Břetislav Olšer - spisovatel, oficiální stránky

Břetislav Olšer, Blog
En Face
Slovník cizích slov
Zdarma

Zrada během svátku Jom kipur

Vracel jsem se z Izraele; v letadle bylo příjemně, vonělo tam borovicemi, jelikož letušky rozstříkaly ze spraye lesní vůni. Snažil jsem se přijít na to, v čem je tak zásadní problém, že se Blízký východ zmítá už od založení židovského státu jen v samém násilí a prolité krvi.

Připomněl jsem si parafrázi na biblický text: Je moudré dávat dvěma bratrům, kteří se nenávidí, stejný dům? Bylo to o Izmaelovi a Izákovi, o dvou synech jednoho otce Abraháma. Oba zplodil, i když prvního s arabskou otrokyní Agar a druhého se svojí ženou Sárou...

Jom Kipur roku 1973 opět prokázal pravdivost biblické pochybnosti. Bylo to katastrofální podcenění nepřítele, paradoxně ve chvíli, kdy během Dne usmíření drží alespoň čtyřiadvacet hodin židovští obyvatelé Izraele přes svá rozdílná náboženská přesvědčení pospolu. Kdyby neměl Izrael nejbystřejší výzvědnou službu světa Mossad, dalo by se možná omluvit, že si páni náčelníci a generálové izraelské armády dovolili dát volno frontovým vojákům, aby mohli náležitě uctít největší náboženský svátek smíření Jom Kipur.

Většina příslušníků izraelských ozbrojených sil tak měla propustku. V době svátku to trvalo přes šest hodin, než bylo na čtyři sta tisíc vojáků v pohotovosti připraveno znovu bránit svou vlast proti 300 tisícům Egypťanů, 60 tisícům Syřanů, 20 tisícům Iráčanů, dalším tisícům Jordánců, Marokánců, Libyjců, Saúdů, Tunisanů, Súdánců, Kuvajťanů i žoldáckým Kubánců. Finance na toto běsnění poskytly protiizraelské alianci arabské státy, zbraně pak SSSR.

Válka začala ve chvíli, kdy většina židovských vojáků byla u svátečního oběda u svých rodin nebo v synagogách při modlitbě, další se postili u Suezského průplavu a na Golanských výšinách. Úder nepřítele přišel znenadání na to nejcitlivější místo; Izrael si nechal odhalit svoji slabinu a nebylo nikoho, kdo by Araby diskvalifikoval pro ránu pod pás. Ve 14 hodin, 10. dne měsíce tišri roku 5734, tedy 6. října 1973, byl Egypťany zahájen útok na Bar-Levovou pevnost, kterou mělo ubránit pouhých 600 vojáků. Premiérka Golda Meirová vyzvala 9. října světové společenství o pomoc, evropské země se tradičně odmítly angažovat ve prospěch Izraele.

Pomoc přislíbil jen americký prezident Richard Nixon. Sovětský svaz začal bez váhání zásobovat arabské armády svými nejnovějšími zbraněmi, které přivodily Izraelcům těžké ztráty. Až 14. října Nixon rozhodl o dodávkách vojenské pomoci Izraeli, mimo jiné stíhaček F-15, jež prošly během jomkipurské války také vůbec prvním bojovým nasazením, když ve dnech 6. až 24. října 1973 bombardovaly Káhiru a Damašek. Evropští spojenci ale odmítli poskytnout svá letiště americkým letounům k doplňování paliva. Výjimkou bylo Portugalsko, dovolující přistání na Azorech. Letiště v Lajes bylo klíčovým bodem vzdušného mostu mezi USA a Izraelem.

O den později ujistil SSSR sebevědomý Egypt, že v případě obratu ve válce donutí Izrael k jejímu ukončení. Arabské země odsoudily americkou pomoc Izraeli a zvedly cenu ropy, den poté už velvyslanec SSSR v USA představil plán na ukončení bojů a Saúdská Arábie ohlásila embargo na dovoz ropy do USA. Ve stejný den podepsaly USA a SSSR společný závazek vedoucí k ukončení bojů. OSN zareagovala až 22. října a rezolucí 338/1973 vyzvala všechny strany k ukončení bojů do 12hodin.

V ten samý den v podvečer bylo vyhlášeno příměří na egyptské frontě a čtyřiadvacet hodin nato USA přiměly Izrael k propuštění obklíčené egyptské armády, 23. října pak ohlásila příměří i Sýrie. Izrael ztratil v zákeřné válce hrozivé množství 2656 vojáků, Arabové měli přes 12 tisíc mrtvých, jelikož nasadili ve válce větší počet svých vojáků, než kolik jich měla tenkrát NATO v Evropě.

,,Jom Kipur je jako Den smíření nejslavnostnější událost v židovském kalendáři, říkáme mu i my, agnostici, šabat šabatů nebo šabat slavnostního odpočinku," říkal mi Yehuda Bacon z Jeruzaléma, který jako dítě přežil Osvětim, poté se vystěhoval z Ostravy do Izraele, kde se stal akademickým malířem a v roce 1961 svědčil svými kresbami z koncentráku u soudu s Adolfem Eichmannem. ,,Sefardští Židé říkají svátku Jom Kipur ,trýznění duší´ nebo ,den očisty od hříchu´. Půst se povinně drží od západu slunce do setmění následujícího dne..."

Během Dne smíření je zakázáno jídlo, pití, manželský styk, používání kosmetických prostředků a toaletních potřeb, nošení kožené obuvi a umývání všech částí těla kromě prstů a očí. Tento půst se výjimečně nesmí přesunout ze dne šabatu, na který připadne Jom Kipur, i když je povinností během šabatu jíst a pečovat o sebe.

Jom Kipur je vrcholem Vysokých svátků a deseti dnů pokání, kdy je předchozí chování každého člověka váženo na vahách a jeho osud zapsán a zapečetěn Bohem v Knize života. Jedině když je očištěna duše a člověk jde duchovně do sebe, je dosaženo účelu Dne smíření. Kdoví, jestli i útočící muslimové splnili tento účel? Možná si ho nechali na svůj ramadán...

,,Mám kamaráda ve Slezsku, je to též Žid, co přežil holocaust, ale nevystěhoval se do Izraele; sloužil jako profesionální voják u československé armády," vzpomínal v Tel Avivu Kurt Lanzer, bývalý parašutista izraelské armády, jenž pochází z Ostravy-Michálkovic, kde se dodnes říká jedné čtvrti po jeho rodině Lanzerovec. ,,Říkal mi, že byl jako vojenský poradce v Egyptě během jomkipurské války a že stál na břehu Suezského průplavu a díval se přes vodu na Izraelce a bylo mu divně, že jako Žid stál proti mně a dalším Židům, zkrátka že byl na druhém břehu..."

Po jomkipurské válce podala předsedkyně vlády Golda Meirová okamžitou demisi, její odstoupení, i když jen dočasné, bylo logickým vyústěním tragického selhání, při němž padlo zbytečně mnoho židovských bojovníků. Podobně dopadl o něco dříve i premiér Šamir, za jehož vlády se v USA židovským státem zakoupené stíhačky zpozdily a přistály v Tel Avivu čtvrt hodiny po zahájení šabatu.