Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Za vstup do muzea stakan vodky a hrst kaviáru

Estonská justice včera obžalovala tucet pašeráků vodky z Ruska do Estonska. Sloužilo jim k tomu přes dva kilometry dlouhé potrubí položené na dně jezera u města Narva, které leží na rusko-estonské hranici.

Ruští a estonští pašeráci podle obžaloby takto přepravili do Estonska nejmíň 6200 litrů destilátů, čímž ochudili stát na daních o více než 5 .000 eur (přibližně půldruhého miliónu korun). V Estonsku jim za to hrozí až pět let vězení.

Vzpomněl jsem si na ruského panovníka Petra Velikého, který, i když umučil svého vzdorovitého syna, chtěl svůj národ neustále vzdělávat i za cenu, že je naučí pít alkohol.

Údajně proto, aby obyvatele Petrohradu dostal do muzeií, nabízel jim při vstupu stakan vodky a hrst kaspického kaviáru.

Dokonce odměnil řemeslníka, který pozlatil korouhev na špičce petropavlovského chrámu, glejtem, jenž mu zaručoval bezplatnou konzumaci vodky v jakékoli hospodě kdekoli na území Ruska. Od té doby se prý po zručném cizelérovi slehla země širé Rusi...

Možná i proto bylo v Petrohradě založeno jako první v Rusku a zřejmě i na světě Muzeum vodky. Jak tvrdil Anton Pavlovič Čechov; " vzhůru do království nápoje, který je sice průhledný, ale dokáže začervenit nos a očernit charakter"...

Mendělejev stanovil jako nejlepší pro vodku hranici 38 procent alkoholu. Jenomže aby se ruské vládě množství lihu lépe počítalo, stanovila jako normu 40 procent. Specialisté sibiřských "děrevní" jsou podnes schopni vypálit vodku z čehokoli.

Domácí vodka - samohonka - získávala příchuť po třetím pálení přidáním vody a aroma trav a bylin a poté prošla ještě čtvrtou destilací.

Recepty byly a jsou tajemstvím. Měly zmrzlinové názvy: Březová, koprová, pistáciová, křenová, jahodová... Kvůli vodce přicházeli lidé o majetek, o život, kvůli ní se prohrávaly války i ničila politická kariéra. Vodka byla a mnohde ještě je rovněž platidlem.

Když Gorbačov vyhlásil v Rusku prohibici - "suchoje vremja", pocítili Rusové náhlý nedostatek alkoholu. V taxíku se to řešilo s řidiči všeoumělci a všeznalci po svém. Stačilo říct a nebo se zeptat: "Što, maladěc, kam zděs s paprašajnikami?" nebo „Daj pačitáť gazetu" či „Kakaja litěratura u těbja segodňa jesť?“

Osobně jsem si tento tajemný obchodní proces vyzkoušel nejen v Petrohradě a Moskvě, ale fungoval také v Irkutsku a jezera Bajkal. Dokonce mi jeden taxíkář u hotelu Ostankino nabízel "očeň ljubimuju děvočku". Koupil jsem si však od něho jen áhev "staličnoj"...

Gorbačov svým "suchým zákonem" dosáhl několika historických prvenství v dějinách země. Jednak spotřeba cukru překročila domácí produkci, takže museli dovážet cukr z celého světa. A také domácí výroba alkoholu překonala průmyslové pálení.

Už přes půl tisíciletí patří vodka k Rusku. Za pokus o její zákaz si Michail Gorbačov vysloužil hodně pejorativních pojmenování, mezi nimiž patřilo označení "durak" a "minerální tajemník" k těm veleslušným.

Pak Jelcin nahradil Gorbačova a od roku 1991 byl prezidentem Ruska. Byl spojen s několika protiústavními aktivitami - v listopadu 1991 zakázal KSSS, pak v prosinci téhož roku podepsal dohodu o rozpadu SSSR a v roce 1994 podnikl invazi do Čečenska...

Jeho přízeň lidu se mu ale vrátila, když ruskému národu vrátil vodku. Pak se upil k smrti a zbyla po něm jen Vodka Jelcin. Gorbačov si vysloužil za svoji "glasnost" a "perestrojku" také vodku - Gorbačovku...

Asi aby vzpomínal na své "suchoje" přehmaty...