Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Vietnamské bajky nejen na dobrou noc

Vietnamština je nejen zpěvná, ale i moudrá. V tomto jazyku je spousta krásných přísloví. Velmi výmluvné je přísloví:

"Muži chválí svá díla a cizí ženy!"
Působivá je i moudrost:
"Malý jsi, jen když klečíš na kolenou!"
Pro dnešní svět se zase hodí:
"Jen hluchý se pušky nebojí!"
Já jsem si oblíbil varovné rčení, jež se pozvolna hodí k mému věku:
"Máš-li sedmdesát a nejsi-li hluchý, ani slepý, nejásej, že máš vyhráno!" nebo:
"Ani prsty jedné ruky nejsou stejně dlouhé!"
Tomuto pořekadlu je blízké i přísloví:
"Ani nejostřejší čepel nepřeřízne vlastní držadlo!"
A ještě něco pro ženy:
"Dům má být obrácený k jihu a žena má mít své ženství...!"

Půvabné jsou také vietnamské bajky. Když jsem byl ve Vietnamu poprvé, nechal jsem si od tlumočnice Mai na našem konzulatě v Ho Či Minu napsat malou cedulku:

"Neumím vietnamsky a sbírám vietnamská rčení a bajky. Pokud nějakou znáte, řekněte mi ji do magnetofonu!"

A pak jsem chodil po tržnicích, ukazoval cedulku a nastavoval mikrofon. Nashromáždil jsem tak desítky bajek a přísloví. Mnohé se vztahují i k vietnamskému zvěrokruhu. Na jeho počátku je myš (krysa - čínský zvěrokruh), následuje buvol, tygr, kočka (zajíc -čínský zvěrokruh), drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes a vepř. A tomu všemu se samozřejmě družila milá bajka.

Kolikrát denně jíst

Ne odjakživa uměli lidé na Zemi jíst v tu správnou dobu. Aby neumřeli hladem, poslal k nim duch Spravedlnosti posla se vzkazem, že mají jíst jednou za tři dny. Měla to být doba, prospěšná jejich tělu i duchu.

Posel, jenž byl k lidem vyslán, byl dobrák, ale také notný popleta. Pořád si opakoval, aby zprávu nepopletl - jednou za tři dny, jednou za tři dny, takže když přišel k lidem, sdělil jim celý zmatený, že správný čas na jídlo je vždy třikrát za den.

Když duch Spravedlnosti zjistil, jaký problém posel vnesl mezi lidi, nemohl jim už tento stravovací rozvrh zakázat. Tak alespoň potrestal posla za to, že z lidí udělal příliš přejedené jedince. Proměnil ho v buvola, aby svojí silou a pracovitostí pomáhal lidem vytvářet potraviny, když jeho zásluhou musejí tak mnoho jíst.

O kočce, jež se měla jmenovat myš

Byl jeden chamtivý chvástal, který chtěl mít za každou cenu jen ty nejvzácnější věci. Proto si umínil, že své kočce bude říkat slunce, protože bylo podle něj největší a neporazitelné.

,,Slunce je stejně slabé a bezmocné, jako další věci," řekl mu soused. ,,Když přijdou mraky a zahalí nebe, přestane svítit i slunce..."

,,Tak budu své kočce říkat mraky!" ožil chamtivec.

,,Pak ale zafouká vítr a mraky rozežene..."

Chvástal se zamyslel:

,,Budu tedy říkat své kočce vítr," řekl spokojeně.

,,Stačí velké hora, která se větru postaví do cesty a jaký byl vítr...?"

,,Dobrá, budu své kočce říkat hora!" rozhodl se muž.

,,Pak ale přiběhne myš, prokouše chodbičky pod horou a celou ji oslabí," pokrčil rameny soused.

,,To je nápad!" rozzářil se chvástavý muž. ,,Své kočce budu říkat myš!"

,,Není to divné?" usmál se soused. ,,Copak tvoje kočka neloví právě myši...?"

Chamtivý chvástal se zarazil a uznal, že to nejlepší pojmenování pro jeho zvířátko bude přece jen kočka.

Proč má rýže jen malý klas

Jednou poslal Duch spravedlinosti na Zemi psa s velkým košem rýže, aby měli lidé co jíst. Pes musel přeplavat mohutnou řeku a během jeho urputného plavání se mu rýže z koše postupně úplně vyplavila, jen na jeho ocásku mu zbyla hrst posledních rýžových zrníček. Ta předal lidem na Zemi. Od té doby mají klasy rýže jen tolik zrnek, co jich měl pes na svém ohonu.

Závod buvola s myší

Mnohé bajky se vztahují i k vietnamskému zvěrokruhu. Na jeho počátku je myš (krysa - čínský zvěrokruh), následuje buvol, tygr, kočka (zajíc -čínský zvěrokruh), drak, had, kůň, koza, opice, kohout, pes a vepř.

Když se Duch spravedlnosti rozhodoval, které zvíře bude v čele zvěrokruhu, měl na vybranou mezi tím nejslabším tvorem - myší - a tím nejpracovitějším, kjimž byl poctivý buvol. Jak ale spravedlivě rozhodnout, aby se žádné z těchto dvou zvířat necítilo poškozeno. Nakonec se přiklonil k nápadu, aby oba soupeří závodili v plavání přes Rudou řeku.

Všichni si mysleli, jak to bude pro buvola snadné a že se chudák myš ve velkých kalných vlnách řeky brzy utopí. Když se blížil čas startu, prosmýkla se myš nenápadně trávou a vyšplhala se buvolovi na hlavu mezi uši na jeho tuhou kůži. Nikdo si toho nevšim, ani buvol nic necítil, l proto, když závod začal a myš zmizela, byli všichni přesvědčení, že se dávno utopila.

Proto byli moc překvapeni na konci závodu, kdy myš opět nepozorované seskočila ze svého převozníka, postavila se na břeh a vítězoslavně řekla:

,,Kde jsi tak dlouho, buvole? Už tady na tebe hodnou chvíli čekám!"

A tak nezbylo Duchu spravedlnosti, aby uznal její prvenství. Od té doby je vychytralá myš v čele vietnamského zvěrokruhu a na buvola zbyla jen druhá příčka.

Poezie v překladu básníka Hoava:

Buvole, slyšíš-li, něco ti řeknu...

Buvole, slyšíš-li, něco ti řeknu:

Pojď se mnou pracovat na rýžové pole.

Zoráme půdu, zasejeme

podle zvyků předků.

Nebudeme šetřit utrpením, ani já, ani ty,

buvole.

Ale nermuť se, než se rýže naleje do klasů,

vždycky najdeš na mezi trávu,

abys i jíst mohl, buvole...

Každý den se obracím...

Tady stojím každý den a hledím:

obracím se k horám - jsou velmi vysoké,

obracím se k řece - velmi široké,

obracím se k oblakům - přikrývají oblohu,

obracím se k Měsíci - vytrácí se z nebe,

obrátila bych se k jednomu muži - je velmi daleko...

Jsem pichlavá skořápka ořechu...

Jsem jako pichlavá skořápka ořechu,

jako slupka mandle:

uvnitř bílá, navrch černá.

Jen ochutnej a uvidíš,

jsem sladká a roztávám...

Lakomec a hrouda zlata

V malé vesnici nedaleko Haiphongu u Dračí zátoky žil velmi lakomý muž. Jednou našel hroudu zlata a byl unešený ze svého štěstí. V noci, když ho nikdo nesledoval, tajně zlato zahrabal na své zahradě. Každou noc se pak chodil laskat se svým bohatstvím. Nic se však nikdy neutají; náhodný cizinec, potulující se kolem lakomcovy zahrady, přišel na to, že se ve skrýši v zemi ukrývá lakomcův vzácný poklad.

Když muž večer odešel, vyhrabal cizinec hroudu zlata a zase skrýš zakryl. Na druhý den se chystal lakomec znovu odkrýt svůj poklad, aby se s ním polaskal. Jaké však bylo jeho hrozné překvapení, když místo zlaté hroudy objevil jen prázdnou díru v zemi.

Začal bědovat, až ho uslyšel jeho soused.

,,Ukradli mi mé zlato!" zoufal si lakomec. ,,Jsem zničený, jsem chudák...!"

,,Tak si vlož do té díry pořádný kus kamene," radil mu soused.

,,Copak obyčejný balvan může mít stejnou hodnotu, jako drahocenné zlato?" kvílel lakomec.

,,A není to jedno, jestli se pouze těšíš každou noc s kusem zlata, ze kterého stejně nic nemáš, když ho jen ukrýváš, nebo jestli to samé děláš s kamenem...? Kdybys zlato prodal, měl bys z něho alespoň hodně užitku. Pokud se ale si chceš jen tajně výskat nad dírou v hlíně, že máš velké bohatství, k tomu ti stačí obyčejný kámen..."

Prasečí osud

Přišlo prase do ráje a Duch Spravedlnosti se ho ptá:

"Copak se ti stalo, žes tak brzy umřelo?"

"Zapíchli mě..." kvíklo prase.

"To je strašné!"

"Potom mě pařili v horoucí vodě..."

"Šílené..."

"A ještě toho neměli dost, tak mi rozpárali břicho a tahali ze mně vnitřnosti..."

"No tak to už je zvrhlost..." zalomil Duch Spravedlnosti rukama.

"Nakonec mě rozporcovali a dali smažit..."

"Příšerné!"

"Přidali na pánev olej, majoránku, česnek..."

"Ukrutnící..."

"Obraceli mě, až ze mě teklo sádlo..."

"Nechutné!"

"Potom přilili trochu vína..."

"Dost, dost, už to nemůžu poslouchat, jak se mi sbíhají sliny..." polykal mlsně Duch Spravedlnosti.

Kde se vzal na Zemi komár

Kdysi dávno žil na břehu Černé řeky muž se svou ženou. Ta však jednoho dne zemřela a muž nad jejím smrtelným ložem velmi hořekoval. Zdálo se, že ho smutek připraví o rozum i život. Duch Spravedlnosti se však nad ním slitoval a řekl mu:

"Když tři kapky tvé krve skanou na rty nebohé ženy, znovu bude žít. Pokud ale někdy budeš po ní chtít svou krev zpátky, zase umře!"

Zaradoval se muž převelice, píchl se do prstu a třemi kapkami své krve ovlažil rty mrtvé ženy. A opravdu. Stal se zázrak - žena v tu chvíli ožila. Muž však byl šťastný jen do dne, v němž na oslavu lunárního roku připlul k jejich vesnici bohatý kupec na své džunce, až po okraj přeplněné vzácnými šperky, pestrým hedvábím, nad jehož barevností přecházel zrak, sponami do vlasů z želvích krunýřů, třpytivými prsteny s drahokamy...

Žena, omámená leskem toho bohatství, zapomněla pro svoji marnivost na to, zač vděčí svému muži, a s obchodníkem tajně v noci odplula. Když se to její manžel dozvěděl, vsedl do svého člunu a spěchal za kupcovou lodí.

"Vrať se domů, ženo moje!" volal za nevěrnicí.
"To se mám vrátit do tvé bídy, když tady mám vše, po čemž jsem toužila?" odpověděla mu ta nevděčnice.
"Tak mi vrať tři kapky krve, které jsem ti pro záchranu tvého života daroval!" křičel nešťastný muž.
"Mám teď tolik bohatství, o jakém se mi s tebou ani nesnilo," vysmála se mu nestálá žena. "Ty tři kapky krve mě nic nestojí. Tady je máš," řekla pohrdlivě a řízla se do prstu nožem s rukojetí plnou démantů.

Sotva se ale její krev dotkla mužových dlaní, klesla žena mrtvá na palubu bohatcovy lodi. Tak, jak to předpověděl duch Spravedlnosti.

"Co budu dělat s mrtvou milenkou na své lodi?" vylekal se obchodník a nehybné tělo hodil do moře.

Duch Spravedlnosti pak proměnil nevěrnou ženu v komára. A v této své podobě podnes létá po světě, saje lidem krev a hledá ty své tři kapky, aby se znovu mohla stát člověkem.

 Takový je Vietnam, ať si o něm říkáme, co chceme. Má nejpracovitější a nejhouževnatější obyvatelstvo, jehož je nyní přes osmdesát milionů. Dnes už se nikdo nesměje, když je tato země, rozlohou asi čtyřikrát větší než Česká republika, pasována po Singapuru a Hong-Kongu do role nového asijského tygra.