Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Účet vicekrále Potěmkina za kulisy petrohradských malířů

Protože z Ostravy odjela studovat na Choreografické učiliště Agrippiny Vaganové v Petrohradě moje přítelkyně Ilona, vydal jsem se do tohoto centra klasického ruského baletu za ní. A když jsem fotografoval na baletním sále, přišel mladík s dlouhou hřívou a představil se jako Jarda.

Studoval na Repinově Akademii výtvarných umění malbu, zatímco jeho žena Světlana - Burjatka z Ulan-Ude, se věnovala kunshistorii. Jarda kreslil jako svoji seminární práci studie tanečnic. Tak jsme se seznámili a strávili spolu několik dnů.

"Říká se, že čím byl Lev Tolstoj pro ruskou literaturu, tím byl Ilja Jefimovič Repin, nejvýznamnější z ruských realistů, pro ruské malířství," řekl Jarda, pyšný na svoji školu a ukazuje mi reprodukci Repinových Burlaků na Volze.

A tato několikanásobná náhoda přispěla k tomu, že jsem se konečně dozvěděl, co to byly ve skutečnosti Potěmkinovy vesnice, když se o ně každý pisálek dnes otírá, třeba v souvislosti s Olympiádou v Pekingu....

"Všechno se to událo za panování carevny Kateřiny II. Veliké v roce 1787, kdy ji francouzští osvícenci ve své korespondenci oslovovali: "Semiramis severu" a Voltair ji dvojznačně říkal "dobrodějka lidstva". Alexandr S. Puškin byl méně diskrétní a mluvil o ní jako o "kurtizáně na ruském trůně"..." vyprávěl mi Jarda.

Semiramis byla mýtická assyrská královna, která v Médii u města Chanóna založila úžasný sad se skvostným palácem, v němž se oddávala ukájení svých chtíčů. Stýkala se s nejkrásnějšími muži svého vojska, kteří pak dopadli jako trubci nebo spíš samečci kudlanky nábožné...

V té době se Kateřina II. vypravila na Krym, aby zde v rámci příprav rusko - rakouského útoku na Turecko ukázala rakouskému císaři bohatství a moc Ruska.

Že prostě nezaváhal, když vsadil na ruského spojence. Jak se později ukázalo, dokázala Kateřina Veliká skutečně Turecko porazit.

Skvělou image krajiny měl na starost vicekrál G. Potěmkin, který se snažil ušetřit, a aby ukázal carevně a ostatním nádherný ruský kraj, přišel na skvělý nápad.

"Nebyly peníze, ale bylo třeba vytvořil iluzi nedávno k Rusku připojených oblastí. Proto pozval z Petrohradu z mé dnešní Akademie, na čtyřicet malířů zběhlých v perspektivní malbě. To byli moje praprapředchůdci," směje se Jarda.

"Podél Dněpru, po němž plula spousta korábů s carskou rodinou, namalovali kulisy vesnic a postavili i jejich makety, v nichž jásali vesničané, což ale byli převlečení vojáci z Potěmkinových pluků ...

Prý trvalo téměř století, než byly uveřejněny archivní doklady o tom, kolik měli zaplaceno petrohradští malíři za "své" vesnice zaplaceno a jak ten podfuk vlastně vypadal. Každý malíř dostal údajně tisíc rublů a pár galonů vodky...

Psal o tom i saský diplomat Georg von Helbig, našly se dopisy samotného Potěmkina, v nichž žádal prezidenta petrohradské akademie umění o urychlené dodání skupiny kumštýřů, kteří měli namalovat kulisy vsí a staveb.

"To měla prý Kateřina II. za to, že pokračovala v manýrách Petra I., který, aby dostal návštěvníky do petrohradských galerií a muzei, lákal je u vstupu stakanem vodky a hrstí kaviáru.." dává k dobru Jarda..

Na konci panování Petra Velikého měl Petrohrad asi 80 tisíc duší; mezi roky 1725 až 1825 se počet obyvatelstva zvýšil více než pětkrát... Na 100 mužů připadalo tenkrát v Petrohradě 86 žen...

Proč tedy byla Kateřina II. věčně neukojená a musela vyhledávat sex nejen se služebnictvem, ale i se svými podkoními a vojáky ...?

Raději si měla místo milostných hrátek sehnat nějakého virtuálního Potěmkinského nadsamce...

 

 

 

.