Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Černá krev

Posedlost

Když k ní do kadeřnictví po týdnu vplul, jako Gerry Cooper ke Grace Kellyové v pravé poledne, s orchidejí a nefalšovanou švýcarskou Milkou z mošnovského free shopu, připadala si jako v Popelčině snu.

Hodinu poté už spolu v Merkuru srkali tahitské ústřice z Puly a po irské kávě Dadák se pro lepší trávení uchýlili do pronajaté garsonky, aby si připili na tykání pravou curišskou skotskou ,přímo´ z ostravského supermarketu. Paní starostová, objednaná na tiziánový přeliv, musela počkat do příštího dne.

Liboval si čím dál víc; vypadala mnohem líp než na fotografii, na níž se nepoznalo, že měla v očích Kámasutru pozpátku. Alláhu, i kdyby ji halila abája a ještě burka, každý by poznal kvalitní rasu z nóbl rodiny. Skvělá milenka, byl to sólový koncert; mistrovský nátisk, klavíristické prsty a neuvěřitelný rozsah. Připadal si jako King Kong za milión.

Zanedbaný sex v ní vytvořil milostný přetlak, jenž by vydal za roztouženost obyvatelek celého patra nápravného zařízení pro ženy. A pak stačilo, aby balkánský nadsamec spustil svůj dobře načasovaný biodetonátor a prásk! Sopka se otřásla, láva vytryskla a sbohem Pompeje.

Nevyčítala si svůj hřích. Vlastně jakýpak hřích? Bylo to tak zlořečeně prosté; byl mladý a krásný a ona vyprahlá a zhrzená, že není k ničemu. Konec útěků do tmy před migrénou. Která žena na jejím místě by odolala, kolik jich tak přišlo nejen o panenství a počestnost, ale též o koordinaci smyslu, úmyslů i smyslů. Muži na tom byli líp; laciná kohoutí hrdost je chránila před pohanou, mohli se veřejně předvádět s milenkami a tento test mužnosti je ještě nazdobil gloriolou barové slávy.

Rázem zavrhla potupné vibrující náhražky a s novým milencem s kostí a neuvadajících svalů by setrvala do skonání světa. Nebo alespoň do úplného vyčerpání nahromaděné rozkoše a libidového manka. Hrubiánský nadsamec s odkrveným mozkem byl na sebe pyšný, jak to zvládal. Přepočítával si svá eura, ale čas a zloba strýce z Tripolisu ho tlačily. Cítil v křížích, že bude muset o dům dál. Proto se rozhodl celou akci urychlit.

,,Proč mi ho tam nedáš?” škemrala árijsky plavá nevěrná manželka a citlivá milující matka dvou dětí.

Její mozek, jak mořská houba nasáklý estrogeny, jí našeptával, že oplzlost je ta správná ingredience vzrušení. Scházeli se skoro každý druhý podvečer, kromě soboty a neděle. Díval se na ni s pohrdáním i náramným gustem. Kdyby byla děvka za prachy, asi by ji vyhodil.

Nebyl citlivka, na ordinární způsoby svých milenek byl však vysazený. Její vulgárnost ho ale vzrušovala. Byla jiná, než jeho šlapky, i když i ona mu tak snadno podlehla. Rád si sex vynucoval a přetvářel vznešené dámy do jejich prapůvodního živočišného provedení, v němž jim fungoval pouze základní instinkt Sharon Stoneové.

,,Ty seš snad teplouš!” provokovala ho, že si jí nevšímal.

Pořád dobře vypadala, ale byla už pětatřicátnice, její muž měl dvaačtyřicet a čerstvý milenec skoro o dvacet míň. Už pochopila, jaký vlastně byl inženýr a obchodník, její vášeň však neochabla, ani když se před ní vytahoval, jaký je skvělý islámský bídák a sadista. I ona v sobě měla své zkažené podsvětí a tomu to přišlo vhod.

Rodiče Alijana Kazdacha doplatili na svůj arabský původ; zabili je srbští nacionalisté, smrti svého otce ale vůbec nelitoval, možná se mu ulevilo, zůstali jen se starším bratrem Draganem. Ten pro něho však přestal existovat, když zradil rodinu, zemi a islám. Skutečnost byla poněkud jiná; oba nesnášeli islám za příkoří, které kvůli němu vytrpěli. Dragan měl ale víc odvahy a cti. Aniž kdy sedl do letadla, zamiloval se do letušky ze Splitu a oženil se s ní, nechal se pokřtít a narukoval do znenáviděné chorvatské armády. Asi se pominul, možná dostal rozum.

Alijan Kazdach zůstal věrný koránu. Ne úplně, neuměl být ničemu věrný. Nenáviděl plamen, jenž ho spálil, ale rád tím ohněm týral jiné, za svatou válku džihád skrýval své zvrhlé choutky. Měl obludně jasná vymezení. Nesnášel bezvěrce a svého bratra možná při bojích zastřelil. Měl metodu, jak za to křesťanské ženy pokořit a znectít. V Česku to šlo lehce. Zvyšoval si tím muslimské sebevědomí a pak šel bez výčitek na vepřová žebírka do hospody U Žida.

Upocených a zkrotlých ženských zvířátek měl plnou hlavu, zajímaly ho víc než korán a šariia dohromady. Špatný muslim, trapný bohém a nevybíravý kuplíř přispěchal do Česka, jelikož se po Balkáně rozneslo, že v Evropě se dá ve velkém podvádět, jak v Tuzle ve skořápkách.

K tomu měl rozšafnou záštitu Kramářovy i jiných vil a vládní motto, že špinavé peníze neexistují. A ještě pivo, nejlepší na světě a krásné holky, nejlevnější na starém kontinentě, jež by se ušlapaly. Inkasoval v českých nevěstincích už pátý rok, na duševního negramotu zvládl češtinu obdivuhodně. Neuměl jen ,,ř” a špatně skloňoval.

Byl gigolem komplotů, dvojitým agentem svého nesvědomí, vládnoucím sebejistotou, jako každý nadsamec. Věřil, že jedině muži s velkým penisem, bez sentimentu a výčitek jsou předurčeni k dějinným činům. Bezcitní a sebejistí chlíváci, jejichž geny měly DNA společné s pobělohorskými koňskými handlýři i byznysmeny třetího tisíciletí. A to ještě nevěděl o Napoleonovi, že tento evropský milovník číslo jedna měl penis ,dlouhý´ jen dva a půl centimetru a co všechno mu patřilo.

,,Tak už mě šoustej!” žadonila a trochu svou pokleslost hrála.

Nikdy sprostě nemluvila, o to víc ji magie vulgarismů přitahovala. Počestnost ji připadala sterilní a nudná, stvořená jen pro kulantní svět její rodiny. S dětmi byla ztělesněná něha, Jiří Stanislav Guth-Jarkovský by žasl nad její subtilní duší; zákaznice oslovovala milostivá paní, ony ji paní šéfová. Doba vytříbeného chování, galantností a džentlmenství však byla nenávratně ta tam.

Zklamaná stárnoucí generace na společenské dění rezignovala, mladým se do slovních zásob vkrádalo stále víc cizích slov a ta česká, která v hovorové mluvě ještě zbyla, představovala ve velké míře jen nadávky a sprosté výrazy. Proto ji počáteční úlek z neřestí, jichž se dopouštěla, brzy opustil. Zpustlý byl celý svět. Každý kradl, uplácel, podváděl, kšeftoval; s drogami, naftou, bílým masem.

Kdyby nejjemnější z Čechů slyšel školáky na diskotékách a české celebrity v televizních show, hořce by nad svým buržuazním útlocitem zaplakal. A tak se ve světle anarchie pod značkou svobody a oficiálních sprostot jevila i její sexuální zvrhlost jako nevinný odpolední happening. A tak dál využívala slovník pornohereček.

Zdálo se jí, že se pro zasycení svých podprahových pudů musí patřičně ponížit. To bezuzdné zlo ji dráždilo, hrubost, násilí a riziko ji přitahovaly. Alijan Kazdach vytušil její spády, pohrával si s ní a ukájel svou panovačnou mysl pohledem na to blahem vzdychající stvoření.

Měl svoji představu, jak ji zkrotit, ale stejně raději než její tělo cítil v prstech smyslně osahaný svazek bankovek. Za dobré pobavení, jež trvalo už druhý měsíc měl v trezoru přes deset tisíc euro.

,,Už se ti nelíbím...?” nedočkavě roztáhla své dlouhé nohy.

Mezi nimi se pod hustým nazlátlým ochlupením nedočkavě chvěly zvlhlé kanýrky, dorůžova stydce prokrvené, jak masožraví lanýži, přichystaní lapit svou kořist. Když občas u večeře srkal Alijan Kazdach ústřice, vždy se mu vybavil její rozkrok, kdykoli ji líbal v klíně, ucítil chuť ústřic s Mosellským zeleným. I kluzké a citronově zvlhké ústřice napřed dlouze olizoval, než je požitkářsky polkl.

,,Udělej mi to!” vzrušeně naléhala.

Hrubě položil své bosé chodidlo na její vzdouvající se hruď. Měla ráda, když si prsty u nohou pohrával s jejími bradavkami. Ten ponižující rituál ji neurážel, naopak cítila, jak se v ní stupňuje horkost. Vzrušovalo ji pomyšlení, že ten muslim měl na rukách krev, zhrozila se, když jí s chorobným potěšením líčil, jak kuchal Srby a znásilňoval jejich ženy.

Obracel se v ní žaludek při pouhé představě tak nelidských věcí, ale zároveň cítila zvrácené vzrušení. Vždycky, když se probrala z takového obluzení, vyděsila se sama sebe. Jen však do další divokého koitu. Podvědomě si vysnila mužný typ sexytyrana, co se nikoho a ničeho nebál, ani Boha, světských zákonů, ani smrti. Alijan byl jak tajně vypálená samohonka, co se pila ze stakanů na ex, až do němoty.

Začala také vzhlížet k násilí, jako k prostředku dosažení nadvlády. A ke všemu měl její milenec takovou vizáž, že by podle ní mohl Michelangelo klidně namalovat charismatickou tvář archanděla Gabriela a zároveň by s ní v pekle uspěl v reklamě na ďábla.

,,Proč ty v sexu tak vyvádíš? Ten tvůj asi chcípáček!” rozchechtal se. ,,Ty s ním neležíš?”

,,O moje věci se nestarej!” odstrčila mu nohu a zavrčela jako vždy, když se dotkl cti její rodiny. Byla bez logiky; vrčela, přitom dělala vše, aby o své rodinné zázemí přišla.

,,To po něm to koňské... pžíjmení?”

,,Mně se líbí...”

,,Nevíš, co radši mít!”

,,Mám ráda koně...”

,,On valach, než hžebec, jo?”

,,Zmohl se na dvě děti. Na co ty?”

,,Hele, špatně mrdám, můžeš za impotentem!” obořil se na ni. ,,Jazyk tžeba má...”

,,Soulož je jedna věc, rodina druhá!”

,,Tak běž za ním, velká žit!” řekl a vyprskl.

,,Nauč se ,,ř”. Mluvíš o řiti nebo o žití...?”

,,Velká prdel...” mlaskl. ,,Ale parádní,” zasmál se.

,,Mám velký zadek?”

,,Velký lepý...”

,,Říká se velkolepý!” pohladila si boky, jakoby neměla jiné starosti.

,,U vás je žiť a žít jedno...” zvedl spodní ret. ,,To vy žikáte: Svět se žítí do ďáblovy žiti...”

,,Tak se už nezlob!” lekla se, že zůstane úplně sama a nebude mít ochranu toho, co se ani smrti nebál.

,,Tak neser, můžu za jinýma, Češky samé bič,” zafuněl pohrdlivě. ,,Česky je jak ingliš: bič děvka i bič na pohnání klisen...”

,,Jsem s ním už čtrnáctý rok!”

,,Čtrnáct roků jeden muž, to je metál!” tiše hvízdl.

Nejraději tiskl ve svých obřích dlaních její svalnaté hýždě a pevná hladká stehna. Byla pevná, hladká a dlouhá. V horách si osedlal dobře stavěnou klisnu. Vyděšeně pobíhala lesem, zmatená jako Rita. Měla pružné lesklé tělo pod hebce skořicovou kůží a bílou lysku na čele.

Byly si podobné; obě ho rády na sobě nosily a chvěly se, když se jich dotýkal na slabinách. Obě stejně potřásaly hřívami a hrdě držely hlavy na svých dlouhých krcích. Pro někoho to byla jen přezíravosti, šlo však o rasovou vznešenost udržovaných klusáckých kobyl, jež se na svět dívaly s nadhledem, aby před sebou neviděly jen zadky svých sokyní.

Než klisnu zasáhla kulka rovnou do čela a bílá lyska jí zrudla krví, ani se od něho nehnula. Vyhládlí gerilníci ji nakonec na posezení zhltali a ohlodali. Možná ta kulka nebyla ani tolik zbloudilá. Poprvé překonal křeče z hladu a masa se ostentativně ani nedotkl.

Zbožňoval pevná ženská stehna, na jejichž koncích vibrovaly slabiny a mezi nimi vždy lačná a nedočkavá horkost, do níž se tak rád nořil.

,,Jsi moje klisna z hor!” řekl s neotesaným sentimentem, až se na něho udiveně podívala.

,,Jaká klisna?”

,,Verinajs kobyla. Požád mi ňuch ňuch mezi nohy, jako ty...”

,,Kde je teď?”

,,Bum bum! Sem...” ukázal si doprostřed čela.

,,Proboha, proč...?”

,,Sežrali ji. Hlad je svině...”

Pohladila ho po tváři, vztekle se po ní ohnal. Dostával záchvat zuřivosti, když ho někdo litoval. Tu noc v horách pak stejně s hladovými křečemi v břichu tajně okusoval napůl syrové zbytky z kostí své klisny.

,,Měls ji rád?”

,,Nikdo nikoho nemá rád, jen sebe!”

,,Ty nevěříš na lásku?”

,,Žádná láska. Jenom mrdat, chtíč!”

,,A co láska matky k děcku?”

,,Pudy, instinkt...!”

,,City ti nic neříkají?”

,,Cit je blbý mutant strachu...”

,,Vyléčila jsem syna z rakoviny, svojí kostní dření...”

,,To láska? To strach samice, že její mládě kaput!”

,,A co bolest?”

,,Slabost...”

,,Kecy,” řekla unaveně a připadala si hrozně cize.

,,Já také ženatý!” bouchl se do chlupaté hrudi a hrubě se přimkl mezi její zvlhlá stehna, až se zajíkla. ,,S emšestnáctkou!”

,,Jsi snad pedofil?”

,,Ne, šestnáctka, ček bič, ale superautomatik pif paf M 16!” řekl hrubě a prezentaci svého IQ zakončil hurónským pokřikem zlého vojáčka ratatatata a cítil se dobře v ráji českých zlotřilců.

Podmaňováním Rity byl uchvácený. Stačilo, když se horkým jazykem sunul po jejích slabinách; říkal jim předpolí minového pole. Při každém doteku explodovala. Jakékoli zábrany a stud z ní vyprchaly, jak ranní rosa na slunci. Myslela na zázrak galilejské svatby, při níž Ježíš vykouzlil z vody víno. Jakoby se zase v ní krev měnila v medovinu.

,,Jsi můj Ježíš!” šeptala v mrákotách.

,,Alláhu, ne Žid!” křikl. ,,Nechci s hžeby na kžíž...”

Neměl tušení, co se jí honí v hlavě, ale připustil, že má před sebou pádný důkaz toho, že se ženy lišily od ostatních samic schopností vytvořit z reprodukční kopulace nejoblíbenější kulturní program lidstva zvaný sex.

Zapálila si cigaretu z konopí a hodiny v cizím pokoji se pro ni staly chvílemi neřízeného opojení, zapomínala na děti a čím víc Hanziho nesnášela, tím míň jí docházelo, že je jen nešťastnou napodobeninou podstrčené konkubíny. Hledala viníka. Začala uvažovat, jak se svého muže zbavit.

,,Ten tvůj ti to možná bude trpět, ale děcka ne, vděk nevděk, a co ti pak zbude?” řekla jí Alice Majzíková, korpulentní žena v domácnosti. ,,Už to neteř Dagmar přinesla ze školy, jak řádíš v Merkuru...”

Manžel Alice měl sice třiapadesát roků a řídké sperma, zato hustý řetězec prodejen koupelen nejen po celé Moravě. A ještě konto v Bernu. Ritu potěšilo, že to s ní někdo myslí dobře. Žádnou přítelkyni neměla. Brzy ale narazila; proradné Alici nikdy nešlo o její děti. Chtěla jí vyrvat z hlavy svoji vlastnoruční trvalou, když se od Alijana Kazdacha dozvěděla pikantnosti, jak si to s Alicí rozdával a kolikrát mu přitom omdlela blahem.

,,Jsi větší mrcha než já!” zuřila pokořená Rita a bylo jí jedno, že zrovna přišla o zákaznici s tučným zpropitným.

,,Mrcha možná, ale nemáme děti a muž mi to povolil!” řekla klidně Alice. ,,Stačí, že mu přinesu každý měsíc nový negativní test na AIDS!”

Alijan Kazdach se vyžíval v tom, že se stal součástí konspirace bez pravidel. Nesnášel zákony, nepátral nikdy proč, ale zač. Mít dobře zaplaceno za sex bylo lepší, než v blátivých kosovských horách podřezávat hrdla srbským vojákům a bát se o to své. Měl to za sebou, už ho neděsil úryvek textu mučedníků, který museli každé ráno zpívat:

,,Modlím se za sebe a za všechny bratry, aby mohli zvítězit a zasáhnout své cíle, aby mi Bůh tváří v tvář cíli dopřál mučednictví, abych před ním neuprchl...”

Nikdy o Boha nestál, hlas muezzína obcházel nejen pětkrát denně, nestál ani o mučednický certifikát, natož aby o něj prosil, spíš naopak. Zabít kohokoli, to ano, ale obětovat se, při Alláhovi, největšímu akbarovi, ani omylem! Raději pro jistotu uprchl. V Evropě nemusel skončit jako mučedník, přesto se cítil jako v ráji. Žádné zabíjení; hurisek měl víc než dvaasedmdesát, k tomu pivo a byznys.

Zničit Ritu s přebytky endorfinů pro něho nebyl problém. Nezřízený život se na ní už začal projevovat. Zhubla, nevěnovala se dětem, o které se staral jejich děda, když byl Hanzi na služební cestě. Zavřela své kadeřnictví. Nebyl to žádný supersalon, ale slušně zavedená provozovna, v níž šlo najednou obsloužit čtyři prominentní zákaznice a další čekaly nervózně v pořadníku.

Firmu jí dal pod zámek majitel domu; už půl roku nedostal ani korunu za nájem. Zastavil vodu a vypl elekřinu, pak zatáhl rolety a zamkl hlavní dveře. Veškeré vybavení si nechal jako záruku na dluh. Nechal jí lhůtu dvě měsíce, pak o vše mohla přijít v družbě nebo soudním vymáháním. Exekutor čekal na svoji příležitost. Sušáky, křesla, umývadla i zrcadla, to vše čtyřikrát, k tomu kadeřnický instrumentář. Majetek za milión.

Tvrdila, že vše je jen dočasně. Jediné peníze, jež však mohla v té chvíli mít, kromě potupné podpory z Úřadu práce, byly úspory, na které by musela čekat dva roky výpovědní lhůty, potom peníze jejího otce, ale pokud ten nezemřel, nebyly k mání. To samé bylo s Hanzim. Vybral si polovinu peněz ze společného konta a zbytek se Ritě hrozivě krátil.

Problémy, na které nebyla zvyklá, ji ubíjely, hromadil se v ní strach a agresivita. Dlužila i třem svým kadeřnicím. Vyhrožovaly svými manžely a že na ni podají žalobu. Stres nadýmal její mysl k prasknutí, stále častěji ji bolel žaludek i hlava. Nebyla tak zkažená, jen se bála o své děti. Čím víc se o ně bála, tím víc pila. Smrtící koloběh.

Dvakrát jim dala život, nemohly ji přece zradit. Chvíli se oblažovala dávkou špatného konopí a eufórií sexu, hned se v horečnatých návalech úzkostné paniky svíjela v křečích a z návalů migrény, s hlavou na rozskočení. Svazovaly ji obavy, že v tanečních na Ditu nezbude žádný kluk, že je do větru po své matce...

,,Jsi velká děvka, jsi velká děvka, jsi velká děvka...” tiše vykřikovala, když byla střízlivá a tloukla se přitom v rytmu pěstmi do hlavy.

Musela se napít. Po dvou velkých vodkách se uklidnila. Pro jistotu přidala ještě jednu. I v tom byla po svém otci.

,,Jsi jen člověk, jsi jen člověk...” utěšovala se a obviňovala osud ze spiknutí a znovu se napila.

Pak usnula a zdály se jí hrozné věci. Exekutoři zabavovali zrcadla v kadeřnictví i všechny její šaty, nejnovější sušáky a na podlaze zůstaly jen vibrující silikonové penisy; třásly se, jak epileptičtí panáčci. Pak byla najednou mlha a z ní čněla poštovní schránka, o kterou se opíral nahý Hanzi. Otevřela ji a začaly se na ni sypat soudní obsílky s červenými pruhy, co pouštěly barvu a ona měla ruce, jak od krve.

Z cárů mlhy se vynořily ženy ze sociálky, měly špatně depilované knírky a samaritánské uniformy se svastikami na rukávech. Přišly si pro její děti a Hanzi se divoce smál, jak blázen, až to dunělo strašidelnou ozvěnou. Vzal Ditu s Markem za ruce, vůbec se nebránily, šly poslušně s ním a ještě mu pomohly zatřísknout za sebou těžkou mříž a ta se na ni zřítila. Chtěla křičet, nevydala ani hlásku, nemohla se ani pohnout...

Měla jen děsivé sny. Byl důsledek zabijáckého chvastounství jejího nového milence. V horách kolem Tuzly pořád uznávali krevní mstu a mohli beztrestně zabíjet i své nevěrné ženy. Nešťastnice si napřed sama upekla velký kulatý pecen chleba, ten si pak musela položit na hlavu a muž měl právo ji přes boží dar zabít tupou stranou sekyry.

Snad i proto neměl na Alijana Kazdacha v bezcitnosti nikdo; nevěděl, co je práh bolestivosti, netrpěl, ani nevnímal utrpení jiných. Do genů se mu soucit neprosadil. Věděl, že bude muset zvednout kotvy, a aby neprchal s prázdnou, musel nejen souložit, ale též jednat. Proto chystal na Ritu jednu z nejzrádnějších pastí. I bez sekyry a pecnu chleba...