Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Židovští oligarchové z Ruska budují Izrael

Přiznám se, že mi dost dlouho trvalo, než jsem přišel na pragmatický důvod, proč Bushova rodina tolik ve svém dočasném sídle v Camp Davidu obskakuje prezidenta Putina při každé jeho návštěvě Spojených států. Američané investují ročně miliardy dolarů do zbrojního průmyslu Izraele a proto zřejmě s nadšením vítají, když se židovští oligarchové z Ruska neostýchají sáhnout hluboko do svých kapes, aby podpořili Izrael a pomohli tím americkým byznysmenům jejich dolary zase vrátit.

Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere... Ruský vliv na vývoj Izraele zkrátka pokračuje i v současnosti. A copak je tolik táhne do těchto nevlídných a nebezpečných končin? Přece návrat ke svým kořenům. Už v 16. století se přistěhovaly do Palestiny první tisíce jejich rodáků, poté k nim přibyly další desetitisíce, z nichž vyrostli přední židovští a posléze izraelští politici.

Jen namátkou; Meir Disengoff - první starosta Tel Avivu, Vladimír Žabotinský - zakladatel bojové skupiny Irgun, Ben Gurion - první premiér Izraele nebo první prezident židovského státu Chaim Weizmann, ministerská předsedkyně Golda Meirová, ministr obrany generál Moše Dajan či později zavražděný předseda vlády Jicchak Rabin. Všechno Židé ruského původu...

Jak informoval  zpravodajský web Arutz Sheva - Israel National News, zvýšili v uplynulém roce nejbohatší izraelští dolaroví miliardáři ruského původu svůj majetek v průměru o 25 % a hodnota tohoto jejich jmění dohromady dosahuje okolo 70 miliard dolarů (přibližně 1,4 bilionu českých korun), tedy více než činí celý izraelský státní rozpočet.

Podle zprávy izraelské centrální banky vede vynikající stav izraelského hospodářství k tomu, že Izraelci dnes mají svá aktiva ve výši 500 miliard dolarů, tj. více než 10 bilionů českých korun. Většina peněz je uložena v úsporách a více než 100 miliard dolarů (přes 2 biliony korun) v akciích.

Izraelska ekonomika je zkrátka ve skvělé kondici. Podle zprávy ministerstva financí byl izraelský průmyslový růst v roce 2006 nejvyšší na světě - 37,1%. Dosud nejlepší výsledky v izraelské historii mělo také odvětví moderních technologií (high tech), kde hodnota prodejů společnosti a privatizací dosáhla 10,7 miliardy dolarů, tj. okolo 230 miliard korun. Povrdil mi to v Tel Avivu i bývalý velvyslanec Izraele v Praze Arthur Avnon, který mi zprostředkoval setkání s premiérem Arielem Šaronem.

V 2006 byl růst HDP vyšší než v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) a inflace dosáhla nejnižší úroveň na světě – 1%. Úroková míra byla podle Bank of Israel 3,5%. Přesto to stačí jen na 55. místo na světě mezi rozvinutými ekonomikami. Izraelská kupní síla na jednoho obyvatele by koncem roku 2007 měla poskočit až na 27.000 dolarů.

Izrael je nicméně stále až na 23. místě žebříčku a jeho HDP na hlavu je pořád 18 % pod průměrem Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Podle studie, srovnávající data ke konci roku 2005, je na prvním místě Lucembursko se 71.300 dolary na hlavu, což je 2,9 krát více než Izrael. Druhé je Norsko s 48.600 dolary, následují USA s 43.000 dolary a Irsko s 39.000 dolary.

Před deseti lety přitom Irsko mělo HDP na obyvatele stejný, jako Izrael. Na vrcholu žebříčku dále jsou Rakousko, Austrálie, Island, Belgie, Velká Británie, Německo, Nizozemsko, Japonsko, Kanada, Francie a Švýcarsko, jeho HDP na obyvatele je o 25 % vyšší než izraelské. Izrael se umístil ve skupině zemí, kam patří Itálie, Řecko, Nový Zéland, Slovinsko, Španělsko a Kypr. Kyperský HDP na hlavu činí 25.400 dolarů, novozélandský 25.100 dolarů.

Nepomohl ani fakt, že byl významný přísun zahraničních investic; v roce 2005 činil 4,8 miliard dolarů, o rok později to bylo již 14,2 miliard a letos je očekávaný nárůst o dalších 8%. Vzestupnou tendenci mají rovněž izraelské investice v zahraničí;  v roce 2004 se vyšplhaly na 13 miliard dolarů, další rok to bylo už 18 miliard a v roce 2006 přesáhly 30 miliard, sdělil mi v Jeruzalémě tiskový mluvčí izraelského ministerstva zahraničí David Saranga.

A dodal, že v žebříčku konkurenceschopnosti je Izrael též zásluhou ruských Židů na 1. místě z 55 hodnocených zemí ve výdajích na výzkum a vývoj na osobu v oblasti veřejného i soukromého financování. Tato relativně pozitivní situace se projevila rovněž v růstu zisků izarelských bankovních ústavů. Pět největších izraelských bank vytvořilo v druhém čtvrtletí roku 2007 čistý zisk v celkové výši 2,922 miliardy šekelů (přibližně 14,3 miliardy korun).

Na čele je Bank HaPoalim (Dělnická banka) s čistým ziskem 1 miliardy šekelů (přibližně 4,91 miliardy korun), za ní je Bank Leumi (Národní banka) s čistým ziskem 913 milionů šekelů (přibližně 4,48 miliardy korun). Následují Israel Discount Bank (Izraelská diskontní banka) s 627 miliony NIS (3,1 miliardy korun), Mizrahi Tefahot Bank se 207 miliony NIS (1 miliarda korun) a First International Bank of Israel (První mezinárodní izraelská banka) se 173 miliony NIS (849,5 miliardy korun).

Jak uvedl portál Eretz.cz, Magazín Forbes zveřejnil dvacítku nejbohatších lidí na Blízkém východě, mezi nimiž je sedm Izraelců. První místo drží saúdský investor, princ Alwaleed Bin Talal Al-saúd, 10. příčku obsadil podnikatel Stef Wertheimer a na 11.místě se usadila jediná žena, vlastník Banky Hapoalim Šari Arisonová. Na 12. příčku se dostal obchodník s diamanty Lev Leviev, na třináctou pak obchodník s nemovitostmi Jicchak Čuva, následován bratry Julem a Samim Oferovými. Na místě dvacátém se umístil producent Arnon Milchan, podnikající v Hollywoodu.

K nejbohatším Izraelcům patří ruský Žid Arkadij Gajdamak, přítel expremiéra Izraele Benjamina Netanjahua. S Gajdamakem, na jehož kontě by mělo být pět miliard dolarů, už v minulosti dávali oba veřejně najevo spolupráci. Netanjahu byl nedávno Gajdamakovým hostem na chanukové party. Oba muži si také v rozhovorech pro ruskojazyčná média skládali komplimenty. Průzkumy ukazují, že po těchto novinových rozhovorech vzrostla Netanjahuova obliba o 17 %.

Arkadij Gajdamak oznámil vznik svého hnutí (tedy ne strany), které se jmenuje “Sociální spravedlnost” a bude se prý zaměřovat výhradně na otázky sociální, nikoliv bezpečnostní či jinak politické. Deník Haaretz informuje, že Gajdamak sám kandidovat nechce. Dává přednost vytvoření hnutí, v němž bude mít postavení vnějšího rádce, tedy postavení podobnému tomu, jaké má vůči charedi-zbožné sefardské straně Šas (Sefardští strážci Tóry) rabin Ovadyah Yosef. Píše se květen roku 2007 a Gajdamak si zadal průzkum, který jeho straně předpovídá až 25 mandátů ve 120 členném izraelském parlamentu. 

Podepsal též dokument potřebný k registraci svého hnutí Sociální spravedlnost a oznámil, že registruje novou politické seskupení pod hebrejským názvem Arje Bar Lev a stane se jeho předsedou. Odmítl však, že by chtěl kandidovat do Knessetu. Stále se ale chce stát starostou Jeruzaléma a zúčastnit se příštích komunálních voleb. Doufá, že při první účastí ve volbách v získání 20 mandátů v izraelském 120 členném parlamentu. Gajdamakem placené průzkumy údajně zjistily, že jeho hnutí by mohlo získat 17 až 23 křesel.

Strana Sociální spravedlnost izraelského miliardáře ruského původu Arkadije Gajdamaka ve čtvrtek 24. ledna 2008 oznámila, že má  již 140.000 členů. Pokud by se potvrdilo, že tento údaj je správný, znamenalo by to, Sociální spravedlnost je nejmasovější stranou Izraele.

Nejsilnější opoziční strana Likud má okolo 125.00 členů a vládní Strana práce okolo 100.000 členů. Přestože v minulosti Gajdamak podpořil vůdce Likudu Benjamina Netanjahua a spekulovalo se o tom, že obě strany budou ve spolupracovat ve volební kampani a následně i ve vládě, nyní se naopak objevují úvahy, že se Gajdamak snaží odlákávat voliče Likudu – a tím i příjmy strany z členských příspěvků.

Likud, který v posledních volbách příliš neuspěl (když nedlouho před nimi se z Likudu odštěpila Kadima) a získal pouhých 12 křesel, není finančně příliš silný, je v dluzích a členské příspěvky jsou pro něj důležitým příjmem.

Naopak Gajdamak, který zbohatl obchodování s komoditami různého druhu (a na nějž je kvůli podezření z prodeje zbraní již dlouho vydán zatykač ve Francii), má peněz dost. Jednoznačnou výhodou nové strany, která dosud nekandidovala v žádných volbách, je skutečnost, že nevybírá od svých členů žádné členské příspěvky.

Sociální spravedlnost nyní přezkoumává seznamy svých členů, aby bylo ověřeno, že nejsou členy jiných stran. Podle izraelských zákonů není možní být současně členem více politických stran a aby mohl člověk vstoupit do strany nové, musí se nejprve nechat vyškrtnout ze stávající.

Sociální spravedlnost se nyní intenzivně připravuje na obecní volby, kde by údajně měla kandidovat až ve 180 obcích.

Během loňské letní Druhé libanonské války nechal Gajdamak na jižní pláži Nicanim postavit stanovou vesnici, která hostila tisíce rodin, jež uprchli před válkou ze severu. Gajdamak na projekt přispěl celkem 15 miliony dolarů (cca 325 milionů českých korun). V listopadu 2006 zaplatil týdenní pobyt v Eilatu pro stovky obyvatel Sderotu, kteří trpěli zvlášť intenzivním raketovým ostřelování z pásma Gazy.

Časopis Marker informoval, že nejbohatším Izraelcem je další ruský Žid Lev Leviev, který má kontrolní podíl ve společnosti Africa Israel a uskutečňující velké investice v zahraničí. Jeho majetek je odhadován na 6 miliard dolarů, tj. více než 120 miliard korun. Těsně za ním je Arkadi Gajdamak, jehož majetek by měl být jen nepatrně nižší hodnoty.

Přestože s pomocí trpícím obyvatelům města Sderot je na veřejnosti spojován zejména Gajdamak, významnou pomoc jim poskytuje prostřednictvím své nadace Lev Echad (Jedno srdce) i Leviev. Gajdamakovi dobrovolníci si ve Sderotu hrají a pracují s dětmi, pomáhají s úklidem domů a zařizováním nákupů pro lidi, kteří se bojí opustit své domy.

Jeho Achillovou patou je však údajná účast na zbrojních dodávkách angolské vládě – na obchodech, kterým se ve Francii začalo říkat „l'Angolagate“ a kvůli nimž francouzské soudy požádaly Izrael o Gajdamakovo vydání. Gajdamak ale poskytl též dary řadě izraelských charit, jakoby si chtěl zařídit odpustky, včetně Magen David Adom, Chabad a Hacolah.

O tom, jak izraelský socialismus přerostl v prosperující kapitalismus, svědčí i další Gajdamakovy obchody. Nedávno nakoupil 51 % řetězce supermarketů Tiv Team. I když cena společnosti je odhadována na 448 milionů šekelů (110 milionů dolarů, 2,24 miliardy českých korun), za svůj podíl zaplatil 100 milionů dolarů (přibližně 400 milionů šekelů, více než 2 miliardy korun).

Dne 5. června 2007 byl obchod oficiálně potvrzen. Nový majitel plánuje uzavírat řetězec obchodů o šabatu a prodávat pouze košer potraviny.  Řetězec, původně zaměřený na ruské přistěhovalce a prodávající dovážené a nekošer potraviny, má dne 23 supermarketů a 3,5 % podíl na trhu potravin. Plánováno bylo rošíření počtu prodejen na 60 v roce 2009. Příjmy za rok 2007 jsou odhadovány na 1,3 miliardy šekelů (6,5 miliardy korun), v roce 2006 to byla 1 miliarda šekelů (5 miliard korun). Tiv Taam má za cíl stát se třetím největším izraelským řetězcem.

Akvizice Tiv Taam je čtvrtou Gajdamakovou koupí v poslední době. Zaplatil za ně přes 1250 milionů šekelů, tj. zhruba 6,25 miliardy korun. Ruským Židům zkrátka narostla křídla; je zde i další židovský bankéř Vladimir Josifovič Slucker, jenž zatím pořád sice žije v Rusku, ale právě plánuje spustit zcela novou, 24 hodin vysílající, mezinárodní židovskou satelitní televizi. Mělo by se jednat o zpravodajský kanál obdobného formátu jako je CNN, BBC nebo Al Džazíra, který by měl objektivním zpravodajstvím čelit antisemitismu a protiizraelským náladám.

„Věřím, že mezinárodní židovská televize je nezbytností,“ uvedl Slucker pro Arutz Sheva. „Židovské světové společenství v současnosti čelí a bude i v blízké budoucnosti nadále čelit celosvětovým výzvám.“

Slucker je členem horní komory ruského parlamentu, Rady federace, kde zastupuje Čuvašskou republiku a zastává funkci místopředsedy komise pro průmyslovou politiku. Je otevřeným stoupencem prezidenta Vladimira Putina. Rozsah jeho osobního majetku není znám, nicméně údajně v letech 2005 a 2006, kdy stál v čele Ruského židovského kongresu, daroval této organizaci každoročně 250.000 dolarů (cca 5 milionů korun).

Nepobíral tehdy žádný plat, přestože se říká, že činnosti Kongresu věnoval až 70 % svého času. Jeho žena Olga vlastní v Moskvě síť fitness klubů. A nová televizní stanice bude mít co vysílat rovněž o izraelsko - ruských obchodech. Pokud uspějí současná jednání s Ruskem, dostane se území ve středu Jeruzaléma pod přímou kontrolu ruské vlády.

Předmětem jednání je tzv. Ruská enkláva (Russian Compound), pojmenovaná podle toho, že byla kdysi vybudována a vlastněna ruskou carskou vládou. Původně se jednalo o jeden z prvních komplexů postavených mimo hranice Starého jeruzalémského města, a to za účelem ubytování tisíců pravoslavných ruských poutníků, kteří Svaté město navštěvovali.

Ačkoliv téměř dvacetiakrová oblast v srdci Jeruzaléme, mezi ulicemi Jafskou, HaNeviim a Šivtej Jisrael, byla kdysi pulsujícím centrem s působivými stavbami, nyní je užívána především jako sídlo soudu a nápravného zařízení. Ruská vláda informovala, že by areál ráda odkoupila za cenu 100 milionů dolarů, tj. více než 2 miliardy českých korun.

Ruské velvyslanectví v Tel Avivu nyní provozuje pod rouškou kulturního centra vládní úřad, který je zaměřen na přesvědčování emigrantů z Ruska k návratu. Ruské kulturní centrum, které bylo otevřeno před dvěma měsíci, je řízené ruským intelektuálem Dr. Alexandrem Krjukovem o němž je izraelská kontrašpionáž přesvědčena, že je bývalým důstojníkem KBG.

Zpráva Hlavní bezpečnostní služby (Šin Bet, Šabak) uvádí, že kulturní středisko na ulici Geula v Tel Avivu je ve skutečnosti izraelskou pobočkou organizace „Synové vlasti“, vytvořené v roce 2000 ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Organizace se snaží přesvědčovat emigranty z Ruska, především akademicky vzdělané a specialisty, aby se do Ruska vrátili.

Z Ruska emigrovalo více než 3 miliony Židů, z nichž o něco více než třetina dnes žije v Izraeli a zbytek po celém světě. Podle údajů izraelského ministerstva přistěhovalectví a absorpce se více než 100.000 Židů, kteří přišli do Izraele ze zemí bývalého SSSR, vrátilo do Ruska a na Ukrajinu. Odhaduje se, že v Moskvě dnes žije 70.000 lidí s izraelským pasem.

Na scéně se objevil též třiapadesátiletý ruský průmyslník Moše Kantor, který byl 28. června 2007 v Bruselu hlasováním Valného shromáždění zvolen novým prezidentem Evropského židovského kongresu. Narodil se v Moskvě a vystudoval technické vědy na Moskevském aviatickém institutu specializaci „automatické systémy řízení vesmírných létajících zařízení“. Získal rovněž titul kandidát technických věd. Je autorem více než 30 vědeckých prací a vynálezů. Je prezidentem Národního institutu korporativní reformy, neziskové nevládní organizace, sdružující prominentní politiky, podnikatele a ekonomy, zaměřené na poskytování podpory ruským podnikům.

V době, kdy byl předsedou Koordinační rady největšího ruského agrochemického podniku, akciové společnosti Akron, byla společnost Ruskou průmyslovou a obchodní komorou a Svazem výrobců a podnikatelů Ruska osmkrát vyhodnocena jako „Nejlepší ruský podnik.“ Založil rovněž Muzeem avantgardního umění, vystavující výjimečnou sbírku děl ruských umělců židovského původu, kteří měli významný vliv na rozvoj malířství ve 20. století. V roce 2004 stál u založení Centra evropského židovského kulturního výzkumu Univerzity Tel Aviv.

Je též zakladatelem Nadace světového fóra holocaustu (World Holocaust Forum Foundation). Ta v roce 2005 při příležitosti 60. výročí osvobození vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau (Osvětim-Březinka) uspořádala v Krakově mezinárodní fórum „Ať můj lid žije!“ (Let My People Live!”). Tehdejší polský prezident Alexander Kwasniewski udělil Vjačeslavu Kantorovi Velitelský kříž Řádu za zásluhy Polské republiky – za jeho podíl na obnovení židovsko-polských vztahů a pomoc při zachování paměti holocaustu pro další generace. A aby ruských miliardářů v Izraeli nebylo málo, zapojil se do byznysu další, jenž vydělává s pomocí firmy Africa Israel.

Tato stavební společnost, jež má své divize také v Evropě (ČR, Srbsko, Rumunsko a Bulharsko), je vlastněna zbožným ruským Židem z bucharské komunity charedim a diamantovým magnátem Levem Levyevem, který nyní expanduje do Střední Ameriky. (Slovo Charedim je odvozeno od slova charada (strach), které může bývá interpretováno jako „Ten, kdo se třese ve strachu při Jeho slovu." Ultraortodoxní židé charedim jsou vnitřně diferenciovanou skupinou, dělí se nejen podle náboženských hledisek, ale také podle vztahu ke státu – obecně je postoj charedim ke Státu Izrael velmi rezervovaný a pragmatický. Někteří charedom však jeho existenci vůbec neuznávají, protože nebyl založen mesiášem, ale sekulárními sionisty...)

Africa Israel je nadnárodní podnik, který si udělal jméno výstavbou v Rusku a USA, nyní koupil ve městě Panama stavební pozemek za 10 milionů dolarů (více než 200 milionů korun). Má v úmyslu zde postavit 73 patrový mrakodrap, v němž bude na 100.000 čtverečních metrů podlahové plochy a 355 bytů. Náklady budou činit na 86 milionů dolarů (více než 1,7 miliardy korun).

Dodnes se bucharští Židé v Izraeli sdružují v Bucharském židovském kongresu. Jeho předsedou není nikdo jiný, než miliardář Lev Leviev. Bucharská čtvrť je jedna z prvních, vybudovaná mimo hradby Starého jeruzalémského města. Bucharští přicházeli do Jeruzaléma ze Střední Asie od poloviny 19. století. Někteří stále ještě hovoří bucharštinou, která je dialektem perštiny. Do Střední Asie se dostali jako potomci Židů odvlečených do babylonského zajetí. 

Dnes se brzy budou moci v rámci alie dostat do Izraele ještě snadněji. Izraelská vláda pověřila ministerstvo zahraničí, aby začalo jednat s Ruskem o možnosti zrušení vzájemné vízové povinnosti pro turistické návštěvy. Lev Leviev, který též stojí v čele Izraelsko-ruské a Izraelsko-ukrajinské obchodní komory rozhodnutí přivítal. Jako majoritní vlastník společnosti Africa-Israel Investments Ltd. uvedl, že z rozhodnutí vlády bude mít pro židovský stát prospěch, neboť pomůže dalšímu rozvoji obchodu mezi Izraelem a Ruskem. Jeho objem v roce 2006 dosáhl 500 milionů dolarů (tj. více než 10 miliard českých korun), nicméně podle Levieva odstranění vízové povinnosti pro krátkodobé návštěvy může vést až ke zdvojnásobení objemu vzájemné obchodní výměny.

Lev Leviev má 51 let a jeho majetek je odhadován na více než šest miliard dolarů (kolem sta miliard korun). V žebříčku nejbohatších lidí světa, sestavovaném časopisem Forbes, jej to však řadí až na 210. místo na světě. Ale je v tom nějaký rozdíl, když má někdo na kontě sto milionů USD, nebo skoro pět miliard? Ani jednu tuto sumu stejně neutratí, ani kdyby žil sedm životů... Inu, fanatičtí sběratelé rozličných bankovek.

Izraelský diamantový průmysl dosáhl v roce 2007 svých zatím nejlepších výsledků, když rovněž přičiněním ruských Židů dosáhl export surových a opracovaných diamantů objemu 12 miliard amerických dolarů. Vyplývá to ze zprávy izraelského ministerstva průmyslu, obchodu a práce, zveřejněné ve středu.

Z údajů ministerstva je zřejmé, že vývoz neopracovaných diamantů v roce 2007 oproti roku 2006 vzrostl o 25,5 % na 3,4 miliardy dolarů. V roce 2006 současně Izrael dovezl surové diamanty v hodnotě 5 miliard dolarů, což je nárůst o 8 % proti 4,7 miliardám v roce 2006.

Export opracovaných diamantů z Izraele dosáhl v roce 2007 objemu 7 miliard dolarů, což je o 7 % více než v roce 2006. 53 % exportu směřovalo do USA. Import opracovaných diamantů vzrostl meziročně také o 1,3 % na 4,5 miliardy dolarů v roce 2007.

Celkový vývoz do USA dosáhl objemu 3,4 miliardy dolarů, následoval Hongkong s 1,3 miliardou veškerého exportu, resp. 19 % opracovaných diamantů. Vývoz do Belgie dosáhl objemu 562 milionů dolarů, do Švýcarska 429 milionů a do Indie 109 milionů dolarů.

Ovšem ne všichni sbírají peníze. Mnohým Rusům stačí život v relativním klidu. A nejsou to oligarchové. Počet Izraelců, kteří se vzdávají izraelského občanství, aby mohli získat občanství německé stále roste. Zatímco za celý rok 2006 kontaktovalo izraelské velvyslanectví v Berlíně jen 30 izraelských občanů, kteří se chtěli vzdát občanství, letos jich je už 150. Významná část z nich jsou přistěhovalci z území bývalého Sovětského svazu.

Podle německých zákonů má právo na získání německého státního občanství každý, jehož alespoň jeden prarodič toto občanství měl. Je však nutné, aby žadatel o občanství doložil, že ukončil svůj stávající státoobčanský poměr. Z tohoto pravidla mají výjimku jen děti ze smíšených manželství, kde je jeden z rodičů Němec, a také Židé, perzekvovaní během nacistické vlády. Výjimka se netýká Izraelců, kteří osobně nacistickou perzekuci nezažili.

V současné době se přední světové energetické firmy hlásí do konkurzu na výstavbu solární elektrárny s výkonem 250 MW. Měla by vyrůst u Ašalim (Ashalim), asi 30 kilometrů od egyptských hranic a 55 kilometrů jihovýchodně od Gazy, mimo dosah současných raket Kassám, odpalovaných palestinskými teroristy.

Tender se uskutečňuje systémem „vybuduj – provozuj – převeď“, kdy vítězná společnost elektrárnu postaví a bude ji provozovat po sjednanou dobu a poté převede do vlastnictví státu. Není tajemstvím, že velkou šanci mají právě ruské firmy.

Třeba na toto rozhodnutí bude mít vliv i fakt, že zakladatel Izraelské eletrické společnosti byl ruský židovský přistěhovalec Pinchas Rutenberg (5. 2. 1879 – 22. 12. 1942), vizionář a průkopník, jehož úsilí o zavedení elektřiny v Izraeli je považováno za klíčové pro budování silné moderní ekonomiky. 

Hlavní Rutenbergovým projektem byla hydroelektrárna na řece Jordán, vybudovaná v roce 1931 poté, kdy získal politickou podporu Winstona Churchilla a finanční podporu barona Edmonda de Rothschild. V roce 1948 elektrárnu zničila Arabská legie. V Haifě po jeho smrti vznikl Vzdělávací institut Pinchase Rutenberga pro mladé, čímž bylo splněno jeho poslední přání, aby jeho dům a peníze byly užity k programům pro mladé.