Děsivá smrt na pruhu číslo pět

Poblíž největšího nákupního střediska v Tel Avivu je pořádný zmatek, podobný křesťanské předvánoční nákupní horečce. Židé nemají Vánoce, a aby jejich děti ve škole svým křesťanským spolužákům nezáviděly, nakupují jim dárky a sladkosti alespoň na Chanuku a Purim.

U vchodu do telavivského obchodního domu policisté zběžně prohlížejí všechny zákazníky, nahlížejí do tašky také Sigi. Už si zvykla na tento způsob nákupu. Když byla na dovolené na Kypru, neustále před vchody do obchodů automaticky rozevírala svoji tašku a divila se, že nikde nejsou ozbrojení vojáci.

Jako před každým svátkem Purim, tisíce lidí nakupují jídlo pro slavnostní večeři a něco pro radost svým dětem či vnoučatům. Purim byl ustanoven jako menší židovský svátek na památku toho, jak Boží prozřetelnost zachránila Židy v perské říši před jejich úplným vyhubením.

Místokrál Haman tenkrát ze zvrhlého rozmaru metal losem, aby určil, který den bude vhodný pro vyhlazení všech Židů. Slovo "purim" je odvozeno od základu znamenajícího "kostky" či "hazardní hru". Haman bývá proto ne náhodou přirovnáván k Hitlerovi...

Mezi nic netušícími lidmi, spěchajícími do Dizengoffova nákupního střediska, je i bojovník džihádu Muhammed Hashim, dvaadvacetiletý Palestinec, který se chystá sebevraždou "vstoupit do nebe". Zaplatil arabskému řidiči tisíc dolarů za to, že ho ozbrojeného tajně vyvezl z Gazy do Tel Avivu.

Chce vykonat hrůzný čin - výbušnou směs z patnácti kilogramů dynamitu, starých pozemních min a hřebíků je odhodlán odpálit na svém těle v davu nakupujících.

Když spatří stráž u vchodu, zaváhá, pak se otočí a proplétá se davem zpět. Začíná být nervózní. Byl vybrán losem a rázem se stal nejobdivovanším mezi ostatními kandidáty.

Musí splnit svůj úkol, už ho všichni oslavují jako mučedníka. Jeho milovaný guru Šejch Ahmad Jasín, duchovní otec a vůdce militantní odnože Hamasu, mu slíbil deset tisíc dolarů, jakmile v televizi oznámí jeho mučednickou smrt. Hashinova desetičlenná rodina v Gaze už na tuto sumu netrpělivě čeká.

Když se přes izraelskou ostrahu nedostal do obchodního domu, zamíří k přechodu pro chodce na křižovatce ulic Rehov Meir Dizengoff a Hamelekh George. Fascinuje ho houstnoucí dav lidí. Je tím pohledem posedlý, vzrušuje ho, když vidí, jak se proudy lidí slévají v jednu řeku, směřující přes bílé pruhy přechodu.

Ještě před několika hodinami byl milující otec svých dětí, objímal je a s pravou otcovskou láskou je hladil. Měl slzy v očích, když se s ními loučil, protože věděl, že už je nikdy neuvidí. Alespoň ne na této zemi, v tomto životě, znesvěceném špivavými Židy.

A najednou je mezi jinými dětmi zbavený všeho citu a ohledů, posedlý myšlenkou zabít kohokoliv ze satanských sionistů, hlavně jejich potomky, kteří by rozmnožili to rouhačské plémě. Zabít všechny, co mu vzali svatou zemi a z jeho rodiny udělali psance.

,,Bude hodně mrtvých bezbožných Židů," říká si a nahmatá pod košilí detonátor trhavin, umístěných na sobě v těžké vestě.

Zběžně se podívá na hodinky. Je přesně 15,45. Přejde v houfu lidí jednou, podruhé a už chce odpálilt svoji svatou nálož. Najednou vidí, že přijíždí autobus městské dopravy, z něhož se k přechodu hrne další spousta pasažérů. Vyčkává, až se všichni vmáčknout mezi hypnotizující pruhy. Má konečně pocit, že je na něm nejvíc lidí.

Je 16,04. Muhammed mačká detonátor a odpaluje nálož. Na pátém pruhu. Zrovna ve chvíli, kdy kolem něho už s nakoupenými sladkostmi a hračkami pro vnoučata přecházejí i starší ženy. Najednou se od základů změnil svět v tomto koutku Izraele. Výkřiky hrůzy, rachot automobilů, které do sebe narážejí a explozí trhané na plechové kusy.

A znovu pláč a sténání zraněných, volání o pomoc, k nebi se vznášejí prosby k Bohu i slova prokletí na adresu zákeřných nositelů smrti. Ve vzduchu je kouř, odporný pach spálenin, houkají sirény sanitek a policejních vozů.

Sigi srazila tlaková vlna a teď leží na zádech, ruku má zvednutou nad hlavou s rozcuchanými vlasy. Jako by do nich jen zafoukal vítr od moře. Druhá její paže leží podivně zkroucená podél jejího těla, nohy má pevně natažené, mírně od sebe, její polobotky leží opodál. A vedle ní je roztrhaná nákupní taška. Z protržené skuliny vypadlo pár purimových bonbónů pro vnoučata...

Do těla jí pronikla spousta smrtících kusů železa z explodující nálože, které v ní pozvolna uhasínají zkomírající plamínek života. Její zkrvavený obličej připomíná rituální kresby, jimiž se indiánští bojovníci malují, když vyhlásí válku a chystají se do boje...

Muhammed Hashim zabil na místě tragédie sebe a sedm lidí. Dalších šest ze stovky zraněných zemřelo později. Okna v okolních domech byla rozbita do vzdálenosti sedmdesáti metrů...