Šest milionů za živé dítě, za jeho smrt jen 240 tisíc...?

Život přináší tragédie nejrůznějšího rozměru; nejhorší je samozřejmě smrt blízké osoby, asi nevratným celoživotním šokem je pro rodiče úmrtí jejich dítěte. Zvláště když zemře předčasně cizím zaviněním...

Stojí však za povšimnutí, jak se zatím náš právní řád vyrovnává s výší odškodnění za následné rozličné psychické újmy. Zatím nejvyšší finanční odškodnění přiřkl soud rodičům dvanáctiletého Filipa Němce z Cizkrajova. Bylo jim přiznáno patnáct milionů Kč, mimo jiné též proto, že na jeho péči rodina měsíčně doplácí kolem 35.000 korun.

Zaměstnanci školy podle soudu v roce 2003 zanedbali dohled při koupání žáků. Filip zůstal pod vodou 10 minut a od té doby má silně poškozený mozek.

Částku má uhradit místní škola. Obec, která ji zřizuje, nemá na odškodnění peníze. Proto se na něj složí stát a kraj, obec přispěje podle svých možností. Filip je totiž zcela odkázaný na péči druhých.

Jeho experimentální léčba pomocí kmenových buněk není podle Ústavu experimentální medicíny AV ČR v současnosti možná. ářčáářFilip má ve svém věku a postižení nárok na příspěvek od zdravotní pojišťovny rovněž na potřebný vozík za 59.000,- Kč, ale až za dva roky, jenže zkrátka roste rychleji, než určil zákon.

Na tento paradox zareagovala firma Zdravotnické potřeby, vozík pro Filipa objednala do své prodejny a navíc mu jako dárek věnovala speciální pláštěnku v hodnotě 2.500,-Kč.

Musel rovněž absolvovat v českobudějovické nemocnici operaci Achillových šlach; měl je zkrácené a dál by se mu deformovaly nohy. Nedostal by se ani do bot; optimistický odhad totiž počítá s tím, že jednou bude i chodit...

Rehabilitace přinesla zlepšení chlapcova zdravotního stavu; začal polykat, dosud byl krmen pouze sondou. Zatímco dříve nereagoval vědomě, nyní vzbuzuje pocit, že jsou jeho reakce vědomé, ani úsměv už není mimovolný...

A co říká Zákoník práce o odškodnění? Podstatně se zvýšila jednorázová částka na odškodnění pozůstalých při smrti zaměstnance v důsledku pracovního úrazu nebo nemoci z povolání...

Pozůstalému manželovi nebo manželce a nezaopatřeným dětem, případně rodičům zemřelého zaměstnance, pokud s ním žili ve společné domácnosti, náleží jednorázová částka ve výši 240.000,- Kč, dosud to bylo 50.000,- Kč pro manžela nebo manželku a 80.000,- Kč pro dítě.

Hrůzný případ se stal v Praze. Napadená dívka začala kolemjdoucí prosit o pomoc, že ji chce zabít neznámý muž. V tu chvíli byl na místě i Michal Velíšek. Chtěl pomoci, ale násilník ho chladnokrevně zastřelil. Jednorázové odškodnění za smrt manžela čínilo 240.000 Kč pro paní Velíškovou a 240.000 Kč pro jejich dítě...

Tříměsíční holčička Nelinka Evy Slavíkové z Havířova zemřela v dubnu 2006 poté, co jí vyhřívací poduška z Itálie při operaci nádoru na tváři způsobila hluboké popáleniny na 40 procentech těla...

Rodina dostala odškodnění ve výši 240 tisíc Kč pro každého rodiče, bratr Nelinky dostal 175 tisíc korun. U soudu v Brně se však domáhali třímilionové částky a omluvy.

Brněnský soudce rozhodl, že se nemocnice musí rodičům omluvit a zaplatit každému 400 tisíc korun. Nemocnice je za smrt dítěte odpovědná.

Momentálně projednává brněnský soud snad nejkontroverznější případ...

Nikolu, narozenou Čermákovým z Přibyslavic a Veroniku, která se narodila Liboru Brožovi a Jaroslavě Trojanové z Jabloňova, nedopatřením zaměnily zdravotní sestry v třebíčské porodnici 9. prosince roku 2006. Před následujícími Vánocemi se pak obě děti vrátily ke svým biologickým rodičům...

Na základě toho bylo rozhodnuto, že jednorázovou stotisícovou kompenzaci obdrží rodiče holčiček od kraje Vysočina.

Podle soudních znalců rodiče i děti utrpěli traumatizující citová zranění. Nejvíce se situace dotkla matek, u kterých znalci diagnostikovali emoční labilitu, deprese, úzkostlivost, únavu a vyčerpanost.

Obě ženy se těžko ztotožňovaly s představou, že se budou muset vzdát dítěte, které považovaly po deset měsíců za vlastní. Také děvčátka měla vypěstovaný vztah ke svým „pěstounům". Přesun k biologickým rodičům byl proto rizikový...

"...Rodiče i děti trpí vážnými následky. Nikdy se s myšlenkou výměny zcela nesmířili, milovali dítě, které sice nebylo jejich, ale dávali mu po deset měsíců lásku. Náhle museli přijmout své biologické dítě, k němuž ovšem neměli žádné citové pouto," zní citace ze znaleckého posudku.

Protistraně se doposud nepodařilo prokázat utrpěnou újmu. Je odmítána též vina nemocnice na partnerských konfliktech. Neshody u Brožů panovaly prý již dříve.

Právník žalované strany argumentuje, že utrpěla nezanedbatelnou škodu i nemocnice. V roce, kdy kauza zaměněných dětí vypukla, došlo k výraznému odlivu porodů, včetně újmy, kterou utrpěl šéf nemocnice Petr Mayer. "Mediální prezentace případu na něj vrhla negativní světlo," řekl právník.

Ve hře je tentokrát druhé nejvyšší odškodnění - 12 milionů Kč pro obě rodiny, tedy šest milionů pro jednu. Je pochopitelný stres, který matky obou vyměněných dětí prožívají, ale ty děti přece žijí, jsou zdravé, navíc se s nimi mohou rodiče kdykoliv vidět...

Je to stejná tragédie, jako kdyby jejich dcerky zemřely při porodu či násilným trestným činem? Lze snad jejich bolest srovnat s žalem paní Velíškové nebo Evy Slavíkové, jistě už navždy tesknící po své mrtvé Nelince...?

Nabídka třebíčské nemocnice je na úrovni mimosoudního odškodnění 150 000 korun pro každého rodiče z Přibyslavic a Jabloňova, tedy celkově 600 000 Kč. Kdyby se prokázala újma také u dětí, je nemocnice ochotna jednat i o jejich odškodnění.

Je, nebo není částka 12 milionů Kč souměřitelná s penězi, které získaly manželky svých zavražděných manželů, matky znásilněných a zabitých dětí...?

Nebyl by už nejvyšší čas pro obě rodiny, aby myslely víc na svoji soudnost a míň na "mastné" palmare pro jejich právníka...? Není těch 12 000 000 Kč přece jen přehnaně moc?

Vždyť ještě nedávno chtěly "jen" deset milionů...