Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Ptáte se mě, za koho že to kopu...?

Jeden nick napsal, že je u mě těžké rozpoznat, za koho že to vlastně kopu? Lichotí mi, že je znát moje nestrannost. Kopu za všechny a za nikoho, hlavně však sám za sebe.

Novinář musí za každou cenu objektivně kopat jen za sebe, jinak by nebyl novinářem, ale pouze konformním taškářem, žurnalistickým hochštaplerem, kam vítr, tam plášť, prodejnou děvkou, koho chleba jíž, toho píseň zpívej...

Měl jsem to štěstí, bylo v tom i něco mých zásad, že jsem se s nikým nikdy nespolčil a nic nikomu nepodepsal. Odjakživa jsem považoval novinářskou nezávislost za jediný a nepostradatelný atribut žurnalisty.

Jakmile bych byl v levicovém či pravicovém sdělovacím prostředku, a že jsem si i tohoto chlebíčku náležitě užil, takže vím, o čem mluvím, musel bych se podřizovat redakční ideologii, za což bych dostával svůj plat.

"Nikdy se nezadávej s žádnou celebritou, tou politickou jakbysmet, abys o nich mohl vždy psát v dobrém i zlém, bez skrupulí a objektivně!" řekl mi dávný přítel, jak říkají Židé, požehnaná vzpomínka.

Pořád se tím řídím. Má to své výhody, vždycky se můžu komukoliv podívat zpříma do očí. Jsou i nevýhody; mám o sto procent víc nepřátel, pro které jsem personou non grata.

Protože oni se spolčovali a podepsali a moji prozíravost mi dodnes nemůžou odpustit. Přitom já jim nezávidím, že se nechali korumpovat ve vládních letadlech, kam mohli jedině pod podmínkou, že napíší jen to, co se líbilo.

Proto si můžu říkat a psát o tom, že nesnáším Američany, i když si nesmírně vážím a ctím jejich hlavní spojence - Izraelce.

Proto vím, že nikdy neexistoval komunismus, jelikož jde o naprosto totální utopii. Mohu proto kritizovat Václava Havla a další revolucionáře, kteří se kasají, že zničili komunismus, tedy něco, co nikdy neexistovalo a nemohlo existovat.

Jednou v Sovětském svazu vybrali sibiřskou vesnici s tím, že v ní zavedou komunismus a začali zadarmo v obchodech nabízet chleba. Věřili, že lidé budou natolik čestní, že si budou brát jen tolik chleba, kolik sami spotřebují.

Experiment skončil po měsíci fiaskem, kdy byly zlikvidovány veškeré pekárny v širokém okolí. Zákazníci si totiž "čestně" brali metráky chleba, aby s ním vykrmovali svá prasata... No, nekup to, zadarmo...

Vím, proč jsem proti trestu smrti i podvodům nejrůznějších milosrdných nadací, nesnáším anachronismus komunistických stran i bolševismus občanských demokratů a exhibicionismus prezidetské funkce.

Říkal jsem a budu říkat, že za minulého režimu se mohlo cestovat. Mě totiž cestování moc bavilo a nepatřil jsem k těm devadesáti procentům Čechů, kteří pod pojmem cestování měli na mysli jen nakupování v Rakousku, Německu či Francii a jinde na Západě.

Pro mě bylo vždy cestování vášní, takže když to nešlo na Západ, projel jsem celou nádhernou Sibiř až po Bajkal, obdivoval Samaru, Tbilisi a Baku, bulharské Rodopi, maďarskou pustu či Mazovská jezera a Gdaňsk v Polsku.

Byl jsem bohém, opilec a rošťák. Život mě ale naučil, co je to spořádanost. Pozdě, ale přece, abych mohl zanechat dobrý dojem...

Jsem už dvanáct roků volným novinářem. A kopu za pravdu, Tedy relaktivní pravdu, která je dnes pro mě už skoro absolutní. Ještě nedávno jsem byl závislý pouze na penězích.

Jako důchodce už mohu přiznat, že peníze jsou jako ponožky; stejně smrdí i stejně rychle se dají vyprat. Dnes už není, co by mě svazovalo a nejraději chodím naboso.

Proto kopu jen sám za sebe...