Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Sexy blondýna, nebo ozbrojený bodyguard?

Tel Aviv halil dusivý chamsin z Judské pouště a změnil město v neostrou zažloutlou pohlednici. Jakoby toho nebylo málo, že rakety Hizballáhu dopadly ráno už i mezi Haifu a Tel Aviv.

Všechny vnitrostátní lety byly zrušeny a check pointy obléhali popudliví a detektory pípavě lustrovaní cizinci, chtějící co nejrychleji opustit svatou zemi.

Staré německé Židovky reagovaly klidně, věděly, že nic horšího než šo´a je v životě už stejně nemůže potkat. Zámořské vdovy byly zaujaty svými šperky; prsty měly tak překarátovány, že si po kondolencích za své oligarchické manžely musely dávat na tricepsy octanové zábaly.

Skupinka Chasidů se utábořila uprostřed haly; seděli v kruhu na kufrech, překřikovali se a chroupali maces. Na hlavách měli i v upoceném dusnu kožešinové beranice v igelitu proti dešti, bez nichž nesměli ujít vzdálenost delší než čtyři lokte. Svými kaftany courali po zemi, plné drobků nekvašeného chleba.

Nejoddaněji vypadali polští poutníci; dva dny si nemyli ruce, jimiž se dotýkali Božího hrobu a zbožně doufali, že za tu pokoru už přežijí kaťuše i každou turbulenci.

Brusiči diamantů při čekání na zprávy o růstu cen svých akcií a indexu PX zase skoro nevnímali, že nastupují do ledadla; z čel si stírali rezavý pot, na uších měli mobily a před očima brilantní fazety a instinkt svých burziánů.

Sotva jsem přišel na řadu, skautík z Šabaku si mě vychutnal. S gustem začínajícího mocipána mi rozkuchal kufr a upatlal objektivy. Vyhnul bych se té šikaně, kdybych mlčel. Ale nemlčel. Nemohl jsem si to přece nechat líbit.

,,Ata medaber ivrit?” testoval mě hebrejsky mladík se satenovou jarmulkou na nazrzlé hlavě.

,,No, I don´t!” odsekl jsem mu a šeptl si: ,,Tak se ukaž, zrzavý polyglote!”

,,Are you Arab...?”

,,Alláhu akbar!” zahrával jsem si arabsky a všichni se otočili, jakobych se dopustil svatokrádeže. ,,Shu máanah hádu?”

,,Ty se ptáš, co se děje? Jsi přece Arab!” skrčil Žid své albínské obočí.

,,Žádný Arab! Čech!”

,,Muslim from Czech Republick?”

,,Čech z Valašska! Mám to v pase, stačí si ho přečíst,” vztekl jsem se, jelikož v angličtině se nevykalo ani sirům.

,,Odkdy mluví Evropané arabsky? A co ta galábie?” ptal se ten letištní inkvizitor a z kufru mi vytáhl bleděmodrou košili.

Byla z lehounké a pot skvěle sající látky, bez níž by subsaharští nomádi nepřežili jediný úmorně sálavý den. Za šest usmlouvaných satanských dolarů jsem ji koupil na trhu v Gaze, měl jsem doma už jednu. Užíval jsem ji jen v soukromí. Za veder jsem pod ní býval nahý a volný, jako pták, i když mi sahala až po paty a měla kapuci. Vypadal jsem v ní štíhlý; v parnu chladila, v zimě držela teplo i chuť na sex.

,,Tak proč máš tu galábii?” opakoval mladík.

,,Poněvadž jsem náměsíčník!” odsekl jsem mu.

,,Takže jsi Palestinec!” řekl Žid a poblíž stojící vojáci cukli hlavněmi svých Uzi.

,,A ty Švýcar...!” rozšířilo se mi chřípí.

,,Prosím?” zamrkal skautík bledými víčky s pískovými řasami.

,,Že nosíš quartzky!”

,,Máš drogy?” zahájil Žid ofenzívu a přičichl ke mně, jak cvičený ratlík.

,,Ne!”

,,Nějaké zbraně?”

,,Ne!” zalapal jsem po dechu a mezi zuby mi zaskřípal judský písek.

,,Balil sis sám zavazadla?”

,,Sám jsem si je naházel i našlapal...”

,,Máš přátele mezi muslimy?”

,,Mám!”

,,Jak je to možné?” zasyčel mladý Žid a žluč v něm zabublala.

,,Jsem demokrat, jestli víš, co to je!”

,,Islámský fašismus a demokracie?” sarkasticky se rozesmál. ,,Jsi obřezaný?” řekl už s podezřívavým výrazem.

,,Jak rozeznáš obřezaného Žida od Araba s obřízkou?”

,,Takže jsi Arab!” urputně trval úsečnou angličtinou na svém mladík.

,,Chceš ukázat toho mýho křesťanskýho...?” nevydržel jsem a zuřivě si rozepl kalhoty.

Hučící úl zmlkl, vdovy se přestaly zhlížet ve svých prstenech a Chasidé zanechali škorpení, jen byznysmeni mi nevěnovali pozornost, jedině že bych měl v poklopci Cullinamův diamant s třemi tisící karáty.

,,Slicha... Promiňte...” breptl omluvu vyjevený skautík, až mu zrůžověly pihy.

Když jsem se za uznalého potlesku vděčných kolemstojících zase pozapínal, obul si mokasíny od haifského Batě, poskládal foťáky a znovu si našlapal kufr, pro uklidnění jsem se zase já vyžíval pohledem na odbavované pasažérky. Hledal jsem tu, kterou bych mohl svým harasmentovým výstupem přesvědčit, že by chtěla sedět v letadle vedle mě.

Měla by mít osmnáct, oči barvy chrpy, trojková nesilikonová ňadra, nohy Madonny, oduševněle něžnou tvář Audrey Hepburnové a jako já fóbii z létání, abych před ní mohl dělat otrlého globetrottera, otcovsky ji konejšit a zapomenout, že sám jsem se výšek bál, jak ranní stíny mraků.

Sedadlo vedle mě však zůstalo volné. Žádná nesilikonová osmnáctka si ke mně nepřisedla. Jen podsaditý zamračený chlapík. Kožená bunda a široká ramena. Sedl si na sedalo u chodbičky a dělal, že spí.

Všeobecně se vědělo, že s EL-AL létají pravidelně ozbrojení agenti. Možná to byl jeden z nich. V příručkách pro cestující se o nich mlčí, stejně jako nikde není psáno, že v letadlech nejsou padáky...

Skoro čtyři hodiny jsem pak o tom všem urputně přemýšlel...

Nejednou jsem se cítil uvolněný a mnohem klidnější, než kdyby mě po mém boku dráždila vysněná sexy blonďatá osmnáctka. Co bych s ní dělal?

Ozbrojený bodyguard byl alespoň jistota, sexy blondýna jen velký problém...

(Ukázka z románu Černá krev)