoliv Hizballáh tvrdil, že unesení vojáci žijí a zákulisní jednání pokračují, odmítal s kýmkoliv komunikovat. Setkání mezi zajatci a Červeným křížem neumožnil, dopisy určené zajatým vojákům nepřijímal...

Dnes už je všem jasné, že tragédie se odehrála pár hodin po zajetí vojáků, kdy byli zabiti, nebo na následky svých těžkých zranění zemřeli. Přesto měl Hizballáh tu zvrhlou drzost, že si vymohl za výměnu údajných živých vojáků propuštění pěti palestinských terorisů, mezi nimi i Samira Kuntara.

Ten v roce 1979 založil teroristickou skupinu ve městě Naharija v severním Izraeli. Před očima 4leté holčičky Einat zastřelil jejího otce a dívenku následně ubil pažbou pušky. Osmadvacetiletého Dannyho Harana pak potopil do moře, aby zjistil, jestli je už mrtvý.

Má na svědomí smrt i 2leté holčičky Jael, kterou nechtěně udusila její matka, když se s ní skrývala v místnosti, kde se je skupina teroristů snažila najít.

Svých činů Kuntar, odsouzený na 147 roků, nikdy nezalitoval a prohlásil, že po návratu do Libanonu se „opět zapojí do hnutí odporu“.

Kuntarově rodině k propuštění vraha dítěte gratuloval i sám Mahmúd Abbás. Na ulicích Gazy se stejně jako v případech úspěšných atentátů proti Židům rozdávaly na oslavu "vítězství" Hizballáhu cukrovinky.

Ziad abu al-Enain, generální ředitel ministerstva pro záležitosti vězňů „umírněné“ palestinské vlády v Ramalláhu prohlásil: „Palestinci blahopřejí Hizballáhu a jeho vůdci a posílají svá nejlepší přání všemu libanonskému lidu a všem Palestincům při příležitosti realizace dohody o propuštění hrdinů, vedených vězeňským vůdcem, Samirem Kuntarem.

Židovský stát má ještě pět vojáků v zajetí. Jsou to Gilad ben Aviva (Šalit), v zajetí v Gaze od 25. 6. 2006, a Guy ben Rina (Hever), nezvěstný poblíž syrsko-izraelské hranice na Golanských výšinách od srpna 1997. Nejdéle jsou v zajetí, pokud ještě vůbec žijí, Cvi ben Finah (Feldman), Jekutjel Jehuda Nachman ben Sarah (Katz) a Zecharia Šlomo ben Miriam (Baumel), všichni zajatí v bitvě u Sultán Jákub v Libanonu 11. června 1982.

S pocitem viny se kajícně vyjádřil ministerský předseda Izraelel Ehude Olmert:

"...S celým Izraelem objímám a svírám v náručí rodiny Regevovu a Goldwasserovu, které truchlí. Moje hrdlo je suché, moje oči slzí a moje srdce jde za rodinami, které bojovaly bez jediné známky života vojáků a neztratily až do nejposlednější chvíle naději.... Běda národu, který slaví ve chvíli, kdy propouští zvíře, které rozbilo lebku dítěte. Moje srdce je tento den s rodinami Goldwasserovou a Regevovou...“

Muselo k tomu dojít? Jakmile se objevily dvě rakve s ostatky dvou izraelských vojáků, mělo být stejně naloženo i se Samirem Kuntarem.

Goldwasser ani Regev přece nezabili žádné dítě, ani pažbou své zbraně nikomu nerozdrtili hlavu... Proč tedy museli zemřít?

Proč izraelské armáda před zhruba třemi roky ustupovala z hraničního pásma s Libanonem. Kdyby je i nadále strážila, nedošlo by k takovým zvěrstvům...