Pojďme spolu do Betléma

Kde by mě, jako valašského ogara z Hovězí napadlo, že i já se jednou vydám do biblického Nazaretu, do toho samého městečka, o němž jsme se učili v náboženství s panem Fařářem Soldánem a neznabozi z šesté C se nám posmívali, že kdovíjak to bylo s panenstvím Marie, a kdoví kdo byl ten archanděl Gabriel, co jí měl zvěstovat sestoupení Ducha svatého.

Věděl jsem, že víra je jediné, co mně nikdo nemůže vzít, ať to byla víra v cokoli. A také po ní nikomu nic nebylo. Proto jsem se vydal až do Jeruzaléma a z něho do Betléma, kde se narodil nejslavnější člověk této planety, pozdější židovský rabín jménem Ježíš, a poté i Kristus.

,,Stalo se v oněch dnech, že vyšlo nařízení od císaře Augusta, aby byl po celém světě proveden soupis lidu. Tento první soupis se konal, když Sýrii spravoval Quirinius. Všichni se šli zapsat, každý do svého města," připomínám si biblickou legendu svého dětství.

Mám to kouzelné štěstí, že mne už při čtení Bible neprovází jen papírový Betlém, ale atmosféra opravdového města Zrození a průvodce Bobby David, který se před šedesáti roky, brzy poté, kdy přežil terezínské ghetto, vystěhoval do země židovských patriarchů. Dnes žije v Tel Avivu a na svoji rodnou Ostravu jen vzpomíná.

,,Také Josef se vydal z Galileje, z města Nazaret do Judska, do města Davidova, které se nazývá Betlém, poněvadž byl z domu a rodu Davidova, aby se dal zapsat s Marií, která mu byla zasnoubena a čekala dítě. Když tam byli, naplnily se dny a přišla její hodina. I porodila svého prvorozeného syna, zavinula jej do plenek a položila do jeslí, protože se pro ně nenašlo místo pod střechou..."

Tolik slova z Nového zákona o Ježíšově narození. Během jednoho z mých pobytů v Izraeli byl už podzim a Vánoce nadosah, takže nejen mé kroky směřovaly do Betléma, přesněji přes divnou hranici do palestinské autonomie, kde bylo těsno nejen z poutníků, ale také vojáků. Když jsem si odmyslel Izraelce s americkými samočinnými puškami M 16 či Palestince s ruskými zbraněmi AK 47- Kalašnikov spatřil jsem Betlém skoro tak, jak jsem ho viděl v papírovém a vánočně dojemném provedení z chvil mého dětství.

Chrám Zrození nevypadal z venku nějak impozantně, alespoň na to, že se v něm měl narodit nejpopulárnější člověk naší planety - Jezulátko, pozdější židovský rabín Ježíš Kristus. Možná tento matný dojem vzbuzuje už hlavní vstup do baziliky. Je pouze kolem metr šedesáti centimetrů vysoký. To prý proto, aby se do chrámu nedalo vjíždět na koních, což prý za účelem zneuctění rádi činívali zvrhlí islámští bojovníci, a každý, kdo vstupoval po svých, aby se chtíc nechtíc pokorně uklonil...

Na otázku kde se Ježíš narodil zní obvykle jednoznačná odpověď - v Betlémě. Přední izraelský archeolog Aviram Ošri ale tvrdí, že to není tak jednoduché. Betlémy jsou v Izraeli totiž dva. Betlémská bazilika Zrození Páně, zhruba deset kilometrů jižně od Jeruzaléma, je už stovky let považována zároveň za "střechu" nad místem, kde se podle tradice narodil Ježíš. Pak se objevili teologové a historici, podle nichž se mohl Kristus narodit i v Nazaretu.

Později se rozšířily další spekulace: Ježíš se narodil v Betlémě, ale nikoliv v tom poblíž Jeruzaléma, nýbrž ve stejnojmenné lokalitě položené o sto padesát kilometrů na severozápad.

Touto teorií se vážně zabývá archeolog Ošri a výsledky svého více než dvanáctiletého bádání zveřejnil v časopise Archaeology. Uvádí zde, že bazilika Zrození Páně a Betlém poblíž Jeruzaléma nemají s Ježíšem nic společného, protože v době, kdy se měl narodit, byla tato oblast neobydlená. Místem, kde se mohl narodit, je Betlém na severu, což dokládají archeologické vykopávky.

"Pokud se měl Ježíš narodit v Betlémě, pak to bylo v tom severním poblíž Nazaretu. Archeologické nálezy z tohoto místa tomu nasvědčují mnohem více než v případě Betléma u Jeruzaléma."

Aby se obě místa rozlišila, jižní Betlém se nazývá judejský a ten severní Betlém galilejský. Archeolog tvrdí, že v judejském Betlémě, s nímž je narození Ježíše spojováno, nenalezl žádní památky z daného období. Vždy jen výrazně starší nebo naopak pozdější. Za důkaz toho, že místo bylo tehdy neobydleno, považuje existenci akvaduktu v místě současného Betléma.

Podle římského architekta Vitravia akvadukty nikdy nevedly místy, kde žilo větší množství lidí. V Betlémě galilejském, ležícím jen asi šest kilometrů od Nazaretu, byly naopak odkryty zbytky velkého kostela, kláštera a opevnění. Pocházejí z doby zhruba 500 let po Ježíšovi. Podle archeologů šlo o sídlo křesťanské komunity, která se izolovala od okolního nepřátelského židovského prostředí.

"Židé sice byli ve druhém století vyhnáni z Jeruzaléma, ale v oblasti Galileje i nadále převažovali. Jejich vztah ke křesťanům byl nepřátelský. Je proto možné, že křesťané si v galilejském Betlémě zbudovali opevnění na svoji obranu i z toho důvodu, že chtěli chránit místo narození Mesiáše."

Zatímco judejský Betlém je dnes poutním místem, galilejský Betlém je tichou vesnicí, kde žije asi dvěstě rodin. Křesťané zde dávno nežijí a dokud zde nezačali pracovat Ošriho archeologové, tak zbytky starého kostela a kláštera zarůstaly trávou a skoro nikdo o nich nevěděl.

I když je skutečné místo Ježíšova narození předmětem sporu, křesťané již dlouho přijímají tvrzení, že se tak stalo v Betlémě, jižně od Jeruzaléma. O místě v jeskyni, které se považuje za Ježíšovo rodiště, se poprvé zmínil svatý Justin ve druhém století. Archeologický průzkum naznačil, že lokalita byla původně posvátným místem zasvěceným Adonisovi (antickému řeckému duchu, který představoval přírodní cyklus).

První baziliku na tomto místě dala okolo roku 326 našeho letopočtu vybudovat Helena, matka římského císaře Konstantina. Původní bazilika byla zničena při samařském povstání v roce 529, ale později ji dal znovu vystavět, rozšířit a mírně pozměnit císař Justinián. Bazilika Zrození Páně je jedním z nejstarších kostelů v křesťanském světě.

Byl to jediný významný kostel, jenž unikl zkáze při nájezdu Peršanů v roce 614; zřejmě proto, že když do něj vstoupili, našli zde obrazy mudrců z Persie, a tak se rozhodli uctít památku předků tím, že kostel nechají nedotčený. I v době křižáckých válek jej často navštěvovali poutníci. Pod kostelem lze spatřit Grotto – Zrození Páně; stříbrné hvězdičky označují domnělé místo Ježíšova narození.

V rozjímání jsem stál uprostřed baziliky Zrození. V duchu jsem slyšel tátův hlas, když z kůru hovězského kostela zpíval na půlnoční Rybovu Mši. Byl jsem u betlémských jesliček ve skutečném Betlémě, v němž v dávnověku působili také výrobci střelného prachu. Turci, kteří v Betlémě pár století po Kristu pobývali, toho využili a rozebrali měděnou střechu baziliky, aby z ní nadělali koule do děl.

Opouštěl jsem Betlém. Rozněžnělý z toho, jak se mi splnil sen kluka, plného romantických dálek. Ještě jednou jsem se podíval směrem k tomu svatému místu. Smrákalo se. Na rodiště Ježíše padala noc. Najednou vyšla hvězda. Kdysi znamení o zrození Mesiáše. V ten můj podvečer se však místo andělského Gloria, alelujá ozval děsivý rachot a z hvězdy byla najednou vojenská stíhačka F-16, ženoucí se nad mou hlavou někam k Libanonu. I takový je současný Betlém.

Skutečný punc současnosti místa zrození Ježíše však vytvářejí konformní Evropané, vzdáleni tisíce kilometrů, třeba až na Britských ostrovech. Jen pětina tamních základních škol bude mít v roce 2007 tradiční vánoční program s besídkami a betlémem. Ostatní školy to odmítají z obavy, že tím pobouří děti z přistěhovaleckých rodin. Některé školy tak nebudou mít na vánoce vůbec žádný program, skoro polovina předvádí moderní "odkřesťanštěnou" verzi vánoc s postavami jako The Bossy King, Whoops-a-daisy Angel nebo the Hoity Toity Angel.

Většina rodičů je přitom podle průzkumu veřejného mínění pro to, aby se děti ve škole s tradiční formou vánoc seznámily. I podle řady odborníků tím britské školy zcela zklamaly - neseznamují žáky se základní událostí lidských dějin. Podle profesora Terence Copleyho z Oxfordu je to šílenství: "Ještě jsem nepotkal žida, muslima nebo hinduistu, kterému by vadilo připomenutí Kristova narození. Ostatně podle islámu je Ježíš Kristus také prorokem, jehož narození je popsáno v Koránu. Potlačení náboženské složky Vánoc otevírá dveře bezbřehé komercializaci a požitkářství," varuje profesor Copley.

,,A když je řeč o čerstvě narozeném miminku, které není z pohádky, jako Ježíšek, tak se teď podívej, jak za mlada vypadal dnešní skoro osmdesátník," mění věřící Žid Bobby moudře téma a přivádí mě zpět do přívětivější reality. Tajemně se přitom usmívá a podává mi poněkud omšelou knížku.

Čtu na ni německý nápis: Babys Tagebuch - Knížka dětských dnů. A uvnitř německy o každičkém faldíku malé Bobbyho Roberta Davida, který chodil v Ostravě do německé školy. Je v ní též o tom, kdo mu jaké přinesl dary, kdy měl žloutenku a hlavně, že dnešní skoro devadesátikilový cvalík vážil při narození jen 3,50 kg, i když měřil už úctyhodných třiapadesát centimetrů. Skoro jako Ježíšek...

,,Protože židovské děti bývaly moc smutné, když jejich křešťanští kamarádi dostávali ke konci každého roku o Vánocích krásné dárky, byl u Židů zaveden svátek Chanuka, svátek znovuzasvěcení chrámu, jako obdarovávací. Během něho dostávají také židovské děti dárky," vysvětluje Boby a dodává, že chanuka je hlavně oslava vítězství Židů nad helenizovanými Syřany a osvobození Jeruzalému.

Poprvé za posledních sedm let je v prosinci 2007 všech 2000 lůžek v betlémských hotelech rezervovaných. Katolický starosta Betléma Victor Batarsí čeká, že o Vánocích přijede do města na 40 000 poutníků, tedy dvakrát tolik než loni. Belgický ředitel místní nemocnice Svaté rodiny Jacques Keutgen, který v Betlémě pracuje už čtyři a půl roku, byl povzbuzen lepší situací do té míry, že pozval na betlémské Vánoce všech sedmnáct členů své rodiny.

Izrael se snaží pomáhat, aby se poutníci co nejsnadněji dostali do Betléma, který je jen deset minut jízdy autem od Jeruzaléma. "Všichni máme stejný společný zájem," řekl generální ředitel na izraelském ministerstvu turistiky Šaul Cemach. Podle něj byly kontrolní procedury pro křesťanské poutníky na kontrolních stanovištích mezi Jeruzalémem a Betlémem zjednodušeny.

Na náměstí Jesliček patrolují desítky palestinských policistů. Strážci pořádku uzavřeli také ulice kolem baziliky Narození Páně. Všichni návštěvníci musí vstoupit do Betléma bránou v kontroverzní bezpečnostní bariéře, kterou Izraelci stavějí na palestinském západním břehu Jordánu a jež svírá město ze tří stran. Masivní ocelovou bránou v asi osm metrů vysoké betonové zdi musel projít i katolický jeruzalémský patriarcha Michel Sabbah. K bráně nejvyššího katolického představitele v regionu doprovodila izraelská hlídka, která ho předala palestinským policistům.

V Betlémě pak Sabbah vyslovil pro mír a lásku ve Svaté zemi - a pro nezávislost pro Palestince. Svatá země je "zemí války a konfliktu a zemí ponižování jednoho národa druhým", řekl Sabbah, který je prvním Palestincem v pozici jeruzalémského patriarchy. "Bůh chtěl, aby tato země byla zemí pro všechny - židy, křesťany i muslimy."

Na náměstí Jesliček palestinský prezident Mahmúd Abbás uvítal návštěvníky poselstvím míru a vyjádřil naději, že jeho jednání s izraelským premiérem Ehudem Olmertem povede příští rok k vytvoření nezávislého palestinského státu.

V prosinci 2007 zahájila opět provoz křesťanská televize Al Mahed v Betlémě, jejíž vysílání muselo být z nedostatku finančních prostředků loni pozastaveno. Stalo se tak díky italskému Sdružení sv. Donáta, které zorganizovalo sbírku, do níž přispěla také Italská biskupská konference. Televize Al Mahed, což znamená Narození, založil pravoslavný řecký podnikatel a je jedinou křesťanskou televizí ve Svaté zemi. Její programy jsou určeny stoupencům křesťanských vyznání, ale i vyznavačům islamu a mají celkem kolem milionu diváků.

Mnohým z nich se naskytla podívaná, i když nebyli před obrazovkami. Do kněžských rouch odění řečtí ortodoxní a arménští kněží se ve těsně před Štědrým dnem v Chrámu narození Páně do sebe pustili násadami košťat a kameny, když při svátečním úklidu kvůli malichernému sporu propukla dlouho trvající rivalita. Musela zasahovat policie.

Bazilika je spravována společně Římskokatolickou, Řeckou pravoslavnou a Arménskou apoštolskou církví. Správa chrámu je rozdělena a dodržování pravidel pečlivě sledováno, přičemž jakýkoliv zásah jedné církve do práv některé z dalších církví, může vyvolat vášnivý spor.

Desítky kněží a uklízečů přišli do chrámu, aby zametli podlahu, očistili zdi a lavice před nadcházejícími oslavami pravoslavných Vánoc, které bude arménská apoštolská a řecká ortodoxní církev slavit první lednový týden, v souladu s juliánským kalendářem. Nicméně úklidové práce se ošklivě zvrhly, když někteří řeckopravoslavní vstoupili do části chrámu, kterou mají ve správě Arméni. Vypukla potyčka mezi asi 50 „Řeky“ a 30 „Armény.“

Inu, ani v samotném Betlémě asi neplatí mír a pokoj lidem dobré vůle. Co na ty sváry říkal asi Ježíšek...? Aleluja, hosana...