Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Prezident, nebo exhibicionista z Mile High Clubu...?

"Jenom, probůh, nebýt jedním z řady!" říkají si excentrici a sebestřední narcisté, prahnoucí se stát výjimečnými osobnostmi mezi lidskou elitou.

Mnozí se projevují různě věhlasně. Jako třeba prezident ČR Václav Klaus. Na jedné straně se snaží, co mu jeho síly ve věku 66 letech stačí, aby byl globálně viditelný. Velmi viditelný. Což mu však nebrání, aby jiné elity verbálně napadal.

"Je vítězstvím svobody a rozumu nad umělými elitářskými projekty a evropskou byrokracií," vyslovil se s nadšením o NE, které zaznělo v irském referendu o Lisabonské smlouvě.

A bleskově vydal své evropsky zaručeně ojedinělé a světově vůbec první tohoto druhu prohlášení:

"... V jedné jediné z 27 zemí EU proběhlo o Lisabonské smlouvě referendum. Jen v jedné jediné zemi EU umožnili politici občanům vyjádřit svůj názor. Výsledek je snad pro všechny jasným sdělením..."

To, že se vzápětí přidal i polský prezident Lech Kaczyński, který prohlásil, že Projekt Lisabonské smlouvy rozhodnutím irských voličů skončil a v jeho ratifikaci již nelze pokračovat, už sladké prvenství Václavu Klausovi nemělo šanci vzít.

Sám proti všem, to je to, co Václava Klause vzrušuje. Já jsem euroskeptik, kdo je víc...?

Proto se vydal coby Don Quijote také na tenký led klimatologie a navzdory převaze skutečných vědeckých kapacit rezolutně dlouhodobě odmítá názor, že za globální oteplování může nespořádané chování člověka.

Opět až s patologickým gustem vyčnívat tvrdí, že prý jde pouze o lobbování levicových environmentalistů a že vše, co se děje kolem počasí, závisí výhradně na ekonomice, neomylně neviditelné ruce trhu a svobodě lidstva.

„Komunismus vystřídalo nebezpečí ambiciózního environmentalismu. Tato ideologie pod hesly o ochraně Země – podobně jako staří marxisté – se snaží nahradit svobodný spontánní vývoj lidstva jakýmsi centrálním (nyní globálním) plánováním celého světa,“ uvádí ve svém dopise kongresmanům USA další svoji tezi.

V jedné věci však, a asi to při její pragmatické delikátnosti ani jinak nejde, se snaží vyrovnat všem slavným playboyům z řad světových politiků či sexuálních intelektuálů typu Mitteranda, Bila Clintona, Fidela Castra, Sarkóziho či Jiřího Paroubka.

Jde na to přísně prověřeným marketingem a pro své údajné milostné zálety si vybírá zásadně blondýnky, tedy všeobecně nejvíc sexy uznávané ženy. V jeho případě spíše dívky - je zvláštní, že všechny jsou letušky.

Před čtyřmi lety prý navázal poměr s tehdy čtyřiadvacetiletou Klárou Lohniskou. Ve hře byla i stevardka vládní letky Eva Svobodová. A konečně došlo i na devětadvacetiletou letušku vládní letky Petru Bednářovou, s níž strávil celou noc v hotelu ve Vestci. 

Následně časně ráno dívku údajně odváží vladní limuzína k bráně vojenského kbelského letiště a pan prezident se vydává do Lumbeho vily na Hradě, kde bydlí se svojí ženou Livií...

Je možné, samozřejmě pouze hypoteticky, ale spíše, no, určitě ne, že náklonnost k letuškám nějak souvisí s touhou pana prezidenta stát se členem spolku s názvem Mile High Club.

V něm mohou být pouze ti, kdož absolvovali sexuální aktivitu minimálně 1609 metrů nad zemským povrchem – v letadle, vzducholodi či vrtulníku.

Za zakladatele tohoto netradičního hnutí je považován Lawrence Sperry, který prý byl v listopadu roku 1916 ve svém letadle tak zaměstnán pohlavním stykem, že se svým hydroplánem Curtiss flying boat udělal salto mortále z výšky 152 metry na vodní hladinu u města Babylon ve státě New York.

Všichni přežili bez úrazu, stejně jako tradice vzdušných erotomanů, co chtěli za každou cenu čnít nad všemi pozemšťany...

Proč by se také don Quijotte nemohl zamilovat...?