Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Sám voják v poli, aneb Dobrý byznys zvaný Lisabonská smlouva

Tak se nám to zase zamotává. V televizi jsem viděl, jak polský prezident Lech Kaczynski líbal první dámě Lívii ruku. Poláci byli vždycky džentlmeni.

Když jsem byl v New Yorku, žertovali na velvyslanectví ČR při OSN, že ruku líbá ženám jen Walesa nebo buran. Omlouvám se za nevhodnou repliku, ale prostě jiná země, jiný mrav.

Bratři Lech a Jaroslav Kaczynští se v mládí proslavili jako dětští herci Jacek a Placek ve filmu "O těch dvou, kteří ukradli měsíc".

Ale i jejich další dráha byla podobná: oba jsou vzděláním právníci, oba se zapojili do protikomunistického hnutí Solidarita, oba byli spolupracovníky někdejšího prezidenta Lecha Walesy, s nímž se zase oba jako správná jednovaječná dvojčata také ve zlém rozešli.

Rozdělili si i ty nejvyšší role - Lech (Jacek) se stal prezidentem Polska, Jaroslav (Placek) jeho premiérem...

V Lánech šlo o úplně jiný trapas. Lech Kaczynski je totiž známý jako člověk, který dokázal během několika měsíců dvakrát obrátit o 180 stupňů. Napřed, když se svým bratrem pečlivě studovali Lisabonskou smlouvu, aby ji vzápětí s velkou slávou oba podepsali.

Pak se ale Irsko trhlo a Kaczynští si vše rozmysleli. Prý jde o mrtvý dokument a nemá smysl dál o něm jednat. A ejhle, stal se zázrak. Do Varšavy přiletěl prezident Nicolas Sarkozy; na skok, před cestou do Irska, kde se chystal pokárat Iry a přimět je k dalšímu referendu...

Ve Varšavě slovo dalo slovo a polský prezident se opět zachoval jako na obrtlíku a rychle se vydal do Prahy.

V Lánech pak nejen povečeřel se svojí manželkou a s českým prezidentským párem, ale též přemlouval Václava Klause ke změně jeho názoru na Lisabonskou smlouvu.

A tak začalo další dějství, které se dá nazvat: Dobrý byznys zvaný Lisabonská smlouva. Jako první se o tento kšeft pokusila slovenská dvojice Fico - Dzurinda. Ten první prý trval na svém kontroverzním tiskovém zákonu, jeho opoziční oponet to zkusil s licitováním.

"Vy přepracujete tiskový zákon a my podpoříme smlouvu z Lisabonu!"

Jakoby se česko-slovenské vlády dohodly. Pár dnů poté si vzpomněl premiér Topolánek, že když opozice pomůže schválit smlouvu o americkém radaru, koalici nebude proti mysli, definitivně kývnout na Lisabonskou smlouvu.

A s tím třetím byznysem přiletěl do Polska francouzský prezident Nicolas Sarkozy. Sotva totiž francouzské předsednictví EU začalo, už má první problém. Musí hasit "lisabonský" požár...

Vše mohlo i nemuselo probíhat následovně, hypoteticky, aby nedošlo na přežvýkaná novinářská klišé:

"My vám dáme nějaká eura na záchranu bankrotujících loděnic v Gdaňsku a postavíme u vás továrnu na peugeoty, a vy odsouhlasíte Lisabon, navíc ještě přesvědčíte pyromana Klause, aby se také přidal..."

Zabralo to však jen u Kaczynského. Klaus už z principu nemohl dát zpátečku, i když se říká, že jen nerozumný člověk nemění své názory, když se seznámí s jinými skutečnosti....

Takže nám nakonec zůstal český prezident Václav Klaus jako sám voják v poli. Už se vlastně ani neví, koho reprezentuje; i česká Topolánkova vláda ho nechala na holičkách, když s Lisabonem nakonec též souhlasí.

A taková je ta naše politika česká....