Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Schází nám sofistikovanější metoda politického vydírání

"Tak nám, paní Müllerová, zase dala Condolleza košem..." řekl by dneska možná příliš dobrý voják Švejk a přidal by nějakou historku o zaběhlých psích braších. Třeba jak pro nadporučíka Lukáše zavopatřoval psa Maxe.

"Maxi, dej pac! Tak vidíš, hovado, že budeme dobrýma kamarády, jestli budeš hodnej a poslušnej. Jinak budeš mít vojnu jako řemen." A pak by se ze žalu vydal jako převlečený za ruského špiona z Putimi místo do Budějovic až do Brd...

,,V USA je prováděn politický nátlak na prezidentské kandidáty i jejich volitele už mnoho a mnoho roků, naše metody vyhrůžek jsou mnohem propracovanější a sofistikovanější, než u vás. V Česku teprve začínáte, takže se máte pořád ještě hodně co učit..." řekl po znovuzvolení Václava Klause prezidentem jeden z amerických novinářů, akreditovaných v naši republice.

Přitom se usmíval, jak byl americky sebevědomý a hrdý na to, že jeho země je v něčem dalším opět kus vpředu před ostatním světem. Patrně nadevše miluje USA, každý den ráno si možná před svým domem na Floridě vytahuje státní vlajku a hymnu své země nekonečných možností si zpívá několikrát do roka.

Určitě se usmíval i včera a předvčerem, když Condolleza Riceová opět odmítla přijet do Česka podepsat smlouvu o radaru, jelikož musela změnit svůj program. Byl hrdý, jaké jsou USA velmoc, že si s nějakým trpaslíkem ze střední Evropy mohou jen tak pohrávat. A že Kosovo může podle velmoci number one mít svoji samostatnost, ale Abcházie a jižní Osetie ne. Ty jsou přece součástí nezvratné gruzínské integrity...

Byl proto pyšný také na pragmatické gesto USA, kterým uznaly nezávislost Kosova. Další krok k amerikanizaci Evropy, potažmo celého světa. Vždyť dnes mají Spojené státy rovněž zásluhou sofistikovaných metod mučení svá vojska či vojenské poradce ve více než 150 zemích světa. Po Grúzii, Ukrajině, Litvě a Česku s americkou základnou v Brdech bude Kosovo další do sbírky vyplašených postkomunistických motýlků.

Kosovo bylo pro USA něco jako prezidentský kandidát, jemuž bylo třeba sehnat odhodlané volitele. Staly se jimi Afghánistán (ten, který v sedmačtyřicátém nezvedl ruku při rozhodování Valného shromáždění OSN o založení státu Izrael), Velká Británie, Francie, Itálie, Německo... Češi vyčkávají. Nebudou příliš spěchat, aby jako slepice uhánějící před rozvášněným kohoutem dávali najevo, že nejsou opeřené poběhlice, které snadno podlehnout hormonům moci amerického kohouta.

Každý volební systém má své konformisty a přeběhlíky. Melčák, Snítivý, Pohanka, takticky mizející Zubová a další. Má je i volební systém zvaný Srbsko - Kosovo. Zatím jsou mezi přeběhlíky i čtyři stejné státy, jako před Mnichovskou dohodou. A jelikož větší vždycky bere, očekává se brzy umdlenost českých slepic a další skalpy USkohouta.

Mitrovica a Priština se rázem stanou rozděleným západním Berlínem s vysokou zdí mezi východem a západem. Dnes, více než šedesát roků po II. světové válce zase nevnímáme, že doutnák k sudu islámského střelného prachu už byl zapálený...

A chudé, ožebračené Kosovo se raduje. Angličané mají královskou rodinu, Big Ben a Arsenal, Kosovo zločince, distributory narkotik a mafii, řídící černý obchod s bílým masem. UČK najednou zratila teroristickou nálepku a její šéf se stal premiérem. S kohoutkem na své automatické pušce M 16 pořád nataženým. Ví, že Srdsko už jednou poznalo, zač je toho loket, když se NATO rozzlobilo, narychlo přijjalo do své stáje Česko, Polsko a Maďarsko. aby se naplnila klausule, že NATO může bombardovat i zemi, která ohrožuje svého souseda, jenž už se v tomto paktu paktuje.

Po porážce ve válce s Osmanskou říší v bitvě na Kosovu poli roku 1389 tehdy neobyčejně vyspělé srbské království ztratilo Kosovo, jež bylo jeho kolébkou, a samo postupně přešlo do područí Osmanské říše. Koncem 17. století, po prohře jednoho z řady protitureckých povstání, nastal masový odchod Srbů z Kosova, kde je se souhlasem turecké moci nahradili většinou muslimští Albánci.

Během 2. světové války většina Kosova připadla k tzv. Velké Albánii pod italskou správou. Po obnovení Jugoslávie dostala provincie status autonomní oblasti v rámci SFRJ. Podíl Albánců na populaci provincie tvořil v té době 35-40 procent. Oblast Srbové znovu ovládli až po vzniku Jugoslávie v roce 1918. Tehdy se začali do Kosova opět vracet a mezi světovými válkami tvořili téměř dvě třetiny obyvatelstva.

Takže teď Srbsko přišlo zřejmě definitivně o své historické srdce. Krvácí, ale není to krev Albánců, ani muslimů, kteří se už zase o další kus přiblížili k srdci Evropy. Nevím, jestli si to někdo uvědomuje, že se blíží jeho infark myokardu a že bypasů je čím dál míň a že už jsme jen pohrobci dávného křesťanského evropského dědictví.

Ani už nechceme slyšet volání o pomoc, natož kdysi náš společný hymnus: Hej, Slované... Nebo varovná slova Viktora Dyka: Opustíš-li mne, nezahynu, opustíš-li mne - zahyneš...!

Své hlavy máme pro jistotu konformně zahrabány v písku a řešíme, jak by měly být české vyděračské metody politiků a jejich volitelů americky sofistikovanější a účinnější...