Vměšovat či nevměšovat, nebo spíš nevyměšovat...?

Opět jsem se rozhodl pro "antiamerickou" glosu. Jen tak, aby svoboda slova nestála, ba ani neskomírala. Některé politiky socialistů rozladilo chování americké ambasády v Praze, jejíž pracovníci se snaží urputně sondovat situaci uvnitř nejsilnější opoziční strany.

Prostě jen tak, jak to mají ve zvyku i při udělování víz pro vstup do USA; pošlou dotazník, v němž se zajímají před plánovanou schůzkou tajemníka ambasády Michaela Campbella a politické analytičky Jany Kernerové s politikem sociální demokracie, co šustí v trávě.

Třeba, jestli se Paroubek rozhoduje v klíčových věcech sám, nebo si nechává radit, či jaká jsou mocenská centra v "kuchyni" socialistů. Opoziční politici jsou kulantní, jen krčí rameny; prý, pokud je to pravda, bylo by to nestandardní a nevhodné.

Co by asi američtí zvědavci řekli na tandem Topolánek - Dalík, nebo Zeman - Šlouf, Grebeníček - Lenin...?

Podle mě je to běžný postup na všech diplomatických úrovních; chceš si někoho pozvat, potřebuješ o něm vědět, co nejvíc, aby pak bylo co uvést v závěrečném prohlášení a nevyšlo z toho faux pas a blamáž hostitelského diplomata.

Určitě i náš velvyslanec ve Washingtonu, když si zve Baracka Husseina Obamu na kobereček, nechá rozeslal americkým demokratům dotazníky, aby se vědělo, kdo s kým, o čem, pro koho...

Třeba, aby se ho zeptal, jaká je zahraniční politika demokratické strany USA vůči Rusku a zda ovlivnily hrozby ze strany Ruska její postoj k protiraketové obraně.

Nebo, proč opustili klub demokratů USA někteří senátoři a zda to má vliv na jejich vztah k Bushově vládě či zda má Obama kontrolu nad svými voliči a voliteli a jaká jsou mocenská centra v americké demokratické straně...

Lapidárně řečeno; jak pevná je kontrola Obamy nad vlastní stranou a zda může situaci ustát i v případě neúspěchu v podzimních volbách...

Je tohle snad nestandardní jednání? Je to vměšování či nevměšování do vnitřních záležitostí politické strany, nebo snad vyměšování na proklamované svobody politických stran či obyvatel všeobecně...?

Ovšem politologové prý avizování okruh otázek dopředu a k tomu ještě na papíře považují za vrchol nevkusu a amatérismu.

Zvláště v případě, kdy se americký velvyslanec v Praze Richard Graber stýká s Jiřím Paroubkem poměrně často, navíc i třeba při neformálních oslavách jeho 56. narozenin.

Každá takto prezentovaná nedůvěra je věcí nevkusu a hlavně tragického pokrytectví.

Ale asi pořád platí patrně staré "dobré! totalitní heslo. Důvěřuj, ale prověřuji!